Plyn je na předválečných cenách, padá i elektřina. Kdy ušetří domácnosti?

Zemní plyn se momentálně v Evropě prodává za obdobné ceny jako předloni v létě, dávno před vypuknutím války na Ukrajině. Včera se megawatthodina na referenčním trhu TTF v Holandsku obchodovala za 64,115 eura.

Ještě loni v srpnu se megawatthodina na virtuálním uzlu TTF prodávala těsně pod 400 eury, drahý plyn hnal na maxima i ceny elektřiny a Evropu zachvacovala panika. Momentálně jde se zlevňujícím plynem na trzích dolů i elektřina. Na pražské burze jen za poslední měsíc spadla její cena o 41 procent na úterních 216 eur za megawatthodinu.

Pravda, je to úroveň mnohem vyšší, než na jakou byli středoevropští spotřebitelé zvyklí v předchozích letech. Do konce roku 2020 cena elektřiny oscilovala mezi 38 a 48 eury za megawatthodinu, teprve před dvěma lety se natrvalo vyšvihla nad padesátku. Během loňské srpnové paniky však cena překračovala neuvěřitelných 980 eur za megawatthodinu.

Evropa tak zažívá cenový pád na úroveň, která bolí a bolet bude. Elektřina na burzách je stále nad hladinou, na kterou je nastavený český cenový strop pro spotřebitele, platný od Nového roku. Situace už ale nevypadá tak beznadějně a katastroficky jako před půl rokem.

Evropě s energiemi momentálně nejvíc pomáhá počasí. „Projevuje se teplá druhá polovina prosince a také vysoká větrnost v Německu,“ vysvětluje strategický šéf brněnské poradenské společnosti EGÚ, energetický analytik Michal Macenauer.

Větrné farmy na severu Evropy jedou naplno, takže klesá spotřeba plynu v německých paroplynových elektrárnách. „Jistý vliv má samozřejmě i uklidňování trhu a rostoucí naděje, že se Francii relativně brzy podaří obnovit výrobu ve velké části nuceně odstavených jaderných elektráren, což by dál vedlo k nižší výrobě elektřiny z plynu,“ dodává Macenauer. Klesající poptávka je vždy nadějí na nižší ceny.

Závislost na rozmarech počasí je samozřejmě ošidná. Přesto bude právě počasí – v kombinaci s vývojem světových cen zkapalněného plynu LNG – hlavním cenotvorným faktorem v energetice pro nejbližší měsíce.

„Pokud přijde velmi chladné období a bude nutná maximální těžba plynu ze zásobníků, pak cena plynu opět poroste, a to proti dnešku výrazně,“ říká další z analytiků EGÚ Petr Čambala. Průměrná tržní cena plynu, uloženého v zásobnících v Německu a ve střední Evropě, je okolo 110 až 120 eur za megawatthodinu.

Když ale bude Evropanům počasí dál přát, pak by ceny energií nemusely divočet nejen v této, ale ani v příští topné sezoně. „Bude-li zbytek této zimy bez velkých teplotních výkyvů a v zásobnících zůstane na jaře okolo 40 procent plynu, tak ho bude po letním plnění dost i pro příští zimu. Cena by se pak mohla pohybovat mezi 60 až 80 eury v závislosti na vývoji trhů LNG v jihovýchodní Asii,“ odhaduje Čambala.

Ještě optimističtější je i jeden z nejrespektovanějších domácích expertů na plyn Vratislav Ludvík. Ten už před více než měsícem v rozhovoru pro SZ Byznys uvedl, že se ceny plynu mohou dostat ve druhé půli letošního roku dokonce až ke 40 eurům.

Více rizik vidí Evropská energetická agentura (IEA), která ve své prosincové zprávě varovala před hrozícím nedostatkem plynu. Pokud by došlo v Číně k oživení poptávky na úroveň roku 2021, mohlo by podle IEA letos Evropě chybět bez ruských dodávek asi 27 miliard kubíků plynu. Agentura proto vyzývá k energetickým úsporám a masivním investicím do nových technologií.

