Stanou se solární elektrárny největším zdrojem energie? Válka jim pomohla

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ještě před deseti lety byla solární energie na chvostu světové energetické produkce. V té době tvořily solární elektrárny jedno procento podílu na výrobě ze všech hlavních zdrojů energie. To se však změnilo.

Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) příští rok fotovoltaická kapacita přeskočí kapacitu vodních elektráren, za tři roky předstihne výrobu elektřiny z plynu a za čtyři roky i uhlí - a bude mít největší podíl na výrobní kapacitě ze všech zdrojů energie, informuje deník Financial Times (FT).

„IEA to říká dlouhodobě, myslím si, že mají pravdu. Tendence růstu se zatím vždy ukázaly jako podhodnocené. I my jsme nečekali, že to bude celosvětově takhle rychlé, ale rozhodně to považuji za správné,“ říká pro SZ Jan Krčmář, výkonný ředitel Solární asociace.

V čele obnovitelných zdrojů energie, které nabourávají starý energetický řád, tak nyní stojí výstavba solárních elektráren - od Arizony v USA až po Čínu.

Trend, který řada lidí vnímala jako „bruselský zelený výmysl“, dostal nečekanou, i když nechtěnou vzpruhu, když Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Poté co Moskva zavřela plynové kohouty, se totiž ukázalo, že otázka ceny možná není až tak důležitá jako nebezpečí, zda energie vůbec bude, ať už stojí cokoliv.

Hledání alternativních zdrojů se rozjelo naplno a dostalo solární energii do obrátek. Instalace solárních panelů lámou rekordy a v příštích pěti letech se předpokládá rekordní počet instalací.

„Nastává boom, exponenciální růst, zrychlení,“ řekl Financial Times Heymi Bahar, vedoucí analytik pro trhy a politiku obnovitelných zdrojů energie v IEA. „Solární energie představuje téměř 60 procent všech energetických instalací, které budou postaveny v příštích pěti letech.“

Soláry mají samozřejmě jednu zásadní vadu, a to že díky své kolísavé povaze nemůžou okamžitě vyrábět elektřinu bez ohledu na počasí. Fungují, jen když na ně svítí slunce, zatímco uhlí nebo plyn lze zapínat a vypínat podle potřeby. Experti přesto tvrdí, že rozsah expanze instalací po celém světě dokládá jejich zásadní místo na energetickém trhu.

V posledních letech byly hlavním motorem výstavby solárních elektráren rychle klesající náklady, cena panelů totiž padá dolů neuvěřitelným tempem. Je to jednak rychlým rozvojem technologií, které jsou v nich obsaženy, jednak boomem firem, které je vyrábějí a své místo na trhu si musí získat nižší cenou.

Podle finančních poradců investiční banky Lazard byly průměrné nedotované náklady na výstavbu a provoz solárních elektráren v roce 2021 pouhých 36 dolarů (805 korun) za megawatthodinu, což je od roku 2009 pokles zhruba o 90 procent. Pro srovnání: 108 dolarů (2416 korun)/MWh u uhlí, 60 dolarů (1342 korun)/MWh u plynu s kombinovaným cyklem a 38 dolarů (850 korun)/MWh u větru.

Náklady se ale v loňském roce zvýšily, protože prudce vzrostla cena komponentů, zejména polykrystalického křemíku. Solární energie však byla stále nejlevnější možností výroby nové elektřiny ve většině částí světa. Podle poradenské společnosti S&P Global Commodity Insights vzrostlo v loňském roce tempo instalací o více než polovinu.

