Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ministerstvo financí i Česká národní banka (ČNB) minulý týden opět zhoršily předpovědi ekonomického růstu. Jejich experti jako jeden z klíčových důvodů uvedli, že domácnosti dosud vyčkávají s tím, aby zvýšily svou spotřebu na úroveň před krizí. Nebo spíš před krizemi.
Utrácení se přitom neodkládá proto, že by lidé neměli peníze. O skutečných důvodech informují přehledy Českého statistického úřadu. Až do příchodu covidové krize v roce 2020 domácnosti spořily 11 až 12 procent svých příjmů. Během pandemie příjmy zásadně neklesly, ale nebylo je kvůli lockdownům za co utrácet. Proto na přelomu let 2020 a 2021 průměrný občan ušetřil korunu z každých pěti, které vydělal nebo dostal od státu.
Letos se míra úspor stále drží mezi 18 a 19 procenty. Pokud by se vrátil uvolněnější přístup ke spotřebě z předkrizových dob, ministr financí Zbyněk Stanjura i guvernér ČNB Aleš Michl by se svižnějšího ekonomického růstu dočkali.
„Češi se připravují na další krizi,“ shrnuje aktuální poměry hlavní ekonom banky Creditas Petr Dufek. Covid vyškolil správce rodinných rozpočtů, že je dobré mít více rezerv, zároveň se domácnosti dosud zcela nesmířily s vysokými cenami, které obchodníci i poskytovatelé služeb nadále drží na úrovni z časů, kdy byly nejdražší energie.
„Rodiny mají spoustu rozumných důvodů, proč nadále šetřit,“ potvrzuje Kamila Fialová ze Sociologického ústavu Akademie věd. Nejde jen o to, že lidé mají strach z budoucnosti. Díky větším úsporám se cítí bezpečněji a už jenom tím zvyšují kvalitu svého života. Mnozí z nich navíc nepovažují za racionální spoléhat ve stáří jen na státní pomoc.
Přes vyšší celkovou míru úspor se ovšem podle průzkumu socioložky Fialové snížil počet rodin, které mohou odkládat aspoň pár tisíc měsíčně. Mezi respondenty ve věku 18 až 65 let jich ještě loni v březnu bylo 65 procent, letos v srpnu jejich podíl poklesl na 54 procent. Přesto i tyto rodiny dosud dodržují krizové pravidlo, že se kupují jen nezbytné věci. „Za vybavení domácností včetně drahých technologií se dnes neutrácí,“ připomněl klíčový rozdíl proti předkrizovému období ekonom Dufek.
Výzvy státních představitelů k většímu utrácení navíc nemají vůbec žádný smysl pro 16 procent Čechů, kteří podle citovaného průzkumu své vklady z dřívějška vybírají, nebo si dokonce musejí půjčovat, aby vyšli.
Za odkládáním spotřeby může být podle expertů i okolnost, že Češi pod tlakem krize objevili nové možnosti, jak se zajistit. Z obecných statistik ČNB vyplývá, že celková reálná hodnota vkladů domácností v bankách poklesla o 15 procent – i přes vysokou nominální míru úspor. Tak velké ztráty nezaznamenala žádná ze zemí západní Evropy. Nejhůře na tom podle deníku Die Presse byly rakouské rodiny, jejichž vklady za posledních pět let ztratily „jen“ čtyři procenta hodnoty.
Za zchudnutí tuzemské společnosti nemůže jen sama vysoká inflace, ale také velká obliba běžných bankovních účtů, kde peníze nejsou před inflací nijak chráněny. Rodiny logicky na zkušenost z krize reagovaly. Ještě koncem roku 2021 měly na neúročených běžných účtech celkem 1,8 bilionu korun. Letos to bylo nominálně o 400 miliard méně. Naopak o bilion narostly vklady na spořicích účtech s okamžitou nebo i víceletou splatností.
Kde mají Češi peníze?
Ještě větší změnu finanční strategie domácností ukazuje přehled aktiv investičních fondů. Jejich hodnota překročila jeden a půl bilionu, což je trojnásobek z časů před krizí. Nutně to neznamená, že do nich domácnosti investují o tolik víc. Třetina vkladů připadá podle ekonoma Dufka na firmy, zároveň se vložené peníze v průběhu doby „samy“ zhodnocují. Přesto socioložka Fialová upozorňuje, že alespoň nějakou částku investičním fondům už poslalo 40 procent dospělých Čechů.
Na oblibě naopak ztrácejí klasické produkty podporované státem. Aktiva penzijních fondů zůstala i letos nominálně zhruba na předkrizové úrovni, reálně jejich hodnota klesla o čtvrtinu. Vklady ve stavebních spořitelnách a na dalších účtech s výpovědní lhůtou dokonce nominálně poklesly o třetinu.
