Článek
Devadesátá léta byla ve znamení technologického optimismu. Zejména ve srovnání s dneškem. V roce 2024 skoro ze všeho viníme technologie, zejména sociální sítě a mobilní telefony. Namátkou: z nárůstu duševních onemocnění, politických dezinformací, ohrožování voleb či epidemie osamělosti.
V devadesátých letech jsme zaváděli internet do škol, bojovali s počítačovou gramotností a věřili, že technologie přispějí k tomu, že si lidé budou víc rozumět. Jak naivní jsme byli!
Ale i devadesátá léta měla svého technologického „zlosyna“. Byl jím Bill Gates, kterému jsme dávali za vinu rovněž mnohé: krádeže nápadů (grafické rozhraní firmy Apple), likvidaci lepší konkurence (prohlížeč Netscape) i neustále padající Windows.
V porovnání s dnešními „zlosyny“ Elonem Muskem či Markem Zuckerbergem však Bill Gates působil neškodně. V nerdovských brýlích a oblíbených svetrech vypadal jako věčný student, který se ve velkém byznysu objevil skoro snad omylem a přece nemůže mít špatné úmysly. Na veřejné excesy měl navíc svého přítele a později nástupce v roli CEO Steva Ballmera. Ten poskytoval médiím kontroverzní výroky či na pódiu firemních akcí provozoval šílené gorilí tance.
Bylo to tak? Nenechte se oklamat, říká Anupreeta Dasová, novinářka deníku New York Times. Lépe řečeno to píše v nové knize o Gatesovi, která vyšla minulý týden a která má v úmyslu „nasvítit“ ty části Gatesova životopisu či charakteru, které neznáme.
Ano, Gates se stal miliardářem v jednatřiceti letech, a byl vůbec prvním v technologickém sektoru. Byl bezskrupulózním zakladatelem firmy a později i manažerem. Do roku 2001 čelil jako „firemní jednička“ zhruba 200 žalobám za monopolní chování.
To vše jsme ovšem už věděli. Stejně jako to, že společně s bývalou ženou Melindou založili nadaci s obrovským rozpočtem, který převyšuje i rozpočet WHO. Gates má osobní kredit za úspěchy v boji s šířením malárie, v době pandemie byl významným zastáncem očkování.
A konečně, i bez nové knížky víme, že se v roce 2021 Melinda a Bill Gatesovi rozvedli, na její popud. Důvodem měly být mimo jiné i vztahy s jinými ženami, o nich však tehdy víc nepadlo. „To jsou otázky, na které musí odpovědět Bill,“ řekla paní Melinda.
Dasová v knize popisuje Gatese jako sexuálního predátora, s historií „nevhodného chování“ k ženám jak dříve v Microsoftu, tak později v nadaci. Spekuluje, že na večírky v Microsoftu byly v 80. a 90. letech zvané prostitutky z tzv. eskortních služeb pro VIP zákazníky (ale důkazy na to nejsou). Když později Gates řídil rodinnou nadaci, nepsaným pravidlem prý bylo „neposílat hezké a atraktivní ženy k Billovi do kanceláře“.
Gates prý měl od manželky „povoleno“ trávit letní dovolenou s přítelkyní. Pokud to tak měli doma zařízené (a v jejich domě v Seattlu s přezdívkou Xanadu 2.0 to nepředstavovalo problém), proč tedy k rozvodu došlo? Na to má Dasová odpověď: „poslední kapkou“ prý bylo to, že Gatesovo jméno figurovalo ve skandálu kolem milionáře Jeffreyho Epsteina.
Další spekulace: Epstein prý Gatesovi slíbil, že by mu mohl „zařídit“ Nobelovu cenu míru, a to probudilo jeho zájem. Důkazy zase chybí, avšak víme aspoň to, že zakladatel Microsoftu zatím žádnou Nobelovu cenu nedostal.
Bill Gates v Praze v roce 2001. Snímek z návštěvy základní školy v Lupáčově ulici na Žižkově.
Známý technologický novinář Felix Salmon v recenzi ve Washington Post píše, že kniha je jednostranná a snaží se hledat spíše kontroverze a chyby. Všímá si i toho, že autorka se samotným Gatesem při psaní knihy nemluvila. Naopak například recenzentka londýnských Timesů Nicole Kobie soudí, že knížka je vyvážená a férová.