„Solární energie byla před covidem a ruskou invazí na Ukrajinu levnější. Z mnoha důvodů, jako je nedostatek surovin, zpřetrhání dodavatelských řetězců a dozvuky covidové ekonomiky, zdražila. Zároveň je otázka, jestli vůbec bude elektřina někdy levnější, než byla před covidem. I kdyby ale byly panely dražší než třeba před dvěma lety, stále mají obrovskou výhodu – znáte jejich náklady a víte, kolik elektřiny panel za 20-30 let vyrobí. Ještě než elektrárnu postavíte, víte, za jakou cenu bude elektřinu vyrábět. To u žádného jiného zdroje kromě slunce a větru nevíte. Víte, kolik průměrně v Česku za rok svítí nebo fouká, ale cenu paliva v příštím roce odhadnout tak dobře nedokážete,“ vysvětluje Krčmář.

A růstu popularity solární energie pomohly také ambiciózní klimatické cíle a doprovodné politiky se štědrými dotacemi ve vládách po celém světě.

Zbraň Vladimira Putina, zastavení plynu pro spojence Ukrajiny, jen popohnala stanovení tvrdých cílů v EU a celý blok zemí se teď snaží zbavit závislosti na ruských fosilních palivech do roku 2027. 

V rámci plánu RePower EU chce nyní sedmadvacítka do roku 2030 vyrábět 45 procent energie z obnovitelných zdrojů, přičemž se zaměřuje na více než zdvojnásobení solárních instalací na 320 GW do roku 2025 a 600 GW do roku 2030. To samo o sobě sníží spotřebu plynu o 9 miliard metrů krychlových do roku 2027, odhaduje Brusel.

A pozadu na tom není ani Česká republika. Bohužel zde zavádění solárních zdrojů doprovází problémy. „Česko velké OZE projekty podporuje skrze Modernizační fond, ten zájem tu několik let je, ale záleží na tom, jestli se podaří odstranit administrativní bariéry, jestli si MPO uvědomí, že jsou klíčové ministerstvo pro levnou elektřinu, a budou vydávat zákony tak, aby se zrychlila výstavba nových velkých OZE. Jinak jediný, kdo bude mít přístup k levné elektřině, budou lidé z vyšší a střední třídy na venkově, která má peníze na instalaci solárních panelů,“ vysvětluje Krčmář.

Podle agentury S&P bude právě solární energie díky svým nízkým nákladům a možnosti výstavby v jakémkoli měřítku - od jednoho panelu na střeše až po rozsáhlé multigigawattové pole - představovat většinu přírůstků energie v EU v nadcházejících letech.

„V minulosti byla velkou hnací silou obnovitelných zdrojů dekarbonizace,“ řekl FT Edurne Zoco, výkonný ředitel pro technologie čisté energie ve společnosti S&P. „Od roku 2022 se změnilo to, že velkým motorem politiky pro obnovitelné zdroje – zejména solární – se stala také energetická bezpečnost.“

Energetická bezpečnost není hnacím motorem solárních instalací jen v Evropě. Ve svém pětiletém plánu z loňského dubna ji za jednu z hlavních priorit označila také Čína. I přesto, že momentálně země dováží například levnou ropu právě z válčícího Ruska.

Právě Čína doposud zcela ovládala trh se solárními panely i dalšími nejpoužívanějšími technologiemi na výrobu čisté energie. Také to donutilo další země, aby se situaci pokusily změnit. Například ve Spojených státech bude na základě klimatického zákona prezidenta Joea Bidena v nadcházejícím desetiletí do dotací na čistou energii napumpováno 369 miliard dolarů (8,26 bilionu korun).

I když se však růst zrychluje, solární energetika čelí stále většímu počtu problémů. Získávání povolení se pro developery po celém světě komplikuje a zvyšuje náklady. Také kvalifikovaná pracovní síla se snaží s trendem držet krok a požaduje vyšší mzdy.

„Nové výstavbě brání tři věci: povolovací procesy, plošné zákazy a připojování nových zdrojů. Problémy se samotnou instalací jsou aktuální, ale nám se každý měsíc hlásí nové firmy se zájmem o licence k instalaci. Věřím, že tyto čekací lhůty budou za rok vyřešené,“ zůstává optimistický Krčmář.