Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když argentinský politik Javier Milei nastupoval 10. prosince loňského roku do prezidentské funkce, sliboval vzpružení chátrající ekonomiky. Po půl roce v čele Argentiny se díky němu třetí největší ekonomika Latinské Ameriky pomalu staví na vlastní nohy.
Aby Milei voličům ukázal, s jakým nasazením se do voleb chystá, oháněl se během kampaně dokonce motorovou pilou. A s „ořezáním“ státních výdajů neotálel. Už po deseti dnech u moci navrhl změny a zrušení asi 300 pravidel, která argentinskou ekonomiku podle něj omezovala.
Javier Milei v Praze
Mezi Mileiovy plány patří také cesta do Prahy. Za přínos nejen rozvoji liberálního myšlení převezme prezident 24. června 2024 v Praze cenu Liberálního institutu a vystoupí s přednáškou v paláci Žofín.
Krátce po nástupu k moci stihl devalvovat argentinskou měnu peso o 50 procent, omezit státní dotace na pohonné hmoty a snížit počet ministerstev na polovinu. To vše mělo omezit státní výdaje a pomoci dostat zemi z obrovského zadlužení.
Rychlým snížením veřejných výdajů přešla Argentina z fiskálního deficitu, tedy rozdílu mezi vládními výdaji a příjmy, ve výši dvou bilionů pesos (v přepočtu asi 50,5 miliardy korun) v prosinci loňského roku do přebytku téměř 265 miliard pesos v dubnu.
Argentinská vláda zaznamenala měsíční rozpočtový přebytek poprvé letos v lednu po 12 letech v deficitu. Saldo veřejných financí dosáhlo podle webu Buenos Aires Times výše 589 milionů dolarů.
V zemi, která se dlouhodobě potýkala s finančními potížemi, dosáhla loni inflace až 211,4 procenta. V chudobě žilo asi 40 procent obyvatel. Ačkoliv celosvětově uznávaná meziroční míra inflace dosáhla v dubnu 289,4 procenta a míra chudoby se blíží 60 procentům, jsou tu první úspěchy. Oproti předchozímu měsíci byla v dubnu inflace „jen“ 8,8 procenta, což bylo poprvé od října, kdy hodnota nebyla dvojciferná, jak napsal web BBC.
Prezident, který v kampani sliboval razantní kroky, například zavedení amerického dolaru nebo zrušení centrální banky, nyní ale tyto radikální plány upozadil. Klíčové je pro něj totiž zprivatizování více než 20 velkých státních podniků, například železnic, aerolinek, pošt nebo národního dodavatele vody, které by mohly přispět do státní kasy.
Mileiovo nasazení ovšem brzdí pozice jeho strany Svoboda vpřed, která v Kongresu nemá většinu a pro niž je obtížné uzavřít dohody s ostatními partajemi. Původní plán, který zahrnoval stovky změn, včetně možnosti privatizovat státní podniky, v únoru totiž neprošel druhým čtením.
„Jeho vláda byla nucena tyto reformy zpomalit vzhledem k politickým a sociálním překážkám, kterým čelila,“ řekl výkonný ředitel argentinské poradenské společnosti Cefeidas Group Juan Cruz Díaz pro BBC. Dodává, že faktory, které Mileie nutí postupovat opatrněji, než zamýšlel, jsou hlavně „zhoršení kupní síly obyvatelstva a obavy z nárůstu sociálních nepokojů“. Jeho kroky totiž sice prospívají ekonomickým ukazatelům, ale jsou pohromou pro obyvatele, kterým základní zboží bez státních subvencí zdražuje pod rukama.
Podle Díaze stojí v cestě Mileiovým plánům zejména levicové strany, které jsou zcela proti programu pravicové Svobody vpřed. Jednou z nich je například perónistická frakce, jež vychází z politické činnosti bývalého prezidenta Juana Peróna a kterou ovládá exprezidentka Cristina Fernándezová de Kirchnerová.
Lidé ho zvolili z protestu
„V tomto kontextu je schopnost vlády vyjednávat a dosahovat konsensu denně testována, což Milei sám často ztěžuje některými výpady a zbytečnými konfrontačními prohlášeními,“ vysvětluje Díaz. Milei se už v době kampaně vyznačoval výstředními výroky, za což sklidil kritiku i z řad veřejnosti.
O tom svědčí například průzkum politické poradenské společnosti Zuban Córdoba, podle kterého si více než polovina respondentů myslí, že prezident věnuje více pozornosti svému obrazu než skutečnému řešení problémů Argentiny.
Podle ekonomky pro rozvíjející se trhy z výzkumné skupiny Capital Economics Kimberley Sperrfechterové si lidé Mileiovou politikou nebyli jisti ani v době voleb. „Není to tak, že by lidi jeho politika přesvědčila, bylo to spíše protestní hlasování,“ vysvětluje. „Věci už nemohly pokračovat tak, jak se děly doposud,“ dodává.
Mezi prezidentovy nepopulární kroky patří třeba propuštění asi 15 tisíc zaměstnanců zejména z ministerstev, která Milei plánuje zrušit, čímž má státu ušetřit další výdaje. Následovala vlna protestů jak propuštěných, tak odborů.
Zjednodušená verze původního plánu už v dubnu prošla dolní komorou parlamentu, tento týden návrh předběžně schválil i Senát. Nyní návrh zákona o 328 článcích poputuje zpět do dolní komory ke konečnému schválení.
Schválení reforem, které obsahují i snížení důchodů, se v Buenos Aires neobešlo bez protestů. Mileiovi odpůrci použili benzinové bomby a kameny, a několik lidí bylo dokonce zraněno.
Před prezidentem ale stále stojí úkol vypořádat se s důsledky dlouhodobého nevýhodného hospodaření státu. „Jedním z klíčových faktorů je, že vláda po desetiletí utrácela nad své možnosti,“ říká ekonomka Sperrfechterová. „A tento deficit byl financován tím, že centrální banka tiskla peníze na financování vládních výdajů.“
Země, která před první světovou válkou patřila k nejbohatší desítce zemí světa, se nadměrným utrácením a důsledkem populistických tendencí politiků ve 20. století stala největším dlužníkem Mezinárodního měnového fondu. Výše dluhu nyní dosahuje zhruba 32 miliard dolarů, což odpovídá více než pěti procentům HDP země.
Součástí Mileiovy taktiky, jak posílit ekonomiku, je také vývoz zemědělských produktů, zejména obilí, sóji, vína a masa. Politici tak doufají v příliv zahraničních měn a vytvoření devizových rezerv centrální banky.