Jaká je pravda? Řekl bych, že tady prostě hraje roli rozdílný „mužský“ a „ženský“ pohled. Salmon (stejně jako já) má určité porozumění pro muže, který se z fanouška programování a osmibitových počítačů stal nejbohatším mužem planety, a měl v některých částech své kariéry pocit, že by si to měl trochu víc užít.
Říkalo se, že by k němu neměli posílat mladé stážistky? Nevím. A je to možné. Ale říká se strašná spousta věcí, zejména o lidech, kteří jsou nějakým způsobem výjimeční. Znamenalo to, že když nějaká hezká stážistka ke Gatesovi do kanceláře přišla, že ji přemlouval k sexu nebo z ní dokonce strhal šaty? Taky nevím, ale řekl bych, že kdyby se něco takového stalo, že bychom se to v době #metoo dozvěděli.
Ženská recenzentka je stejně jako autorka knihy spíše na straně Melindy Gatesové. V knize je to při popisu událostí kolem rozvodu zřejmé. A celkem oprávněně, Melinda Gatesová je kladná hrdinka. Svého muže milovala a podporovala, byla nepochybně důležitá pro jeho rozhodnutí a postoje v různých částech kariéry, a když se od něj rozhodla odejít, proběhlo to rychle a vkusně. Vlastně jsme na to prakticky zapomněli.
Mimochodem, stejně jako bývalá žena Jeffa Bezose, je Melinda Gatesová jakýmsi „lepším já“ technologického miliardáře. Nevadí mi s tím emocionálně souhlasit (zda to sedí fakticky, nedokážu exaktně posoudit).
Ale když už jsme u tohoto srovnání, vnímám tu určitý rozdíl. Jeff Bezos se z počítačového nadšence rozjíždějícího eshop v obýváku v Seattlu proměnil v alfasamce nabušeného testosteronem, který chce létat do vesmíru, anebo aspoň chodit na hollywoodské večírky. Bill Gates je stále tím lehce nejistým a mírně nesympatickým chlápkem, teď navíc prošedivělým a s menším bříškem, u kterého máme podezření, že je chytřejší než my.
Což píšu s vědomím toho, že v devadesátých letech jsem rozhodně fanouškem Billa Gatese ani Microsoftu nebyl. Ale nám pamětníkům se „zažral“ do paměti stejně jako znělka, kterou jsme milionkrát slyšeli při spouštění Windows 95. Dekádu devadesátých let ovlivnil významně a silně, v dobrém i ve zlém.
Mohlo by vás zajímat:
Dnes je Microsoft firma, která v exkluzivním klubu „Big Tech“ má asi skoro nejlepší pověst. Šéf Satya Nadella je chytrý a empatický vizionář, který jako jeden z prvních pochopil potenciál generativní AI a kormidluje neklidnými vodami technologií firmu dobře a spolehlivě. Bill Gates se od Microsoftu prakticky stoprocentně „odstřihl“, mnohokrát jsem se setkal s tím, že si zejména mladší lidé tuhle firmu s jejím zakladatelem už ani nespojují.
Pro ně by také mohla být Dasové knížka objevná. Protože nabízí dobře vyrešeršovaný a čtivě vyprávěný příběh člověka, který byl před třiceti lety jedním z architektů a vizionářů světa, ve kterém dnes žijeme. Je vyprávěný lehce zaujatě a subjektivně, a je zároveň i celkem zajímavou sondou do lidí Gatesova typu, tedy „miliardářů“.
Takže se mimo jiné dozvíte, že na světě je dnes 2781 dolarových miliardářů (plus minus, to číslo se samozřejmě neustále mění) s celkovým jměním lehce přes 14 bilionů dolarů. Bill Gates patří k těm sympatičtějším z nich, a to i pro levicové liberály. Cítí společenskou odpovědnost (což je něco, co „zdědil“ po svém otci, bohatém a úspěšném právníkovi) a jeho filantropické aktivity zachránily desítky milionů životů.
Na druhou stranu, pokud patříte jako já mezi pamětníky a Billa Gatese průběžně sledujete, nenabídne vám Dasové životopis – k dispozici například jako ekniha na Amazonu – nic nového ani převratného. Sentimentální výlet do minulosti a spousty názorů jiných lidí.
Na knížku s parametry životopisů Elona Muska či Steva Jobse, které napsal Walter Isaacson, zatím historicky první technologický miliardář stále čeká.
