Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Účinných látek u pesticidů ubývá.
- Letos skončila mořidla s neonikotinoidy u osiv cukrové řepy.
- Alternativy jsou často méně účinné.
- Kritici upozorňují na rizika zvýšení spotřeby chemie.
Zelená strategie Evropské unie Farm To Fork stanovila tvrdé cíle na snižování pesticidů na polích. Do roku 2030 by se spotřeba chemie na hubení škůdců, chorob, nebo plevelů měla snížit o polovinu.
Statistiky, které situaci na trhu sledují se zpožděním, dlouhodobě ukazují spíš postupný úbytek chemie. Jenže podle zemědělců a také některých vědců kvůli současné restriktivní „politice předběžné opatrnosti“ naopak může spotřeba chemie růst.
Na jedné straně se totiž zakazují účinné látky a tedy řada přípravků, trh však nestíhá vyvíjet dostatečně silné náhrady.
„Insekticidní mořidla nebo selektivní insekticidy jsou převážně nahrazovány neselektivními pyretroidy, které u řady významných škůdců mají sníženou, nebo žádnou účinnost,“ uvedl Jan Kazda z Katedry ochrany rostlin České zemědělské univerzity v Praze.
Podle dat Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) se v ČR v roce 2018 spotřebovalo 11 711 tun přípravků na ochranu rostlin a do roku 2021 objem klesl na 10 741 tisíc tun. V roce 2022 nicméně číslo vzrostlo na 10 852 tun. Data za loňský rok zatím nejsou k dispozici.
Spotřeba pesticidů v České republice | |
---|---|
Rok | Množství (t) |
2018 | 11 711 |
2019 | 11 547 |
2020 | 11 046 |
2021 | 10 741 |
2022 | 10 852 |
Zdroj: ÚKZÚZ |
Česká republika má ve spotřebě stále lepší bilanci, než je průměr EU. Podle Organizace pro výživu a zemědělství při OSN (FAO) byla průměrná spotřeba pesticidů na zemědělské půdě v roce 2021 v Evropě 1,75 kg/ha, v Česku dosáhla 1,37 kg.
Akademik nicméně upozorňuje na riziko obratu pozitivního trendu posledních let. „Naopak používáme méně šetrné neselektivní přípravky s nutností opakování aplikací, ve srovnání se stavem před třemi až pěti lety. Za to však nemohou pěstitelé, ale zákazy řady účinných látek na základě rozhodnutí orgánů EU,“ řekl.
Úřad ÚKZÚZ, který má na starosti také agendu bezpečnosti použité chemie v zemědělství, tvrdí, že celkový počet schválených látek se nesnižuje.
„To, co je v praxi vidět, je zejména omezená možnost ochrany proti konkrétním škodlivým organismům u některých plodin, nikoli snižování celkového počtu schválených látek na trhu v EU,“ uvedla tisková mluvčí Ivana Kršková. Omezují se tradiční chemické látky, které jsou v praxi dlouhodobě prověřeny. „Dále dochází k tomu, že účinná látka sice zůstává na trhu, ale její použití je například nově omezeno jen na skleníky nebo sklady,“ dodala. Úřad říká, že obecně je výpadek některých látek problémem například u odolnějších a rychle se množících škůdců, nebo těch, které si získaly rezistenci jako je blýskáček řepkový. „Kromě řepky se výpadek dlouhodobě používaných látek týká například máku, cukrové řepy, chmele, ale i některých ovocných plodin,“ dodala mluvčí.
Rezistence škůdců
Jedním z příkladů je zákaz mořidel osiv s neonikotinoidy, tedy insekticidními látkami na hubení škůdců. Napuštění osiv touto látkou, která v některých případech způsobila úhyny včelstev, chránilo rostliny zejména v rané fázi růstu, kdy byly nejzranitelnější. Mořením se účinná látka rozvedla do celé rostliny a zahubila nepřátelského brouka, který se do ní zakousl. Plodiny na poli tak zpravidla nebylo nutné léčit častými přejezdy postřikovačů jako dnes, kdy je v řadě případů k dispozici omezené množství alternativ. Ty jsou mnohdy méně účinné a postřiky je nutné opakovat několikrát. Ani tak se však nedaří vyhubit všechny škůdce a přeživší populace začínají být vůči látkám rezistentní.
Mořidla s neonikotinoidy na cukrové řepě se nesmí používat od letošního roku. „Máme větší napadení mšicí, kterou se dřív podařilo téměř vyhubit. Teď musíme aplikovat více chemie,“ popsal Jan Křováček, předseda Svazu pěstitelů cukrové řepy. Více letos škodí také dřepčík a rýhonosec řepný, který do ČR putuje z Rakouska.
Francouzští pěstitelé měli kvůli rozšíření virové žloutenky od mšic loni propad výnosu z 90 na 60 tun na hektar, tedy o třetinu.
Pěstitelé cukrovky se obávají francouzského scénáře. Francie neonikotinoidy v řepě definitivně zakázala už loni. „Francouzští pěstitelé měli kvůli rozšíření virové žloutenky od mšic loni propad výnosu z 90 na 60 tun na hektar, tedy o třetinu,“ dodal.
Evropská unie není v cukrové řepě zcela soběstačná. Spotřebuje zhruba 16 milionů tun a vyrobí okolo 15 milionů tun. Teoreticky může při nedostatku více dovážet ze zemí Jižní Ameriky.
Kritici současné evropské politiky upozorňují i na to, že alternativní přípravky na bázi pyrethroidů nepůsobí jen na vybrané škůdce, ale plošně, čímž snižují biodiverzitu. To je přitom v rozporu s myšlenkou EU na dosažení větší biodiverzity.