„Nevíme přesně, jakým způsobem IEA k tomuto číslu dospěla. Celosvětově očekáváme v roce 2023 spíše snížení poptávky po LNG a v letech 2023 a 2024 také mírné navýšení exportních kapacit LNG o 77 milionů tun. Vše ale bude velmi záležet na ekonomické situaci na světové úrovni, což je velká neznámá,“ říká Macenauer.

Většina makroekonomů ale na příští měsíce předpovídá stagnaci či pokles klíčových světových ekonomik. Výrazné oživení čínské poptávky po plynu tak moc pravděpodobné není. Čínu čeká boj s opožděnou covidovou vlnou. Podle šéfky Mezinárodního měnového fondu Kristaliny Georgievové může přijít po 40 letech první období, kdy Čína poroste pomaleji než zbytek světa.

Evropa by proto mohla dostat čas na to, aby posílila své přepravní kapacity na plyn, a umožnila tak vyšší dovozy z různých světových ložisek. Což by mělo posílit konkurenci a dál stlačovat cenu.

Dalším faktorem, který má na cenu plynu působit příznivě, je snaha o společný nákup plynu pro Evropskou unii. „Když nakupujete pro Česko osm miliard kubíků, je cena pochopitelně úplně jiná, než když nakupujete 400 miliard kubíků pro Evropu. Samozřejmě by tam byla obrovská množstevní sleva,“ řekl v rozhovoru Vratislav Ludvík.

Zároveň ale upozornil, že řada evropských států nemá na společném nákupu zájem. „Nepočítám, že by třeba iberijské země k tomu byly ochotny,“ uvedl. Zato podle něj společný nákup vyhovuje Německu i Česku, pravděpodobně také Francii a Itálii.

Podle českého ministra průmyslu Jozefa Síkely zatím Brusel počítá se společným nákupem v objemu 13,5 miliardy kubíků plynu, což je jen zlomek evropské spotřeby.

Plynárenský expert poradenské firmy EGÚ Michal Kocůrek považuje společnou unijní dohodu o nákupu plynu za zcela nepravděpodobnou. A není prý čeho litovat.

„Koordinovaná nákupní akce velkých evropských obchodníků, od nichž nakupují plyn i čeští dodavatelé, může mít pozitivní vliv na cenová jednání, ale není to automatická záruka nižší ceny. A já nemyslím, že úkolem států je uzavírání obchodních dohod. To je praxe z totalitních režimů. Pokud má být obchod efektivní, je nejlepší, když je v rukou kapitálu,“ prohlásil Kocůrek.

„Dnešní vysoká cena plynu není důsledkem způsobu obchodování, ale zcela jednoznačně jeho nedostatku. Státy a Evropská unie by měly vytvářet transparentní a pro obchod vlídné prostředí. Mohou otevírat dveře, případně stanovovat mantinely. Velmi by pomohlo, kdyby se na úrovni EU přestalo bojovat proti zemnímu plynu jako transformačnímu médiu,“ zdůrazňuje Michal Kocůrek.

Naráží přitom na fakt, že Evropa deklaruje už od příští dekády náhradu plynu zeleným vodíkem či biometanem, přestože zatím není jasné, kde a za jakých nákladů by se nefosilní varianty v dostatečném objemu vyráběly, skladovaly a dopravovaly po Evropě. Pokud Unie signalizuje trhům, že nebude mít o klasický zemní plyn v dohledné době zájem, pak se těžko dají čekat výraznější investice do rozšiřování těžby i budování přepravní a zpracovatelské infrastruktury.

„Plyn budeme tak jako tak potřebovat a čím později si to Evropská unie přizná, tím bude energetika dražší, protože tomu nyní hází klacky pod nohy,“ varuje Kocůrek.

Pro případ, že by se ceny plynu opět utrhly ze řetězu, přijali evropští ministři těsně před Vánocemi dohodu o zastropování cen. Nouzový mechanismus má platit od února. Spočívá v tom, že pokud by ceny plynu na nizozemském uzlu TTF tři dny po sobě překračovaly 180 eur za megawatthodinu, obchody nad tuto hranici se zmrazí.

„To má ovšem svá úskalí a je to nebezpečný instrument,“ říká Michal Macenauer z EGÚ.

