Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Hlavní město Praha má první ekonomické propočty k záměru výstavby vlastní bioplynové stanice, která bude vyrábět bioplyn, využitelný pro dopravu i domácnosti. Alternativu k plynu z Ruska bude vyrábět především z odpadu z kuchyní v hnědých popelnicích a z klasické biomasy ze zahrad.
Stratégové zelené politiky Prahy předpokládají, že ročně z těchto popelnic, které ale zatím nejsou masově rozšířeny, svezou 50 tisíc tun organického bioodpadu. Po pročištění získá město 3,5 milionu kubíků bioCNG.
„Na to by mohlo jezdit třeba 200 autobusů MHD Prahy, to je asi pětina městské flotily, nebo všechna auta Pražských služeb a ještě bychom mohli vtláčet zhruba 60 procent do sítě. Anebo by se mohlo všechno natlačit do sítě,“ říká poradce Prahy pro cirkulární ekonomiku Vojtěch Vosecký.
Energetické závislosti na plynu z fosilních zdrojů se tím město ale zdaleka nezbaví. Biometan z bioplynky pokryje pouze jedno procento jeho roční spotřeby. A pokud se přidá kapacita zamýšlené druhé bioplynové stanice, která by měla zpracovávat gastro odpad z restaurací, školních jídelen a dalších podniků a institucí, nahradí se asi 1,5 procenta roční spotřeby Prahy.
Bioplyn je doplněk, zemi nespasí
Česká republika s vypuknutím války prakticky ze dne na den přehodnocuje celou svou energetickou politiku. Transformace maximálně spěchá. Také z toho důvodu nemohou být bioplynové stanice, jejichž výstavba je poměrně zdlouhavá, realistickou odpovědí, jak nahradit plyn z Ruska.
Také v kontextu celé ČR je biometan jen doplňkem v energetickém mixu. Země dnes za rok spotřebuje okolo 8,5 miliardy metrů krychlových zemního plynu. „Pokud bychom začali třídit a využívat bioodpad v bioplynových stanicích, můžeme z přibližně jednoho milionu tun bioodpadu ročně vyrobit zhruba 70 až 80 milionů kubických metrů biometanu,“ řekl Petr Novotný z Institutu cirkulární ekonomiky.
Zemědělské bioplynky, zpracovávající hnůj, kejdu nebo cíleně pěstované energetické plodiny, pak mohou přidat další nižší stovky milionů kubíků biometanu. Celkově pak produkce biometanu podle Novotného může pokrýt zhruba 5 procent domácí spotřeby plynu.
S výstavbou pražské bioplynky by se podle Voseckého mělo začít v roce 2025 a 2026 a zprovozněna by měla být v letech 2027 až 2028. Rychlost závisí i na schvalování potřebných posudků včetně dopadů stavby na životní prostředí, takzvané EIA.
Projekt by měl stát do jedné miliardy korun (počítá se s krytím zejména ze zdrojů Evropské unie) a návratnost se pohybuje mezi 11 až 13 lety. Tady ale velmi záleží na finanční podpoře státu za vtláčení bioCNG do energetické sítě.
Co také zatím není jasné, je lokalita, kde bude nová fabrika na zpracování zbytků stát. Jednou z možností je využití areálu spalovny ZEVO v pražských Malešicích, kam se dnes sváží zelený odpad, vyhazovaný často v rámci komunálního odpadu. To ale může narazit na odpor místních obyvatel. Další variantou, kterou Praha zvažuje, je některý z pozemků v okolí metropole. Rozhodnutí by mělo padnout už brzy.
Druhotným produktem bioplynové stanice budou cenná organická hnojiva, využitelná v zemědělství. Ročně vydá zhruba 20 tisíc tun hnojiv. Město připouští, že to nebude velký byznys, spíše půjde o to, se „odpadu“ zbavit s co nejnižšími náklady.
Dalším zeleným projektem, který je mnohem blíž spuštění, je zpracování části odpadních kalů z čističky odpadních vod na Císařském ostrově na bioplyn využitelný v síti. V současnosti už sice zařízení bioplyn vyrábí, ale jen pro vlastní potřebu, například vytápění a svícení. Projekt dočišťování bioplynu a jeho vtlačení do sítě se spustí v letošním nebo v příštím roce.
