České penze rostou víc než jinde v EU. Přidáváme, i když na to nemáme

Francouzi jsou pobouřeni a v posledních týdnech také neváhají vyrazit demonstrovat do ulici. Nechtějí totiž za žádnou cenu připustit pozdější odchod do penze, jak nařizuje právě schválený zákon. Nová pravidla jsou přitom jedinou cestou, jak odvrátit kolaps systému.

Z tuzemského pohledu mají Francouzi luxusní starosti, protože se brání prodloužení věku odchodu do penze z 62 na 64 let. Proti tomu Češi akceptovali, že do řádné penze půjdou v pětašedesáti.

Ve skutečnosti je situace francouzských seniorů drsnější. „Ve dvaašedesáti mohou do penze odejít jen ti zaměstnanci, kteří už odpracovali 43 let,“ vysvětlila mapříklad německému deníku Welt expertka OECD Monika Queisserová. Kdo to nezvládne dříve, pro toho platí penzijní věk 67 let. Současnou reformou tedy utrpí pouze ti, kdo nešli na univerzitu a začali pracovat v nízkém věku. Tím se podle demonstrantů vláda postavila na stranu lépe vydělávajících akademiků proti chudým dělníkům.

Ani demonstrace podle Queisserové nezakryjí, že se Francie musí rozhodnout, kolik chce vydat za penze. „Dnes dává ze států OECD nejvíc za Itálií a Řeckem,“ vysvětluje znalkyně.

Také ve výši nákladů má Česko proti Francii jiné starosti. Podle Eurostatu vydávala Francie v roce 2020 na starobní důchody 13 procent HDP a Česko „jen“ 7,7 procenta. Z toho vyplývá, že penzistům je možné bez obav přidávat. Ovšem i v tomto případě platí srovnání jen na první pohled.

Do statistiky se nepočítají další dvě procenta HDP, která Česko vydá na invalidní, vdovské a vdovecké penze. Přitom i tyto penze se platí z penzijního pojištění.

Srovnání s Francií zkresluje i fakt, že tuzemské mzdy tvoří menší část HDP. Pokud by byly mzdy ve srovnání s HDP v obou zemích stejně vysoké, dosáhly by náklady na zdejší starobní důchody v roce 2022 na 8,8 procenta HDP, po přičtení invalidních a vdovských důchodů na jedenáct procent.

Od roku 2020 se přitom ve srovnání Česka a Západu leccos změnilo. „Víš vlastně, kolik důchodců má v Německu důchod přes 3000 eur měsíčně?“ ptá se sugestivně týden starý článek ve Frankfurter Allgemeine Zeitung. A po pár řádcích prozrazuje, že takových lidí je padesát. K tomu doplňuje statistiku, podle níž 45 procent německých penzistů dostává měsíčně 900 eur, přitom po zaplacení daně z příjmů a zdravotních odvodů musí deset procent odečíst. Autor článku doplňuje varování penzijního úřadu: „Počítejte s tím, že po nástupu do důchodu vaše kupní síla poklesne.“

Dokonce průměrný český důchodce dopadá ve srovnání s německým kolegou dobře. V časech před krizí dosahovala jeho penze 550 eur, letos od června bude brát zásluhou valorizací a sinější koruny v průměru 850 eur, tedy o 150 eur nižší částku než po červencové valorizaci v Německu.

Přiblížení tuzemských a západních důchodů je z pohledu seniorů pozitivní změnou, bude však zaplaceno stomiliardovým schodkem. Něco takového by ani ve svém krachujícím systému nepřipustili Francouzi, obdobně Němci, Rakušané nebo Slováci.

Exemplárním příkladem toho, co Česku chybí, je opět Německo. Němci přihlížejí při valorizaci penzí jako Češi na inflaci a platy zaměstnanců, na prvním místě jsou však podle zákona „ekonomická prognóza spolkové vlády a odhad daňových příjmů“. Také z toho důvodu vyrostly v roce 2021 penze ve východním Německu o sedm desetin procenta a v západní části země vůbec. Nebylo totiž kde brát.

Francii pomohl při brzdění důchodových výdajů druhý pilíř, kam zaměstnanci odkládají část pojistného, přitom ti bohatší s vyšší sazbou. Část druhého pilíře funguje jako penzijní fond, který pro stát spravují soukromé fondy. V časech krizí investice nepřinášejí zisk, a proto se důchody z druhého pilíře nezvyšují. Konkrétně loni ve Francii trpěli důchodci šestiprocentní inflací, stát reagoval koncem roku zvýšením dávek z prvního pilíře o čtyři procenta, celkově však penze vyrostly jen o 3,4 procenta.

Slovensko se před deseti lety vydalo francouzskou cestou, ovšem druhý pilíř prakticky vyhasl a průměrně se z něho jednomu důchodci vyplácí 24 eur měsíčně. Během poslední krize přesto dokázala tamní vláda držet penze na uzdě a vyšší valorizaci o 11 procent, která částečně vyrovná tamní inflaci, připustila až letos.

Nejspíš jde s Českem srovnat Rakousko, například v obou zemích vláda zasahuje do systému, aby se nižší penze valorizovaly vyšším tempem. Po loňské devítiprocentní inflaci navýšily letos vídeňské úřady průměrnou penzi o 5,8 procenta, lidé s nejnižšími důchody však mohou brát až o 10,2 procenta navíc. Schodek tím ovšem nevznikne, protože podle zákona zajišťuje rovnováhu příjmů a výdajů každoroční injekce od státu. V roce 2021 dosáhla 8,9 miliardy eur, tedy 2,2 procenta ekonomického výkonu země.