Půjde znárodnění ČEZ k ledu? Buď se Fiala uřekl, nebo dostal rozum

Byl by to velký obrat, rok práce a debat by rázem skončil v koši. Ale pokud má slovo premiéra nějakou váhu, je potřeba začít počítat s variantou, že slavný vládní plán ohledně rozdělování a znárodňování firmy ČEZ možná nakonec vyšumí doztracena. A s ním i sporné pasáže ve „vyvlastňovacím zákoně“ zvaném též lex ČEZ.

Petr Fiala (ODS) změnu naznačil v pátek na konferenci o budoucnosti stagnující české ekonomiky. Nejdřív zopakoval dřívější sliby o tom, že vláda bude po zbytek svého působení usilovat o rozběhnutí strategických investic. S energetikou na prvním místě. A pak překvapivě dodal, že se už nepočítá s ovládnutím elektráren. S vládní snahou v tomto směru se přitom dosud počítalo od Fialova projevu z loňského června. „Součástí naší strategie je, aby stát získal v blízké budoucnosti celou síť klíčových tuzemských elektráren, tedy vlastní výrobu elektřiny,“ řekl tehdy v mimořádném televizním vystoupení premiér.

Nyní jsou věci zřejmě trochu jinak. „Já jsem nemluvil o převzetí výroby elektřiny, ale mluvil jsem o tom, že stát musí získat významnější kontrolu nad energetickou infrastrukturou. A k tomu jsme řadu kroků udělali,“ prohlásil Fiala v závěru páteční akce na novinářský dotaz, jak pokročil s tím, co sám vyhlásil uprostřed paniky spojené s celoevropským zdražováním energií.

Je zřejmé, že o elektrárnách Fiala loni v létě mluvil. V již citovaném červnovém televizním projevu zdůvodnil premiér závazek získat kontrolu nad výrobou elektřiny tím, že „zatímco zájem státu je dostatek energií za přijatelné ceny, zájem soukromého investora je zisk“. A tvrdil, že větší angažmá státu pomůže tento konflikt odbourat.

Podobně mluvil i letos v lednu ve Sněmovně, když jeho vláda čelila hlasování o nedůvěře. V pasáži o energetice zmínil jako jeden ze svých úkolů „plánovanou transformaci ČEZ, jejímž cílem je vrátit státu kontrolu nad některými energetickými zdroji“. Což následně vláda začala v praktické rovině provádět tak, že nechala připravit velmi sporný návrh zákona o vytěsňování minoritních akcionářů ČEZ.

Jak si nynější obrat vysvětlit? Fialův mluvčí Václav Smolka uvádí, že s předsedou vlády přes víkend jeho páteční slova ještě dodatečně probíral a že šlo o nedorozumění v hektickém prostředí. „V zásadě se nic nemění,“ říká Smolka. Vysvětluje, že energetická infrastruktura, ke které Fiala v pátek stáčel řeč (zásobníky na plyn, přímořské terminály pro dovoz zkapalněného plynu nebo tranzitní plynová potrubí), je jen jednou z oblastí vládního zájmu.

Principiálně podle Smolky dál platí, že vládě nejde jen o plyn. Takže chápat Fialova slova jako odpískání čehokoli, o čem byla řeč dříve (včetně výroby elektřiny), by byla podle mluvčího chyba.

Na druhou stranu ale každý vidí, že nový páteční výrok je zcela zjevně úplně jiný než vše, co Fiala na dané téma říkal předtím. Přeřeknutí v hektickém prostředí vypadá jinak. A hlavně – ústup od původních plánů by byl zcela namístě, a to z několika důvodů.

Zaprvé, rozdělování a znárodňování ČEZ jsou pro stát procesně i finančně obřím soustem, které nikdy nedávalo ekonomický smysl.

Zadruhé, s tím, jak klesají ceny elektřiny, slábne i politická poptávka po tom, aby se stát do energetiky „montoval“.

A zatřetí, speciální zákon, který si vláda pro tento účel připravila, schytal ostrou kritiku ze všech stran kvůli možné neústavnosti, neférovému jednání vůči držitelům akcií a likvidaci tuzemského kapitálového trhu. I ve Sněmovně už se proti němu formuje dost početná fronta odpůrců, takže v původní verzi nejspíš tak jako tak nemá šanci.

