Článek
Malý statek v Milošovicích je pod sněhem. Ale ani teď, v polovině prosince, není na odpočinek vhodná chvíle. Sedlákům měří čas desítky telat a krav, které přežvykují v chlévě. Musí se nakrmit, podojit, obstarat hnůj, uklidit…
Něco jako pracovní doba tady neexistuje. Z rutiny po dlouhé době pětičlenná rodina Cihlářových vystoupila koncem minulého týdne, když si přijela převzít ocenění Farma roku 2020 v soutěži Asociace soukromého zemědělství.
Nedovolím si někam odletět na dovolenou, abych se pak složitě musel vracet, kdyby se něco stalo.
„Vyhlášení bylo pro nás po spoustě let první akcí, kde jsme byli celá rodina,“ říká Radek Cihlář, hlava statku, který na návrší obce s devatenácti obyvateli, buduje s rodinou třicet let.
Sám začíná den v půl páté a končí kolem šesté večer. Ostatní z rodiny to mají podobně. A nikdo z nich si nestěžuje.
Dovolená u moře? Moc velký risk
„Spousta lidí je na tom hůř. Dovedu si představit dost pro mě osobně méně zajímavých zaměstnání, kde by mě osm hodin vyčerpalo víc než tady dvanáct,“ vysvětluje otec.
Zatímco jiné rodiny odjíždějí na léto společně k moři, Cihlářovi musejí takové společné radovánky vypustit z hlavy.
Mléčné výrobky kupují nejvíc místní. V létě je větší odbyt, protože jsou tu chataři a jezdí sem lidi z dalekého okolí, dá se říct z celé ČR.
„Dovolenou taky podnikneme, ale musíme se rozdělit. Odjedou starší děti, pak my vyjedeme s manželkou s mladší dcerou na týden třeba do Beskyd nebo někam po Čechách. Nedovolím si někam odletět na dovolenou, abych se pak složitě musel vracet, kdyby se něco stalo,“ říká Radek.
Denně se starají o sto kusů dobytka, z toho asi čtyřicet pět dojnic, jejichž mléko je hlavním zdrojem obživy. Ráno a večer se nadojí kolem 1100 litrů mléka. Statkářka, ale i maminka tří dětí Mirka, vyrábí sýry, kefíry, jogurty, tvarohy a další mléčné výrobky. Zbylé mléko se sváží do mlékárny. Už se těší, až ji někdo z dětí bude pomáhat.
Zejména v pátek a v neděli od jara do zimy před statkem parkují auta chalupářů, kteří se přes víkendy rekreují v okolí vodní nádrže Švihov.
„Přes léto můžu rozdělat tři sta až čtyři sta litrů mléka. Kupují to nejvíc místní. V létě je větší odbyt, protože jsou tu chataři a jezdí sem lidé z dalekého okolí, dá se říct z celé České republiky,“ vypráví žena. Poptávka se zvýšila i v důsledku pandemie, když se lidé báli chodit do obchodů. Teď zájem trochu opadl.
Vlastní výrobu plánují na statku dál rozšířit a po nutných pozemkových úpravách postavit obchod, kde by si návštěvníci nakoupili.
Na snídani až po kravách
Mnoho farem si dnes přivydělává agroturistikou, v rámci kterého poskytují například ubytování. Cihlářovi mezi ně nepatří. Z prostého důvodu, který limituje také další rozvoj. „Měli bychom spoustu plánů, ale narážíme na to, že nechceme mít zaměstnance. Kdyby to bylo ubytování, tak třeba formou, že si někdo na louce postaví stan a ať si tam je 14 dní, ale že bychom přemýšleli o penzionu, to ne,“ uvažuje zemědělec.
Naplno už rodina, která má zemědělství v krvi nejméně od roku 1830, zapřáhla také syna Radka. „Mám na starosti ranní krmení, kolem šesté začínám. Nasnídat se jdu až po kravách,“ popsal svou pravidelnou rozcvičku. Po ní přichází stlaní, příprava hnoje, v létě také práce na pastvinách a loukách.
„Jsem připravený, ani si nedokážu představit, že bych dělal nějakou jinou práci, než je zemědělství,“ dodal.
Částečně ještě přiloží ruku k dílu také dcera Kateřina, která studuje. Zdá se, že i poslední, nejmladší člen rodiny, jedenáctiletá školačka, vidí svou budoucnost tady na statku.
Farma má blízko k ekologickému zemědělství, přesto nestojí o nálepku BIO. Kvůli byrokracii. Naopak splnění standardů potravinářské výroby podle Radka Cihláře je administrativně o něco jednodušší, než si mysleli.
„Manželka se do toho nechtěla pouštět. Myslela si, že budeme muset vyplňovat spousty formulářů. Splnit veškeré hygienické podmínky, ale nebylo to tak hrozné,“ líčí statkář.
Asi nejtěžší chvíle společně zažívali zhruba před deseti lety, kdy mlékárny vykupovaly za podnákladové ceny a zemědělci kvůli tomu protestně vylévali mléko do polí.
Lék na drahotu? Soběstačnost
„Výkupní cena mléka byla kolem pěti korun a na každém litru mléka jsme prodělávali tři koruny. Nejste truhlář, který může přestat vyrábět židle, když se to ekonomicky nevyplatí. Musíte zvířata dál krmit, přitom děláte jen dluhy, které se s vámi táhnou třeba další rok. Přitom všechno děláte správně,“ vzpomíná na těžké chvíle.
Problémy způsobuje zemědělcům také inflace. Cihlářovi tomu částečně čelí ekologickým přístupem. Minerální hnojiva zdražují o 300 procent, ale farma z 95 procent využívá hnojiva ze statku. Chemické postřiky na ochranu rostlin prakticky nepoužívá. Největší zátěž budou proto představovat drahé pohonné hmoty a energie. Po chystané výstavbě solárních zdrojů na střechách bude problém o něco menší.
