Článek
Pro firmy, na něž mimořádné zdanění, přezdívané anglicky „windfall tax“, padne, to bude pořádný náraz. Podle návrhu, který v pátek odeslal ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) do Sněmovny, mají adepti mimořádného zdanění odvádět po tři následující roky ze svého zisku převyšujícího 120 procent průměru předchozích čtyř let 79 procent. Tedy 60 procent zvláštní válečné daně a k tomu 19 procent běžné daně z korporátních příjmů.
Opatření se má týkat elektrárenských firem, obchodníků s energiemi a pohonnými hmotami, velkých bank, těžebních společností, koksoven a rafinerií, pokud jim stoupnou zisky v následujících třech letech o 20 procent nad průměr let 2018 až 2021. Potíž je v tom, že řada adeptů mimořádného zdanění byla postižena covidovým propadem, takže rozdíl mezi jejich minulými a současnými zisky je velký.
„Podstatou a cílem zavedení windfall daně je odčerpání zdrojů od subjektů, které díky současné tržní situaci generují vysoké dodatečné zisky,“ píše se v návrhu. „Obecně se má za to, že nadměrné nebo neočekávané zisky představují nezasloužený, nestandardní nebo nespravedlivý zisk, který nevzniká z důvodu inovací či poskytování kvalitnějších služeb zákazníkům, nýbrž například v důsledku rychlého růstu úrokových sazeb nebo cen energií, které byly vyvolány mimořádnou okolností,“ pokračuje důvodová zpráva k návrhu.
Není to ideální řešení, otvírá se tím Pandořina skříňka velmi vysokého zdanění pro vybraná odvětví.
Málokterý legislativní návrh vládních politiků vyvolává tak bouřlivé reakce jako Stanjurův přílepek k zákonu o DPH. Ten je ve Sněmovně už ve druhém čtení, takže na projednání detailních parametrů windfall tax je málo času i prostoru. Ještě minulý týden se detaily návrhu dolaďovaly na pracovních skupinách zřízených na Úřadu vlády. A energetičtí manažeři, kteří se jednání účastní, nevěřili, že by mimořádné zdanění mohlo dosáhnout téměř 80 procent.
Podle Stanjurova návrhu jde česká windfall tax výrazně nad rámec celoevropského plánu na ořezání mimořádných krizových zisků. Evropské nařízení z počátku října počítá se zastropováním tržeb z prodeje elektřiny z neplynových elektráren na úrovni 180 eur za megawatthodinu, příjmy nad tuto hranici mají výrobci odevzdávat do státních rozpočtů. Navíc Brusel doporučuje státům vybírat od ropných, plynárenských a uhelných společností a od rafinerií solidární příspěvek odpovídající minimálně 33 procentům zisku.
Unijní opatření však počítá s mimořádnými odvody nejvýš na dva roky a také se vůbec netýká bankovního sektoru. Ten podle ministra Zbyňka Stanjury ovšem patří k beneficientům startující krize. Domácím bankám se daří, v prvním pololetí tohoto roku vydělaly přes 54 miliard korun, meziročně je jejich souhrnný čistý zisk vyšší o 23,6 miliardy.
Alternativní návrh windfall tax do Sněmovny poslali na poslední chvíli také Piráti. Žádají zdanění nadměrných zisků už za letošní rok, rovněž ale počítají s tříletým obdobím. Windfall tax by se podle nich tedy měla uplatňovat za roky 2022 až 2024. Zato Piráti navrhují výrazně menší zátěž než Stanjura – windfall tax v jejich pojetí není 60procentní, ale pouze 40procentní.
Zdanění už letošních zisků by znamenalo, že v příštím roce budou firmy odvádět windfall tax vlastně dvakrát: jednak z letošního hospodářského výsledku, jednak v podobě záloh na zisk z roku příštího. Podle Stanjurova návrhu se budou totiž zálohy platit od třetího čtvrtletí roku 2023 a budou se počítat z odhadovaného letošního profitu.
