Článek
O tom, jak nakopnout českou ekonomiku a vést ji k prosperitě, dnes debatoval prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza, prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček, prezident Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů Jan Wiesner a prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj. Tématem byla vize pro Česko na dalších deset až třicet let.
Řada ekonomů a podnikatelů totiž v posledních dnech poukazuje na to, že vláda se sice snaží šetřit a pomoci rozpočtu konsolidačním balíčkem, ale stejně důležité je nezapomínat na investice, které můžou Česku dlouhodobě pomoci.
Balíček, nyní prosazovaný vládní koalicí, podle nich sice přináší úspory, ale nemyslí na budoucnost. Podle velkých podnikatelů ale v tomto směru leží odpovědnost na vládě, která by do rozvoje měla investovat. A jde nejen o průmysl, dopravní infrastrukturu, ale i školství nebo vědu.
Podle Jana Rafaje, prezidenta Svazu průmyslu a dopravy, usnula Česká Republika na vavřínech. Česko sice úspěšně obnovuje tradiční značky a vzniká také spousta nových firem, kolem nás ale podle něj probíhá velmi dramatická soutěž. Té by se Česko mělo co nejrychleji začít účastnit.
„Žijeme si v mnoha oblastech nad poměry, máme tady ale nefunkční infrastrukturu. Začíná se dít to, že nás mnohé věci začínají objíždět. Hrozí, že rychlodráhy půjdou mimo Českou republiku, pokud něco neuděláme s povolovacími procesy,“ myslí si Rafaj.
„Už se něco konečně musí stát,“ prohlásil k současné situaci Jiří Nouza. Podle něj ekonomice například zásadně škodí neustále změny ve stanovování priorit, kam by země měla směřovat. „Přece nejde abychom každé čtyři roky měnili celkové směřování,“ řekl.
„Voláme po národní vizi a národní strategii, která by ji naplňovala. Pojďme najít nejmenší společný jmenovatel, bez kterého víme, že se Česká Republika nepohne dopředu. Že nebudeme do budoucna konkurenceschopní,“ říká Zajíček s tím, že Česká Republika se nachází na křižovatce. Česko je podle něj úspěšné, ale musí investovat do základů.
Nejsou lidi
Podle Rafaje je jedním z problémů Česka také nedostatek kvalifikované pracovní síly. Podle analýzy, kterou podnikatelé předali vládě sice silnou stránkou Česka je nízký odliv mozků do zahraničí a jejich příchod ze Slovenska, stále to ale nestačí.
Příchod pracovní síly by se tedy měl podpořit více. V tuzemsku totiž aktuálně chybí asi 300 tisíc lidí a v případě, že by se realizovaly strategické investice, by jich mohlo chybět dalších 200 tisíc. Další nevýhodou českého pracovního trhu je také nízká účast mladých žen a neochota lidí se za prací stěhovat.
„Musíme udělat konkrétní kroky. Jinak nám budou chybět lidi nejenom ve firmách, ale také ve veřejné obsluze státu jako takového,“ myslí si.
S nedostatkem pracovníků podle Wiesnera souvisí také nedostatečné kapacity zařízení pečujících o děti, jako jsou školky nebo jesle. Pokud se totiž mají rodiče znovu vracet do práce, je potřeba tyto kapacity navýšit.
„Stejně tak je to s migrací. Nejde jen o to, abychom sem dostali jednoho pracovníka, ale celé rodiny. Ty se tady uplatní, třeba právě na těch místech, kde je nedostatek lidí. To zapříčiní, že jejich děti tady zůstanou a budou studovat. Tyto věci se ale musí řešit komplexně,“ říká Wiesner.
Je potřeba dělat odvážná rozhodnutí, říkají odborníci
Podle Zajíčka je nyní třeba dělat odvážná rozhodnutí, například v energetice nebo infrastruktuře. Jako příklad uvádí informace Správy železnic o tom, že česká dopravní síť už není schopna pojmout další přepravu zboží.
„Proto potřebujeme co nejrychleji postavit vysokorychlostní tratě. Aby lidi, co potřebují dojíždět za prací nebo za dovolenou jezdili těmito tratěmi a uvolnili existující dopravní skelet,“ říká Zajíček. To by vedlo k menší zátěži silnic nebo životního prostředí.
S tím souhlasí také Jan Rafaj a jako příklad uvádí efektivní výstavbu dálnic v Chorvatsku. Politika by podle něj měla reagovat na potřebu. Jiří Nouza si pak myslí, že je do systému třeba dostat také soukromý kapitál, například ležící soukromé peníze komerčních bank.
Podle Rafaje je především potřeba jasně se shodnout na tom, co je potřeba udělat. Jedná se například o stabilizaci uhelných zdrojů do doby, než bude ČR mít alternativy.
„Potřebujeme jádro, ale také infrastrukturu pro zelenou energetiku. Je nám sice vyčítáno, že firmy se dostatečně neozeleňují v energetice, ale ty které to chtějí, se nemají kam připojit,“ komentuje Rafaj.
Analýza zmiňuje také školství, problémem jsou podle ní nedostatečné kapacity mateřských školek, propast mezi úrovněmi základních škol a nedostatek všeobecného vzdělání na odborných středních školách.
Vysoké školy se pak potýkají s nedostatečnou kvalitou vzdělávání. Podle žebříčku QS ranking se na prvních 250 místech neumístila ani jedna česká univerzita. Nejlépe si vede Univerzita Karlova, která se umístila na 266. místě.
