Článek
Pandemie nabourala roky budované globální obchodní vztahy, které se staly samozřejmostí. Dodat zboží z Asie je ovšem už více než rok mnohem složitější a navíc dražší než dřív. Často není jisté, kdy a zda vůbec dodávky z druhého konce světa přijdou. České firmy proto usilují o částečnou soběstačnost a hledají dodavatele v Evropě.
Přinášíme několik příkladů firem, které se snaží nahradit alespoň část dodávek z Asie evropskými dodavateli.
„Dnes už jsou výrobky, které se nám ani z Číny nevyplatí dovážet. Třeba zdražení na jedné lednici je okolo pěti tisíc korun. Hledáme jiné dodavatele, abychom byli konkurenceschopní,“ popsal nedávno v rozhovoru pro SZ Byznys Jindřich Valenta, majitel elektrospotřebičů značky Concept. Některé výrobky by firma z Chocně mohla vyrábět v Turecku.
Cena za dopravu z Asie obrovsky narostla. U některých položek dřív tvořila kolem 12 procent, ale dnes je to 30, nebo dokonce 40 procent.
„Velké značky elektrospotřebičů chtějí otevírat fabriky například v Rumunsku. Kvůli tomu, co se děje na trhu, se určitě některá výroba bude stěhovat do Evropy,“ dodal.
Trend jde napříč obory. U českého výrobce hraček a her Efko, který vytváří svět Igráčka, si korporace i menší společnosti objednávají výrobu mnohem většího množství společenských her, které se dřív vyráběly v Číně.
„Důvodem zájmu je především spolehlivost dodávek a kratší doba výroby. Navíc cena za dopravu z Asie obrovsky narostla. U některých položek dřív tvořila kolem 12 procent, ale dnes je to 30, nebo dokonce 40 procent ceny,“ popsal majitel Miroslav Kotík.
Daně a ekologie nejsou na prvním místě
Připouští však, že vlastenecké nadšení může opadnout. Pokud se situace v globálním obchodu uklidní, tak zejména obchodní firmy začnou nakupovat opět tam, kde to pro ně bude levnější. „Lidé sice říkají, že mají rádi české zboží, ale v obchodech jdou po nižší ceně,“ dodal Kotík.
Větší vytížení evropských výrobních kapacit by podpořilo ekonomiku. Firmy by investovaly do rozvoje, zaměstnaly více lidí a odváděly vyšší daně. Zkrácení logistických řetězců by pomohlo v boji proti klimatickým změnám. Taková je teorie. Jenomže primární snahou firem je zajištění stability dodávek. Podle expertů proto není jisté, že firmám snaha o přesun do Evropy vydrží.
Kvůli rychlému růstu mezd a nedostatku pracovníků v ČR není přesun výroby do Česka z ekonomického hlediska pro většinu firem reálný.
Podle Svazu průmyslu a dopravy ČR se výroba z Asie stěhuje do Evropy zatím jen výjimečně a spíše u menších firem, které mají na druhém konci světa pouze část výrobního programu. Trend začal už před pandemií, ta nicméně k přesunu výroby u některých firem přispěla.
Ředitel sekce mezinárodních vztahů Lukáš Martin očekává, že tento trend bude sílit jen velmi pomalu. „Kvůli rychlému růstu mezd a nedostatku pracovníků v Česku není přesun výroby do Česka z ekonomického hlediska pro většinu firem reálný,“ myslí si.
Za chybu, kterou současná situace ukázala, ovšem označil fakt, že se firmy spoléhaly v exportních a importních strategiích pouze na jeden trh. V segmentu nejen automotive to jasně ilustruje problém s nedostatkem čipů.
I v čipech chce být Evropa soběstačnější. Továrnu na výrobu už koncem loňského roku otevřel v Drážďanech německý koncern Bosch. Obří fabriku na čipy za 17 miliard eur (420 miliard Kč) chce v Německu postavit také americký počítačový gigant Intel.
Konec dovozů, plodiny si vypěstujeme
Příklady lokalizace lze najít i jinde. Velké téma je to u české společnosti Heaven Labs, výrobce nutričně kompletního jídla značky Mana, kam patří nápoje, prášky a veganské burgery.
Mana exportuje své výrobky do 170 zemí světa a globální je i nákupní politika firmy. Z Asie, která je velkým producentem proteinových zdrojů, dováží například sóju. Teď se ale vážně zabývá tím, že sama začne farmařit a bude pěstovat vlastní sóju, hrách, oves a další plodiny.
„Je to u nás velké téma. Dodnes jsme suroviny nakupovali po celém světě. Nyní bychom se chtěli stát v relativně krátkém horizontu producentem a postupně se stát největším producentem rostlinných bílkovin v Česku,“ popsal ředitel Jakub Krejčík.
Plodiny pro vlastní spotřebu by pěstovala na ploše 300 hektarů, část úrody by se zřejmě prodalo na volném trhu. Zároveň chce vystavět továrnu, aby mohla suroviny k výrobě upravit, například ze sóji izolovat bílkovinu.
Krejčík uvedl, že k podobné vizi mít výrobní vertikálu „pod jednou střechou“ směřuje firma od začátku, ale covid cestu urychlil. Důvodem je však také trend přechodu velkých nadnárodních firem k rostlinné stravě, který raketově žene vzhůru poptávku zejména po plodinách bohatých na bílkoviny.
Čína byla dřív dobrá na výrobu materiálů s membránou, v Asii nakupovala většina firem zaměřených na outdoorové oblečení, ale dnes je lepší je vyrábět v Evropě.
„Logistika a náročnost na vstupy je dnes enormní. Navíc bude nedostatek klíčových surovin, protože přechod na rostlinné zdroje je tématem všech výrobců potravin na světě. Bude velký nedostatek, podobně jako baterií v energetice,“ uvažuje.
Díky bioreaktorům, které využívá k pěstění mořských řas, hydroponii nebo aeroponii, by byla schopna pokrýt svou spotřebu celoročně. V Česku je podle Krejčíka v dobré kvalitě zmíněných plodin málo. Například sója se pěstuje hlavně pro velkochovy. Plán na soběstačnost by podle něj mohl tlumit také enormní nárůst cen.
Lokalizace hýbe také světem textilního průmyslu. „Čína byla dřív dobrá na výrobu materiálů s membránou, v Asii nakupovala většina firem zaměřených na outdoorové oblečení, ale dnes je lepší vyrábět je v Evropě,“ říká ředitel prostějovské textilky Koutný Pavel Koutný.