Rozkol mezi ekonomy
Válečná daň nedělí jen vládní koalici, ale i experty na státní finance. Kritizují ji dokonce i vládní konzultanti z řad ekonomů. „Není to ideální řešení, otvírá se tím Pandořina skříňka velmi vysokého zdanění pro vybraná odvětví,“ říká premiérův poradce Štěpán Křeček, jinak hlavní ekonom obchodníka s cennými papíry BH Securities. Ten už dříve označil windfall tax za „paskvil“.
Za „zcela neakceptovatelné“ by Křeček považoval retroaktivní zdanění už letošních zisků, navrhované Piráty.
Windfall tax jako „zcela nesystémové a problém neřešící opatření“ kritizuje i další z premiérova poradenského týmu, hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Logicky jí vadí hlavně zařazení bank mezi adepty zvláštního zdanění. Banky podle ní nemají vysoký zisk proto, že by zvláště těžily z vysokých cen či úrokových sazeb. Podle Horské je jejich profit výsledkem vývoje hospodářského cyklu.
„Banky jsou a byly vždycky pevným kamenem ekonomiky, za covidové pandemie pomáhaly státu tím, že odkládaly splátky úvěrů a stabilizovaly ekonomiku, nejsou zdrojem současných šoků. Opatření je diskriminační, protože se týká jen velkých bank. Paradoxně windfall tax nedopadne na banky, které mají byznys model postavený jen na depozitech, ale naopak na banky, které poskytují také úvěry, takže přijímají rizika vývoje ekonomiky. Přitom se zhoršuje ekonomický výhled, dá se čekat zhoršování úvěrových portfolií, bude třeba vytvářet vyšší rezervy a navíc je tlak na růst mezd, takže bankovní zisky budou klesat,“ říká Horská z banky, která co do počtu klientů patří do první pětky v tuzemsku (při započítání klientů také stavební spořitelny).
Podle Horské má vláda vhodnější cesty ke zvýšení daní, které státní kasa nutně potřebuje. „Měli jsme se bavit spíš o návratu superhrubé mzdy. I tak se k superhrubé mzdě vracíme v rámci řešení vysokého rozpočtového schodku,“ prohlásila.
Horská i Křeček se shodují, že výtěžek windfall tax nebude ani zdaleka dosahovat částek, jaké si od ní slibuje ministr Stanjura. Podle něj jen v prvním roce získá stát na této dani 85 miliard korun, v následujících letech pak 38,6 a 25,4 miliardy korun.
Přesně opačně než zmínění poradci se ale na windfall tax dívá šéf Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, který spolu s Horskou zasedá v Národní ekonomické radě vlády (NERV). „Hrdě se hlásím k tomu, že jsem toto téma přinesl a hájil na jednání NERV, přestože se tam objevoval názor, že je ten koncept špatný,“ říká Hampl. Nechce návrh detailně komentovat před projednáváním ve Sněmovně, se Stanjurou navrhovanými parametry ale souhlasí. „Hlavně aby se nezaváděla retroaktivita, bylo by to za hranou únosnosti, už proto, že opatření vzniká před koncem roku,“ dodal.
Adepti zdanění
Je logické, že z firem, na něž má zdanění dopadnout, se ozývají protesty. Windfall tax už dříve v rozhovoru pro Seznam Zprávy odmítl Tomáš Salomon, šéf největší domácí banky – České spořitelny. Podle bankéřů je návrh postavený na špatných předpokladech.
„Opakující se komentáře ze strany ministra financí Zbyňka Stanjury ve smyslu, že chce zdanit banky, jelikož se nechovají proklientsky a nezvyšují sazby u vkladů, jen dokládají, jak nízká míra odbornosti v kontextu zavedení mimořádné daně panuje,“ zlobí se výkonná ředitelka České bankovní asociace Monika Zahálková.
