Polsko je zemí malých sedláků, přesto nás cenami drtí. Jak je to možné?

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Někdy to sice vypadá, že zdrojem všech problémů v zemědělství jsou dotace, ale není to pravda. Problémů je víc a budeme se jim věnovat. Teď se však zastavíme u dotačních podpor. Důvod? Protesty z minulého čtvrtka sice požadavky na změnu dotační politiky upozadily, ale dlouhodobě se o to vedou spory. Podstatou je způsob přerozdělování asi 40 miliard.

Stojí proti sobě hlavně dvě síly. Zástupci rodinných farem z Asociace soukromého zemědělství, které tlačí vládu, aby dotace ještě víc zastropovala a splnila koaliční závazek. Kategoricky proti je většina zemědělců, jejichž zájmy hájí vlivné organizace jako Agrární komora či Zemědělský svaz.

Je to velké téma v koalici a už tento týden by se mohlo rozhodnout. „Zastropování veškerých dotací není možné, ale jsou různé varianty, o nichž diskutujeme,“ sdělil dříve lidovecký ministr zemědělství Marek Výborný s tím, že se nesáhne na investiční dotace (13 mld. v roce 2023).

Na větší zastropování tlačí ODS. „Dotační kyvadlo je pořád vychýleno ve prospěch obřích podniků,“ tvrdí Petr Bendl, poslanec a exministr zemědělství. Případné zastropování se podle něj může týkat všech dotací, tedy přímých plateb, národních dotací i investic. Konkrétní být nechtěl. Ve hře je i úleva na sociálním pojištění pro zaměstnance a nedanění dotací.

U investičních podpor (Program rozvoje venkova) debata podle Bendla probíhá v duchu, že by se mohly zvýhodnit malé a střední farmy, aby vyčerpaly víc peněz. Cílem je pomoci podnikům s výměrou do asi 2500 ha, na které si častěji než dřív brousí zuby holdingy a investiční skupiny.

Největší příjemci byli v minulosti zvýhodněni, což potvrdil také NKÚ. „Ministerstvo nastavilo pravidla tak, že největšími příjemci jsou velké podniky. Naproti tomu podpora malých a středních vázne,“ napsal ve zprávě, v níž kritizoval rozdělování v letech 2014-2020. V té době se v čele resortu vystřídali Miroslav Toman, Marian Jurečka a Jiří Milek.

Požadavky na přísnější stropy vznášejí i rodinné farmy. Podle místopředsedy Asociace soukromých zemědělců (ASZ) Jana Štefla se Česko nastavením dotací liší od všech ostatních států v EU. „Všechny země kromě redistributivní platby stropují dotace na počet hektarů nebo zvířat, Česko ne,“ říká.

Mezi další přímé platby patří dotace pro mladé zemědělce, podpory citlivých komodit (chmel, ovoce, zelenina, skot, brambory, bílkovinné plodiny apod.) a platby za dobrovolná ekologická opatření. Celkem tvoří zhruba 20 mld.

Otázka zastropování je ale složitá, stejně jako dotační politika na úrovni jednotlivých členských zemí. Každá má desítky programů a podtitulů (ČR 150-200) a roli hrají i národní, někdy skryté dotace. Pro relevantní výstupy by se navíc musely brát v úvahu i celkové podmínky pro podnikání včetně daní a odvodů, a také - a to je zásadní - odlišná struktura zemědělství.

Už jen jako drobná komplikace působí fakt, že mnohé programy v minulém období vůbec neexistovaly a jiné se z nepochopitelných důvodů přejmenovaly.

Komplexní srovnání napříč EU tak neexistuje. A diskuze o přenastavení dotací jsou tedy zdrojem nekonečných svárů, kdy každý má pravdu a zároveň nikdo pravdu nemá. Dílčí údaje se dají snadno zneužít politicky a v ideologickém boji: Jedna strana říká „malí mají moc peněz“ a druhá „velcí mají moc peněz“.

