Nejcennější firmu by šlo zestátnit i bez pohřbeného zákona. Ale ne zadarmo

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Napsat do zákona speciální paragrafy pro ovládnutí ČEZ by byla přece jen v právním státě poněkud silná káva. K takovému závěru dospěli minulý týden koaliční poslanci a jednomyslně se dohodli pohřbít rok připravovaný legislativní záměr, pro který se vžilo označení lex ČEZ.

Touha státu montovat se do energetiky víc ale trvá. Možná už ne kvůli poptávce veřejnosti, že by měl něco dělat s drahou elektřinou, ale kvůli velkým vizím v jádru ano.

Co tedy politici místo lex ČEZ vymyslí? Nejhlasitější z minoritních akcionářů Michal Šnobr navrhuje, aby zestátnění zařídil sám ČEZ výkupem vlastních akcií. Zvlášť poté, co jejich kurz letos výrazně spadl. Vládě by odpadly starosti s organizací i přímé náklady, jen by musela hodit přes palubu domácí kapitálový trh, kde jsou akcie ČEZ hlavním lákadlem.

Jak moc se tato cesta uchytí, je těžké odhadovat. Nervozita, že stát přes lex ČEZ svoje postavení zneužije a akcionáře ošidí, sice mizí, ale mlha ohledně vládních záměrů zůstává. Ve hře je teoreticky víc variant, včetně té, že se nakonec nestane s ČEZ vůbec nic.

S lex ČEZ se konkrétně děje to, že příslušný parlamentní výbor po několika odkladech dospěl k nadstranické dohodě o úplném vypuštění sporných ustanovení. Ta vláda loni na poslední chvíli vložila do zákona o přeměnách obchodních společností a právě kvůli nim vzbudila (jinak nezajímavá) norma rozruch.

Těchto šest paragrafů by státu – nebo i jiným dominantním vlastníkům v jiných firmách – umožnilo přehlasovat ostatní akcionáře, ČEZ rozdělit, ovládnout vyhlédnutou část (třeba výrobu z jádra) a pak drobným podílníkům dát za akcie celé firmy jen podíly ve zbytku.

„Dojedeme do cíle tak, že tam tyto body nebudou,“ říká nyní zpravodaj zákona Karel Haas z ODS. Vypuštění je podle něj projednáno s premiérem, ministry financí, průmyslu, spravedlnosti i pro legislativu. A na výboru dostalo jednomyslnou podporu, což vypadá na jasnou garanci, že úprava projde i Sněmovnou.

„Nechystá se žádné neférové nestandardní vytěsnění menšinových akcionářů,“ dodává Haas, podle něhož ústup souvisí s tím, že se změnila situace a nálada veřejnosti. V době energetické krize loni a předloni se prý celou Evropou šířil „paternalistický přístup“, kdy se vlády najednou ocitly pod tlakem, aby proti zdražování zakročily a zjednaly si na trhu větší vliv.

Nyní podle Haase už tento efekt vyprchal. Na důležitosti mezitím získaly jiné věci, jako je budování jaderných zdrojů nebo péče o uhelné elektrárny ohrožené zpřísňováním klimatických cílů. To už ale podle Haase přesahuje horizont jednoho sněmovního tisku a jednoho koaličního poslance.

Konejšivá slova volil na adresu minoritních akcionářů i premiér Petr Fiala, když kolem energetiky bruslil tento týden v rozhovoru pro Český rozhlas. Nic jim prý nehrozí, ale plán vložit se do energetiky víc platí – i proto, že veřejnost to tak chce.

„Nikdo se nemusí bát, my neuděláme žádnou akci, která by poškodila někoho, minoritní akcionáře nebo někoho jiného. Důsledně dbáme na pravidla tržní ekonomiky a právní systém. Ale současně platí, že stát má odpovědnost za to – a ukázala to poslední energetická krize, i lidé to tak vnímají –, abychom měli dostatek energie, občané i firmy, za přijatelné ceny. A tomu musí odpovídat naše rozhodování,“ uvedl Fiala v úterý.

Vstup státu se očekává kvůli tomu, že ČEZ coby poloprivátní společnost odpovědná akcionářům těžko sám ponese všechna rizika spojená s jadernými plány. Objednat čtyři reaktory za biliony je rozhodnutí, které management firmy těžko vezme na sebe jako ekonomicky návratný projekt.

Jaderný tendr je teď v plném běhu, v jakém aranžmá ho tedy vláda a ČEZ nakonec dotáhnou?

V červnu 2022, krátce po vpádu Ruska na Ukrajinu, kdy ceny energií začaly v Evropě stoupat vzhůru, Fiala vystoupil ve speciálním televizním projevu, jehož nejdůležitější věta zněla: „Součástí naší strategie je, aby stát získal v blízké budoucnosti celou síť klíčových tuzemských elektráren, tedy vlastní výrobu elektřiny.“

Pak z tohoto kategorického prohlášení postupně slevoval. Místo elektráren vkládal do svých prohlášení vágnější pojmy, jako třeba „energetická infrastruktura“. A nakonec začal o celém záměru úplně mlžit, například i tento týden, s odůvodněním, že s akciemi ČEZ se obchoduje na burze a politici by neměli dávat podněty ke spekulacím, dokud není vše dohodnuto a připraveno.

