Článek
Největší výrobce bílého zlata s cukrovary v Dobrovici a Českém Meziříčí měl loni zisk zhruba 460 milionů korun při tržbách 6,7 miliardy korun. Výsledek sdělil redakci SZ Byznys Martin Kolář, ředitel české dceřiné společnosti francouzského potravinářského obra Tereos.
Letošní rok je ve znamení velké nejistoty. „Jsme energeticky velmi náročné odvětví a to se negativně promítá do našeho hospodaření. Náklady na energie nám stouply pětinásobně, ze stovek milionů korun na řádově miliardy. To má na nás obrovský dopad,“ řekl Kolář.
Budeme nuceni vysoké vstupy plně promítnout do cen cukru a uvidíme, jestli to trh bude schopen akceptovat.
Nejdůležitější položku v nákladech za energie tvoří plyn. Cukrovou řepu podnik zpracovává po sklizni od poloviny září do konce ledna, tedy v době topné sezóny, kdy je enormní tlak na ceny.
Zásadní bude podle Koláře vývoj během podzimu. Část plynu už však společnost nakupuje teď za vyšší ceny. „Přináší to velký tlak na nákladovost firmy. Budeme nuceni vysoké vstupy plně promítnout do cen cukru a uvidíme, jestli to trh bude schopen akceptovat,“ naznačil.
O kolik by mohl zdražit cukr, však nechtěl spekulovat. „Jsme na začátku sjednávání smluv, takže bych si nedovolil avizovat nějaké navyšování. Vnímám, že tlak na trh je, ale předpokládám, že všichni výrobci včetně nás budou muset reagovat, jinak nepřežijí.“
Kromě plynu z roku na rok výrazně zdražila také elektřina a emisní povolenky. V minulosti za ně podnik platil zhruba 20 milionů, nyní je to 150 milionů korun ročně.
Na straně spotřeby není problém. Lidé ani zpracovatelé, mezi něž patří výrobci nápojů, na cukru nešetří. Naopak se zvyšuje poptávka po covidu, kdy byly zavřené restaurace a nekonaly se kulturní a sportovní akce, spojené s popíjením sladkých nápojů.
Česko je pátým největším výrobcem cukru v Evropě za Francií, Německem, Polskem a Nizozemskem. O trh se dělí pět cukrovarnických společností, které provozují sedm cukrovarů. Také dvojka trhu, společnost Moravskoslezské cukrovary, má zahraničního majitele, kterým je rakouská Agrana. Doplňují je menší tři výrobci: Cukrovar Vrbátky, Prosenice a Litovelská cukrovarna.
Česko je v cukru na rozdíl od Evropské unie soběstačné. Loni se v tuzemsku vyrobilo přes 620 tisíc tun cukru, přičemž dlouhodobá spotřeba se pohybuje kolem 350 tisíc tun. V zemích EU se vyrobí 16 milionů tun cukru za rok, 2–3 miliony tun se importují v podobě třtinového cukru například z Brazílie, Mauricia, Belize nebo Jihoafrické republiky.
TTD Tereos je zároveň největším tuzemským výrobcem lihu. Používá se k výrobě lihovin a také se ve formě bio ethanolu přimíchává do benzinu. Kolář však nepředpokládá, že byznys firmy zásadně zasáhne schválený zákon, kterým se od července ukončí povinnost přimíchávat biosložky do motorové nafty a benzinu.
O biosložku mají petrolejáři zájem
„Mrzí nás to, byli jsme první země v Evropské unii, která dala signál, že biopaliva nejsou z pohledu české vlády zajímavá,“ reagoval. Biopaliva z cukrové řepy jsou podle něj udržitelná, protože pochází z melasy, která je vedlejším produktem při zpracování cukrové řepy.
„Zatím nemáme signál, že by petrolejáři přestali přimíchávat biosložku do pohonných hmot,“ řekl. Doufá, že propad nenastane, protože stále platí povinnost snižování emisí. Líh tvoří okolo jedné třetiny výroby, dvě třetiny tvoří cukr. Nízké procento zaujímá zpracování odpadních surovin na vápenatá a draselná hnojiva, která se zapravují do zemědělské půdy.
Byla by škoda přijít o tento deštný prales, který můžeme obhospodařovat uvnitř střední Evropy. Jsou to plíce kontinentu.
Za potenciální problém označil šéf největšího cukrovaru snahy Německa omezit podpory na takzvané citlivé komodity, mezi něž patří také cukrová řepa. Zemědělci by potom bez těchto národních dotací mohli dát přednost jiným plodinám.
„Cukrová řepa je náročná na vstupy a velmi citlivá k nedostatku vody. V dobách sucha nedosahovala produkce dobrých výsledků a podpory pomáhají udržet řepařství a cukrovarnictví v Česku a překlenout horší roky,“ vysvětlil.
V Česku se pěstuje 60 tisíc hektarů řepy, která je podle Koláře jednou z nejefektivnějších plodin. Řepu označil za „deštný prales“ uvnitř střední Evropy, protože tato plodina během svého vegetačního cyklu váže oxid uhličitý a produkuje velké množství kyslíku. Z jednoho hektaru řepy vznikne 13 tun kyslíku, který vystačí po celý rok 59 lidem. „Při rozloze řepy se dostane kyslík téměř ke čtyřem milionům obyvatel po celý rok. Byla by škoda přijít o tento deštný prales, který můžeme obhospodařovat uvnitř střední Evropy. Jsou to plíce kontinentu,“ uvedl.