Pokud se na dotace pohlíží izolovaně, je pravda, že některé tituly mají sousední země zastropované, zatímco Česko je benevolentní - má strop pouze na investice a v rámci přímých plateb redistributivní platbu na prvních 150 ha. Vypadá to pak, že se penězi hýří.

Několik příkladů z Polska. Zemědělci získají dotace maximálně na prvních 20 kusů dojnic či masného skotu. Češi je získají bez omezení, klidně na tisíce krav. Stejně tak na tisíce kusů drůbeže či prasat. Investiční dotace 25 000 až 250 000 eur (až 6,3 milionu Kč) jsou v Polsku určeny jen pro podniky do 300 ha. Větší nedostanou nic. V Česku dosáhnou na dotace 40 milionů (strop 200 milionů), přitom loni došlo k navýšení. Na rozloze farmy nesejde.

Je na tom Polsko lépe než ČR? Odpověď se hledá těžko, protože nikdo zatím komplexně dotace a podmínky pro podnikání nesrovnal. Ale zemědělci zleva i zprava si stěžují. „Jsme na tom hůř, Poláci jsou skrytě dotováni.“ Nebo „Polští zemědělci mají výhody na sociálním pojištění.“ A z druhé strany zní: „V Polsku umí držet pod krkem velké hráče, kdežto Česku vládnou holdingy.“

Srovnání pochopitelně komplikuje zcela odlišná struktura zemědělství. V Polsku je neúměrně víc zemědělců (přes 1,2 milionu žadatelů o dotace) a páteří sektoru jsou malé rodinné farmy. Průměrná velikost farmy je v Polsku 11 ha, zatímco v ČR 130 ha. V Polsku je velikost dojeného stáda 12 krav, zatímco v Česku jsou dojnice výsadou středních a velkých podniků s desítkami či stovkami kusů.

Je iluzí, že Česko bude mít v dohledné době tak silné zastoupení drobných farem jako Rakousko, které je někdy dáváno za vzor. To je jasné už jen z historického vývoje, kdy v době transformace v 90. letech nedošlo k rozbití socialistických molochů, které od té doby koncentrují. Ale to je i důvod, proč kritici volají po větším zastropování. Takovém, které nepoškodí kriticky ohrožené středně velké podniky.

„Platby by se měly víc zastropovat. Razantnější forma je ve všech zemích EU. Důvod je jednoduchý. Když je strop vysoko, dostane se z omezeného rozpočtu na méně subjektů, protože velké firmy často čerpají maximální možné částky,“ nabízí argument analytik Petr Havel, který kritizoval navýšení stropu ze 150 na 200 milionů v loňském roce.

Ministerstvo nesouhlasí. Argumentuje, že limit se vztahuje i na skupinu propojených podniků, tedy holdingy: „Vnímáme to jako dostatečně limitující a nedomníváme se, že po zavedení limitu se podpora dostane k menšímu množství firem.“

Ke zrušení některých dotací, případně jejich omezení v listopadu 2023 vyzval Liberální institut, kde „vyrostli“ někteří ekonomové radící současné vládě Petra Fialy. Proč? „Dotace často směřují k velkým podnikům, kterým jen zvyšují zisk,“ tvrdí studie. Evropské dotace by se podle ní měly přesměrovat do automatizace a robotizace oboru a ČR by měla opustit systém národních dotací, které se už loni snížily z pěti miliard na polovinu.

Český trh to podle autorů nepoškodí, protože bude možné potraviny dovážet: „Ani po zrušení národních dotací se zemědělci nemusejí obávat, že by země přišla o potravinovou soběstačnost. Globalizace a přístup nejen na společný evropský trh zaručují, že ČR nebude odsouzena k nedostatku jakékoliv zemědělské komodity.“

Největšími příjemci národních dotací v roce 2022 bylo Vodňanské kuře (Agrofert), společnost Mydlářka (Rabbit CZ) a Xaverov (rodina exministra Miroslava Tomana). U některých firem tvoří národní dotace až 10 % tržeb.

