Stát vytáhne proti „černým pasažérům“ v odpadu. Zpoplatní letáky i trička

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Textil, reklamní letáky a také časopisy. Typičtí „černí pasažéři“, kteří podle Ministerstva životního prostředí prodražují sběr odpadu, protože za jejich likvidaci nemusejí výrobci, prodejci nebo distributoři nic platit. To by se mělo změnit.

V rámci chystané legislativy, která do Česka přinese zálohový systém na plechovky a PET lahve, se zároveň stanoví nové poplatky za reklamní letáky.

„Do novely zákona o obalech chceme zařadit zpoplatnění letáků. Letáky dnes tvoří 21 procent modrých popelnic, ale původci za ně nic neplatí,“ řekl SZ Byznys David Surý, náměstek Ministerstva životního prostředí.

Výši poplatku si stanoví autorizovaná obalová společnost EKO-KOM. Poplatek by podle Surého mohl být podobný, jako je tomu u papírových prodejních obalů, tedy 2500 korun za tunu.

Tento krok by mohl vést k dalšímu omezení distribuce letáků a přechodu k on-line propagaci. Ty jsou přitom už několik let mírně na ústupu. Své katalogy už přestal vydávat například švédský nábytkář Ikea (například v roce 2016 distribuovala Ikea 200 miliónů katalogů ve 32 jazycích). Letos letáky přestal distribuovat obchodní řetězec Tesco, který tak učinil jako první z velkých řetězců s potravinami. „Penny vydával dva letáky týdně, aktuálně má jen jeden. Globus nedodává tištěné letáky zákazníkům s mobilní aplikací. Takže se můžeme domnívat, že tištěné letáky už omezují,“ říká Petra Dvořáková, PR manažerka nákupního rádce Kupi.cz.

V roce 2018 exministr zemědělství Miroslav Toman a Svaz obchodu a cestovního ruchu dokonce diskutovali o úplném zákazu tištěných letáků.

Dalším „černým pasažérem“ v popelnicích a kontejnerech, na který se Ministerstvo životního prostředí zaměří hned po letácích, je textil. Na otázky ohledně množství textilního odpadu, znečištění a výše nastavení poplatků má odpovědět studie Centra ekonomických a tržních analýz, kterou si resort nechává vypracovat.

Poplatky za likvidaci se přitom dnes platí u výrobků s ukončenou životností v mnoha segmentech. Například u obalů potravin a nápojů, pneumatik, baterií a elektrických zařízení, eko lamp a solárních panelů.

„Chceme se podívat na textil. Nevidím žádný rozdíl mezi výrobkem typu lampa, elektrozařízení a výrobkem typu textil. Dvacet až 160 tisíc tun textilu reálně končí v černé popelnici nebo v separovaném kontejneru,“ řekl Surý.

Kdy bude mít povinnost platit, zatím ale není jasné. Ministerstvo čeká na revizi směrnice EU o odpadech, která od roku 2025 stanovuje povinné cíle na separaci textilu. Obce budou muset zajistit kontejnery na textil. Podle náměstka se zatím počítá s tím, že náklady ponesou samosprávy, ale to není ideální řešení. „Byl bych raději, kdyby se to platilo v rámci nákupu zboží,“ dodal.

„O výši poplatku zatím vůbec nemáme představu. Teď děláme ‚výkopové práce‘,“ řekl náměstek.

Už nyní je ale zřejmé, že poplatek výrobci a prodejci plně promítnou do cen oblečení, jako tomu bylo například u elektrospotřebičů.

„Na jednu stranu si říkám, proč situaci v oboru zhoršovat poplatky, ale na druhou stranu říkám ano, pokud to bude platit skutečně pro všechny a ve výsledku to pomůže životnímu prostředí. Musí se to však týkat všech, tedy i čínských e-shopů,“ komentoval záměr Václav Hrbek, majitel outdoorové značky Alpine Pro.

Podle něj to může vadit zejména těm nejlevnějším diskontům s rychloobrátkovou módou. U textilu ve střední a vyšší třídě se poplatky schovají v poněkud vyšší ceně a zákazník to tolik nepocítí.

Přitom diskonty s levnou módou i bytovými doplňky (nejen) z textilu v České republice bleskově expandují. Řetězce jako Pepco, KiK, NKD nebo Action otevírají desítky prodejen ročně. Pomáhá jim i horší ekonomická situace domácností, které šetří, a orientují se proto na levnější módu

A také ředitel sítě KiK apeluje hlavně na nastavení rovných podmínek pro všechny hráče na trhu. „Určitě není možné někoho zvýhodňovat nebo naopak penalizovat. Stejně tak by měl být nastaven funkční systém sběru textilu a jeho dalšího zpracovaní. Je jasné, že ne všechny oděvy lze použít pro další nošení,“ uvedl.

Co udělají poplatky s cenou módy, nechtěl předjímat. „Je předčasné předbíhat a mluvit o růstu cen v souvislosti s touto regulací. Důležité jsou právě detaily.“

Zavádění podobného poplatku je motivováno především ekologií. Dánsko, Itálie nebo Finsko už povinně separovaný sběr textilu zavedly a je otázkou času, kdy se přidají další země.

Světový textilní průmysl patří mezi velké znečišťovatele a je velmi náročný především na vodu. Evropský parlament považuje za rostoucí hrozbu zejména trh „fast fashion“, tedy velmi levnou módu, vyráběnou na „druhém konci světa“, která zažívá boom. Mezi lety 2000 a 2015 se výroba oděvů zdvojnásobila, ale průměrná doba využití oděvů se snížila.

Europarlament uvádí, že například k výrobě jednoho bavlněného trička se spotřebuje 2700 litrů vody, což by stačilo člověku na pití po dobu 2,5 roku. Spotřeba textilu v Evropě má čtvrtý největší dopad na životní prostředí a klimatickou změnu po potravinářství, bydlení a dopravě.

Podle výzkumů čínské univerzity Donghua v Šanghaji je textilní průmysl zodpovědný za znečištění 20 procent světových odpadních vod. Vodu totiž ve velkém množství spotřebovává k barvení textilu pomocí chemikálií, které však často končí neupravené v řekách a potocích.

Na 35 procent primárních mikroplastů uvolněných do životního prostředí pochází právě z textilu. Odhaduje se, že módní průmysl je zodpovědný za 10 procent globálních emisí uhlíku, což je více než mezinárodní lety a námořní doprava dohromady. Pouze jedno procento použitého oblečení se recykluje na nové oblečení.

Odborník Institutu cirkulární ekonomiky Štěpán Vashkevich zavedení poplatků vítá, nicméně dodává: „Poplatky určitě nevyřeší přechod zákazníků ke kvalitnější módě. Měly by také být financovány recyklační kapacity, které jsou naprosto nedostatečné.“