Zastropování by podle něj mohlo způsobit nedostatek plynu. „V situaci, kdy je trh napjatý a očekává nedostatek, cena letí nahoru. Právě to ale pomáhá najít nové zdroje. Pokud je zastropováno, může určitá část poptávky zůstat nepokryta, protože cenový signál dostatečně nenavýší tlak na hledání zdrojů. Osobně považuji stropování za krátkozraký – a doufám, že striktně krátkodobý – nástroj,“ uvedl.

Dohodu, kterou evropští politici prezentují jako průlomový záchranný krok, Macenauer řadí k opatřením, která jsou sice líbivá, ale problém neřeší. „Pokud by ke skutečnému stropování došlo, dopad by byl spíše negativní. Ale v tuto chvíli není pravděpodobné, že by byl tento nástroj využit,“ řekl Macenauer.

Jeho kolega Čambala dodal, že strop ve výši 180 eur je z pohledu dnešního trhu dostatečně vysoký, aby motivoval dovozce LNG k importu, ale také dostatečně pružný. „Není totiž absolutní a v případě celosvětově vysokých cen LNG je prolomitelný, může se zvýšit o 35 eur na megawatthodinu nad tyto ceny,“ vysvětluje.„Pokud se systém cenových stropů ukáže jako nefunkční, je možné jej změnit,“ dodává.

Zastropování ceny plynu se dlouho bránilo Německo. Obává se právě toho, že může vést k nedostatku plynu. Také Česká republika prosazovala jiný model – zastropování ceny plynu používaného pouze pro výrobu elektřiny. Díky tomu by elektřina ztratila citlivost na drahý plyn. Na nástroj, ověřený ve Španělsku a Portugalsku, ale nakonec nedošlo.

Podle Macenauera by to byl vhodnější model, a nejen pro Česko. „Vedlo by to pravděpodobně ke snížení ceny elektřiny v celém regionu. Ale bylo by pak důležité regulovat výrobu v plynových elektrárnách, najít způsob, jak zajistit co nejnižší možnou úroveň této výroby,“ vysvětluje hrozící komplikace.

Dalším unijním lékem na drahé energie je tlak na úspory. K těm ale spotřebitele motivují už samy vysoké ceny a zpomalující ekonomika. Zatím se prostě zdá, že evropskou energetickou krizi řeší tržní mechanismy (a příznivé počasí) víc než politická opatření a dohody. Hlavně se ale ukazuje, že se Evropa bez ruského plynu dokáže obejít, aniž by se naplnily katastrofické scénáře z loňského jara a léta.

Jaký dopad má ukončení plynového exportu do Evropy na samotné Rusko? „Nejvýraznějším dopadem je ztráta dlouhodobě cíleně budovaného politicko-ekonomického nástroje, kterým Rusko dokázalo prosazovat své zájmy uvnitř Evropské unie. Ekonomické přínosy exportu plynu byly vždy pro Rusko až na druhé koleji,“ říká Kocůrek.

Kreml ztrácí nástroj k vydírání, ale ekonomicky pro něj nejde o fatální ztrátu. „V loňském roce jsme krátkodobě viděli velký nárůst příjmů ruského federálního rozpočtu s tím, jak cena plynu a ropy rostla. Teď příjmy prudce klesají a klesat budou dále. Nedodávka plynu do Evropy ale nebude mít pro Rusko dramatický dopad, z plynu pochází jen pět až sedm procent jeho rozpočtových příjmů,“ dodává analytik Kocůrek. Podstatně horší je podle něj pro Kreml ztráta příjmů z evropského exportu ropy.

„Pro Evropskou unii a celý civilizovaný západní svět je teď prvořadým úkolem co nejvíce politikou a sankcemi omezit možnosti vývozu jakýchkoliv energetických komodit z Ruska do celého světa. Co nejvíce tak omezit příjmy ruského rozpočtu a opět Rusko vyhladovět,“ říká Macenauer.

„Tomu učitě pomůže i rozvoj jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů, i když ty budou potřebovat ještě několik desetiletí času na adaptaci celého energetického řetězce. Myslím, že je to rozumný a relativně mírový způsob, jak omezit ruský teroristický imperialismus. Samozřejmě v kombinaci s dalšími sankcemi, které by se měly průběžně zpřísňovat,“ dodává brněnský analytik.