Podobné řeči jsou pro zemědělce píchnutím do vosího hnízda. Velcí příjemci dotací by naopak chtěli vrátit peníze, které se loni přidaly drobným farmám. U některých - v závislosti na tom, co produkují - mohou dotace tvořit víc než polovinu tržeb.

„Nesouhlasím, že bylo dotační kyvadlo vychýleno ve prospěch velkých,“ říká předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha. Připouští nicméně, že velké podniky čerpají některé dotace, které malé farmy nevyužijí, a sice na investice do obnovitelných zdrojů a také přímé platby na citlivé komodity, z nichž se vyrábí krmiva. Velké podniky je vyčerpávají proto, že menší farmy nemají desítky až stovky milionů na stavby bioplynových stanic. Na citlivé komodity tolik podle Pýchy nečerpají proto, že se živočišná výroba koncentrovala do velkých podniků a v malém se už nevyplatí.

Když přijde na třaskavé téma krácení dotací, řeč se stáčí k obavám, aby české podniky byly konkurenceschopné. „Polští zemědělci mají řadu výhod, o kterých si Češi mohou nechat zdát. Slevy na odvodech, nízkou daň z nemovitých věcí. Také základní sazba přímé platby je vyšší,“ jmenovala mluvčí Agrární komory Barbora Pánková.

Ale podle Doroty Grabarczyk z polské Federace chovatelů skotu a producentů mléka je situace tamních zemědělců složitá, protože zemědělství tvoří obrovské množství malých farem. „Při této roztříštěnosti jsou podmínky pro podnikání ztížené kvůli vysokým jednotkovým nákladům,“ uvedla.

Jak je pak ale možné, že Česko považuje polské zemědělce za hlavní konkurenty?

Výrobky polských mikrofarem českým zemědělcům a potravinářům nekonkurují. Polsko, ale i Německo mají totiž zároveň gigantické zpracovatele, kteří jsou mnohem větší než největší tuzemské mlékárny jako je Madeta nebo výrobci masa například z holdingu Agrofert. Do českých supermarketů se nedostávají produkty od polských sedláků, ale právě potraviny mamutích koncernů, jako je polská mlékárna Mlekovita či německý Goldstein.

Mlekovita zpracovává množství odpovídající 50 % produkce celé ČR. Zatímco všechny mlékárny v Česku zpracují asi 3,2 mld. litrů mléka ročně, polský titán 1,6 mld. litrů. Podobných gigantů je v Evropě víc (a podobní jsou i ve zpracování masa). Velikostí se mohou díky úsporám nákladů dostat na nižší výrobní ceny a při kolísání nabídky a poptávky mají motivaci prodávat levně, aby se zbavily přebytečných zásob. Největší české skupiny Madeta a Pragolaktos zpracují každá přes 300 milionů litrů mléka.

„Potřebovali bychom na jedné straně zpracování ještě více zkoncentrovat na hlavní trh do supermarketů, případně na export. Ale zároveň do supermarketů dostat výrobky od lokálních farmářů,“ myslí si Pýcha.

Jak je ale možné, že se malé farmy v Polsku drží, když se říká, že desetihektarová farma v ČR nemůže uživit člověka, natož rodinu? Možným vysvětlením je podle Agrární komory i Zemědělského svazu velmi efektivní spolupráce drobných farmářů v Polsku v rámci odbytových družstev. Mléko prodávají společně, tím za vyšší cenu.

Data Federace chovatelů skotu a producentů mléka ukazují, že v Polsku chová dojnice 85 tisíc farem, to je téměř třikrát víc, než kolik je celkem zemědělců v ČR. V průměru mají přitom jen 12 krav. Farmy vytvářejí hustou síť, v rámci které musí fungovat efektivní logistika odbytových družstev. Na jeden kilometr čtvereční mají Poláci v průměru 6,5 dojné krávy, tedy o dvě víc než Česko.

Možná, že i v Česku by mohlo zapojení malých sedláků do odbytových družstev, případně jejich cílená podpora, pomoci k posílení jejich role v rámci zemědělství.