Když začala válka na Ukrajině a většina EU včetně Česka pochopila nutnost skoncovat s financováním Ruska skrze nákup jeho surovin, ceny plynu a následně i elektřiny vyletěly do dříve nepředstavitelných výšin. Poháněl je strach, jestli v zimě vůbec bude čím topit a čím pohánět evropský průmysl. Zpětně to vypadá, že Fiala v tu chvíli potřeboval před vyplašenou veřejností vykázat činnost, a tak vytáhl srozumitelně znějící eso: ovládneme ČEZ a ceny v případě potřeby pohlídáme.

Jenže elektřina je zboží jako každé jiné. Volně se s ní obchoduje napříč Evropou, cenu určuje nabídka a poptávka. Zařídit zdejším zákazníkům slevu u jednoho z výrobců by znamenalo volný trh zrušit, fakticky nastolit přídělové hospodářství a vyřadit Česko z mezinárodního obchodu, na němž je ekonomicky životně závislé. Ať už v oblasti dovozu plynu, nebo vývozu všeho možného.

Vláda to pochopila a místo diktování cen zvolila komplikovanější, ale čistší cestu zdanění výroby a následného přerozdělení peněz mezi zákazníky formou dotovaných cenových stropů. Mít ČEZ stoprocentně pod státní kontrolou by ničemu nepomohlo. Jen by nad klíčovou firmou ztratili i dosavadní částečnou kontrolu privátní vlastníci. A stouplo by riziko, že se z české energetické jedničky stane neefektivní, úředně spravovaný a ke korupci náchylný erární moloch typu České pošty nebo pražského dopravního podniku.

Druhým motivem k zestátnění ČEZ má být chystané budování jaderných elektráren. Jde o nákladnou a dlouhodobou investici. I dobře fungující země typu Finska v této oblasti narazily na opakované neplnění rozpočtů a termínů ze strany dodavatelů. Soukromí akcionáři ČEZ se jádra logicky bojí. Právě proto ale vznikl už za Babišovy vlády celý balík smluv, v nichž si stát nové bloky od ČEZ de facto objednává na vlastní riziko a vlastní náklady.

Jeden tendr v tomto aranžmá už běží a zestátňovat celý ČEZ se i v tomto světle jeví jako zbytečně velká akce. Zvlášť v situaci, kdy válečná nouze dala jádru v EU druhý dech a kdy se snad otevírá větší prostor dotovat i poloprivátní jaderné projekty. Slovy ministra průmyslu Jozefa Síkely z rozhovoru pro Seznam Zprávy, vstřícnost EU k veřejné podpoře jádra se mění, a tak ve věci transformace ČEZ není „žádný aktuální a vážný důvod k nějaké náhlé akci“.

Síkela se do zestátňování ČEZ nikdy nehrnul. V rámci koalice, která se profiluje jako pravicová (což obvykle znamená řešit problémy jinak než větším zapojením státu), není sám.

„Hlavním úkolem státu není řídit jednu firmu, ale vytvořit a hlídat rovná pravidla na trhu, aby vzniklo prostředí, které bude k investicím motivovat a kde vyhrají ti nejefektivnější,“ namítal už v únoru europoslanec TOP 09 Luděk Niedermayer. Podle něj by případné zestátnění ČEZ směřovalo k „bramboračce“, v níž by podnik měl za úkol protichůdné věci od investic po sociální politiku v podobě stravitelných cen – a nakonec by pořádně nedělal ani jedno.

Podobných hlasů lze najít víc i v Poslanecké sněmovně, kde příslušný „vyvlastňovací zákon“ zvaný také lex ČEZ prošel minulý týden prvním ze tří čtení. Teď se má začít přepisovat.

Poslanec ODS Karel Haas, který za normu ve Sněmovně zodpovídá jako zpravodaj, ji už v létě zpochybňoval jako protiústavní. Nyní mluví o koaliční dohodě, podle které se bude o sporných pasážích znovu jednat. „Jedním z řešení je, že se příslušné body vypustí bez náhrady,“ říká pro Seznam Zprávy Haas. Odkazuje na paragrafy, které by státu v ČEZ – nebo teoreticky i jiným dominantním vlastníkům v jiných firmách – zjednodušeně řečeno umožnily přehlasovat ostatní akcionáře, podnik rozdělit, ovládnout příslušnou část a pak drobným podílníkům dát za akcie celé firmy jen podíly ve zbytku.

Jak říká Haas, tento záměr vznikal v krizové době a nyní už je nálada jiná, takže lex ČEZ už možná ani nebude potřeba: „Ten loňský tah ke státnímu paternalismu se celkově v hlavách politiků zmenšuje. I v debatách o lex ČEZ vnímám, že už není tak silný.“