„Zákaz způsobil větší problémy kvůli opakovaným aplikacím přípravků na ochranu rostlin. Pro přírodu je to daleko horší. V devadesáti procentech se totiž používají neselektivní pyrethroidy, které zabijí všechno. Nerozlišují sluníčko sedmitečné od škodlivého dřepčíka,“ říká Kamil Holý z Výzkumného ústavu rostlinné výroby.
Podle vědce se specializací na integrovanou ochranu zemědělských plodin proti škůdcům byl zákaz neonikotinoidů v případě cukrové řepy, ale i v Česku hojně pěstované řepky ozimé a jiných plodin, politicky motivovaný.
„Místo toho, aby se hodnotily jednotlivé případy, kdy došlo většinou k úhynu včelstev kvůli nesprávné aplikaci člověkem, tak se vytvořila bublina polopravd a lží, politici se toho chopili a zakázali to plošně,“ říká. Zmiňuje případ, kdy se kvůli nevhodné manipulaci se secím strojem německého zemědělce mořidlo obrousilo a nalétalo na vedlejší porost.
Chráníme ptáky a včely
Neonikotinoidy jsou látky, vyvinuté z nikotinu, které mohou být toxické pro některý hmyz. Podle zprávy Hnutí Duha jsou mezi nimi i zástupci významně toxických látek pro ptáky.
„Často se aplikují v mořeném osivu, z něhož pak látka proniká do celé rostliny. To často vede k větší spotřebě, než kdyby se látky aplikovaly opravdu až po objevení škůdce,“ uvedla ekologická organizace ve své zprávě.
Problém však je, že jeden postřik nestačí. „V době, kdy bylo povoleno mořidlo, jsem nebyl na řepce s postřikovačem ani jednou. Když je teplý podzim, stříkám klidně pětkrát za měsíc,“ svěřil se jeden z farmářů. Obvykle jsou povoleny asi dvě aplikace za vegetaci, záleží však na konkrétním přípravku. Podobně to dělají i někteří další zemědělci, ověřila si redakce SZ Byznys. Tak často chemii podle pravidel používat nesmějí, a proto aplikace chemií rozepisují například také do evidence u pšenice, aby se na nic nepřišlo. „Jiná možnost není, pokud chceme úrodu uchránit. V opačném případě škůdce sežere klidně 30 procent,“ dodal farmář.
Alternativní organická chemie v některých případech existuje, ale je často dražší. Část zemědělců možná i proto snižuje plochy, obvykle oseté řepkou. Z dat Ministerstva zemědělství vyplývá, že osevní plocha řepky pro letošní sklizeň klesla o 35,6 tisíce hektarů na 344 tisíc, tedy o 9,4 procenta. Resort však tvrdí, že omezení používání mořidel má na výměru jen omezený vliv.
„Zemědělci reagují na aktuální situaci na trhu, tj. pěstování a využití řepky ovlivňuje poptávka a nabídka,“ uvedl mluvčí ministerstva Vojtěch Bílý. Tvrdí, že před rokem byla sklizeň vyšší díky dobré ceně a zvýšené poptávce.
Podle resortní strategie se má výměra ploch s často kritizovanou řepkou, která se používá také na výrobu biopaliv, do roku 2030 snížit. To platí i o obilninách. Naopak růst má zastoupení tradičních plodin, jako jsou brambory a zelenina. Motivací budou i dotace.
Ministerstvo však řepku hájí jako plodinu, která, byť spořádá hodně chemie, zlepšuje kvalitu půdy a zvyšuje její úrodnost, protože má hluboké kořeny a obohacuje půdu o velké množství rostlinných zbytků. Má zároveň protierozní efekt.
Green Deal za to nemůže
Zemědělci i akademici upozorňují, že omezování chemických přípravků není důsledkem takzvané Zelené dohody (Green Deal), ale uplatňováním principu předběžné opatrnosti, kdy se raději přípravek kvůli možným rizikům zakáže, než aby se podcenila možná rizika, spojená s jeho používáním. Unijní systém povolování nových přípravků patří podle Miluše Dvořákové z asociace CropLife mezi nejpřísnější na světě.
„Největší problém je, že se zakazují přípravky a není domyšlené, čím se nahradí. Budeme mít pole zaplevelená něčím, co nejde zlikvidovat. Nebo budou brouci rezistentní, protože nebudeme mít náhradu,“ popsal agronom společnosti ZD Sloupnice Jaroslav Vaňous mladší. Třeba pesticidy na řepku už používají pouze dvě účinné látky. „Přestávají působit a tím se snižují výnosy. Úrodu víc likvidují mšice, dřepčíci, kryptonosci,“ řekl.
Fakt, že nabídka řídne, zaznívá i z chemického průmyslu. Důvodem je i to, že uvedení nových přípravků na trh je extrémně drahé a jejich registrace na trhu EU je velmi složitá. Trvá zpravidla několik let. „Nabídka pesticidů pro farmáře se ztenčuje, jsou méně účinné a tím pádem se aplikuje víc chemie,“ řekl redakci anonymně zdroj z jedné nadnárodní firmy.
Zemědělství čekají s touto politikou EU do budoucna další výzvy, protože některé další látky čeká regulace.
„V současné době se v rámci Evropské komise například jedná o návrhu obnovy schválení účinné látky kaptan pouze do skleníků. To vidíme do příštích let jako velký problém zejména v ochraně jabloní a pro řadu dalších plodin,“ uvedla Kršková z ÚKZÚZ.