„Banky neinkasují ze všech svých aktiv sedmiprocentní sazbu ČNB, v minulosti poskytly řadu úvěrů, které nesou stále výrazně nižší úrokovou sazbu, jež byla v minulých letech obvyklá. Z logiky věci přenos vyšších úrokových sazeb na vklady probíhá postupně, u nových vkladů s dohodnutou splatností se však průměrná sazba dle oficiální statistiky ČNB pohybuje již mírně pod 6 procenty. Obdobně zavádějící je tvrzení, že pro bankovní sektor není problém zahrnutí covidových let do srovnávací základny pro výpočet daně,“ říká Zahálková a vysvětluje, že v roce 2020 se propadl zisk bankovnímu sektoru kvůli covidu a lockdownům o polovinu a loni stále zůstával desítky procent pod úrovní roku 2019.
„Komentáře ze strany vládních představitelů stále více naznačují, že záměrem vlády není skutečná snaha zachytit případné mimořádné zisky, které lze v případě bankovního sektoru hledat skutečně obtížně, ale pouze mimořádně zdanit arbitrárně vybraný sektor. V tomto ohledu by bylo férovější říci to na rovinu než si vymýšlet zástupné argumenty, které neodpovídají realitě a snaží se dehonestovat bankovní sektor,“ prohlásila šéfka bankovní asociace.
Energetici na mrtvici
„Jsme z toho na mrtvici, skoro 80procentní zdanění je moc,“ posteskl si včera v důvěrném rozhovoru manažer jedné z domácích energetik. Oficiálně ale firmy reagují opatrně. „Daně jsou čistě záležitostí politického rozhodnutí a stát si určuje jejich podobu a výši. My se řídíme platnými zákony,“ říká mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. „Nebudeme návrh komentovat,“ přidává Gabriela Sáričková Benešová ze skupiny Sev.en Pavla Tykače, která je druhým největším výrobcem elektřiny v zemi.
Zatímco ČEZ politiku nekomentuje, minoritní akcionář Michal Šnobr Stanjurův návrh už několik týdnů podrobuje na sociálních sítích i v médiích zdrcující kritice. Vadí mu hlavně to, že jde daleko nad rámec opatření navrhovaných Bruselem, který sice připouští přísnější kroky v jednotlivých členských státech, ovšem za přesně vymezených podmínek.
Strategický šéf skupiny EP Power Europe Daniela Křetínského Jiří Feist připomíná, že ministerstvo financí kromě windfall tax připravuje další opatření na posílení rozpočtových příjmů. „Všechny tyto normy by měly počítat s reálnými hodnotami nákladů a nesmí mít demotivující účinek. Pokud se to takto nenastaví, může být navrhované zdanění pro některé energetické firmy až likvidační a může to ohrozit transformaci české energetiky,“ varuje.
Obavy se ozývají i z rafinérské branže, která je citlivá na výkyvy hospodářského cyklu a minulé covidové roky zažívala pokles. „Windfall tax nepočítá s investicemi, nepočítá s hedgováním budoucích obchodů, které je nutné kvůli velkému časovému posunu mezi nákupem ropy a jejím zpracováním,“ říká petrolejářský manažer, jenž nechce být jmenován. Daň podle něj se zmíněnými specifiky vůbec nepočítá.
Přes všechny výhrady k mimořádné dani i rozporům mezi vládními politiky je pravděpodobné, že Stanjurův návrh, byť s určitými modifikacemi, Sněmovnou projde. Hlavním důvodem je, že vláda potřebuje získat do rozpočtu mimořádné příjmy v řádech stamiliard, aby mohla kompenzovat spotřebitelům z řad domácností i firem vysoké ceny energií.
Jinak než vyšším zdaněním se rozpočet naplnit nedá. A všechny alternativní cesty ke zdanění budou pro většinu občanů ještě méně populární než ořezání zisků velkých a bohatých firem.