Nejsrozumitelnější cestou k původnímu plánu by bylo, kdyby stát coby 70procentní vlastník ČEZ zbylé akcionáře vykoupil a změnil firmu na státní podnik. Ten by si pak nové jaderné bloky objednal už bez ohledu na návratnost, ale jako součást státní politiky. Podobný výkup provedla francouzská vláda u firmy EdF.

Cena, kterou by stát musel v takovém případě nabídnout, není dána žádným zákonem. Jde o svobodnou transakci mezi dvěma subjekty, kdy jedna strana něco nabízí a druhá má možnost nabídku přijmout či odmítnout. I proto podle analytiků, kteří vývoj akcií ČEZ na burze sledují, měl jejich kurz v posledním roce a půl tendenci růst – v naději, že Fiala dotáhne slova z projevu do konce standardním způsobem a nabídne podobně jako Francie prémii, aby se k odkupu rozhoupalo co nejvíc akcionářů.

Vykoupit 30 procent nejcennější české firmy ale není malé sousto. Kdyby stát nabídl místo včerejší tržní ceny 844 korun pro zjednodušení rovnou tisícikorunu, musel by si dohromady připravit 161 miliard – tedy pro srovnání víc než za čerstvě objednané stíhačky F-35. Sice by si tím předkoupil možnost nedělit se do budoucna o dividendy a inkasovat všechen zisk, politicky by se ovšem další nákladná operace složitě vysvětlovala.

Proto se jako schůdnější jeví alternativní postup, kdy by se o výkup postaral přímo ČEZ. Stahování vlastních akcií je na kapitálovém trhu běžnou praxí, ČEZ by mohl výkup uskutečnit z vlastních zdrojů, na úkor dividend nebo za vypůjčené peníze, které by vzhledem ke svému relativně nízkému zadlužení nejspíš snadno obstaral.

Pro stát by takový postup měl stejný dopad, jako kdyby akcie odkupoval sám. Náklady by jen zůstaly schované uvnitř ČEZ a stát by na konci měl pro sebe o to méně hodnotnou firmu. O věc by se ale navenek postaral ČEZ, což by pro politiky mohlo být snazší na vysvětlování i zařizování. „Jen by pro to někdo z Ministerstva financí zvedl ruku na valné hromadě. Což je podle mě velká výhoda nejen kvůli financím, ale i proto, že vláda by nemusela nic organizovat,“ odhaduje Šnobr.

Fiala ani nikdo z vlády nebo z ČEZ o konkrétních plánech nechce mluvit. Níže postavení politici, jako je Haas, se zas odvolávají na to, že o úvahách vedených o patro výš nemají dost informací.

Podle analytika České spořitelny Petra Bártka by i zdánlivě jednoduchý postup, kdy by akcie skupoval ČEZ, byl z širšího pohledu problematický. Vedle vysokých finančních nároků na ČEZ by šlo i o to, že stažením největší tuzemské akcie by rázem na pražské burze spadly objemy obchodů na polovinu. To by omezilo možnosti českých firem financovat svůj rozvoj přes burzu nebo u těch již zavedených prodat část akcií na domácím trhu bez ztráty kontroly. To by mělo dlouhodobě negativní dopady na ekonomiku, přitom vláda slibovala o rozvoj kapitálového trhu pečovat.

„Nezbavíte se toho základního problému, že tím podrýváte český kapitálový trh, pro který je ČEZ základním stavebním kamenem,“ říká k variantě přímého výkupu minoritních akcionářů Bártek. Sám vidí jako schůdnější převést pod stát jen to, co vláda i ČEZ nyní převést potřebují – tedy budoucí jaderné bloky a projekt jejich výstavby.

S tím se jako se záložní variantou počítalo i ve smlouvách mezi ČEZ a státem, k jejichž podpisu došlo ještě za Babišovy vlády v rámci příprav tendru na jeden nový dukovanský blok. ČEZ podle nich může státu celý projekt prodat, včetně své dceřiné skořápky, která nové reaktory formálně objednává.

Stát se tak jako tak zavázal stavbu podpořit levnou státní půjčkou a garancí ceny, za kterou jednou bude elektřinu z Dukovan vykupovat. Přímý vstup státu by tedy na rozjeté akci zas tolik neměnil.

Šéf ČEZ Daniel Beneš v několika rozhovorech z poslední doby zopakoval, že společné aranžmá domluvené pro jeden blok těžko půjde jen vynásobit čtyřmi. Pokud by se tendr skutečně rozšířil na čtyři bloky, jak bylo oznámeno minulý měsíc, stát by podle Beneše musel na sebe vzít větší díl zodpovědnosti.

Nikde ale není dáno, že místo jednoho bloku budou nakonec opravdu čtyři. To bude záviset až na finálních nabídkách z Francie a Koreje a na posouzení vládou. „Maximálně si umím představit, že by se pod domluveným způsobem financování mohly postavit bloky dva. Víc myslím nyní není ani vhodné. Není důvod dávat dodavateli bianco šek na čtyři bloky, když nevíme, jak bude energetika v budoucnu vypadat,“ usuzuje Bártek.

Sám ale zdůrazňuje, že hodnocení staví jen na informacích, které jsou aktuálně k dispozici, a že je těžké cokoli predikovat v situaci, kdy se investoři pohybují informačně „ve vzduchoprázdnu“ a kdy se úvahy ohledně budoucnosti ČEZ neustále vyvíjejí. „Až přijdou nějaké konkrétní zprávy, tak s nimi můžeme nějak pracovat. Teď musíme brát firmu takovou, jaká je,“ uzavírá opatrně analytik.