Tahák pro vládu: Osm zbraní proti drahé energii

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Českým spotřebitelům mají s vysokými cenami plynu, elektřiny a tepla pomoci kompenzace domácnostem a sociální dávky. Se zatím neupřesněnou pomocí vláda počítá také pro firmy. Na hašení energetické krize si vyčlenila v letošním a příštím rozpočtu 66 miliard korun.

Zřejmě to ale nestačí, peněz na podporu spotřebitelů bude třeba víc. A politici musejí přidat i nové nástroje pomoci. Jaké možnosti vůbec v boji s drahou energií mají? Nabízíme přehled možných léků na energetickou krizi.

Příspěvky pro spotřebitele, snížení DPH, zrušení poplatků na obnovitelné zdroje, dotace na úsporná opatření – to jsou hlavní zbraně, které v boji s energetickou drahotou volí Německo.

Také česká vláda donedávna spoléhala hlavně na kompenzace pro domácnosti pomocí „úsporného tarifu“, na jehož podobě pracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu od března, a s velmi omezenou podporou firem. Detaily byly zveřejněny před dvěma týdny, na celý program je uvolněno 66 miliard korun.

Domácnosti mají pode aktuálního návrhu dostat v průměru 15 tisíc korun za topnou sezónu. Část podpory k nim jde letos, část počátkem příštího roku. Kromě přímé dotace na elektřinu, plyn a teplo se také ruší pro všechny odběratele elektřiny (včetně firem) poplatek na podporu obnovitelných zdrojů.

Výhody: Spotřebitelé se k podpoře dostanou jednoduše na počátku topné sezóny.

Nevýhody: Vysoká zátěž pro státní rozpočet, neefektivita. Pomoc je plošná, peníze jdou i ke spotřebitelům, kteří ji nepotřebují. Zato nestačí pro domácnosti s vysokou spotřebou, jimž má pomoci narychlo rozšiřovaný systém sociálních podpor.

Ve středu ministr Jozef Síkela slíbil, že připraví definici „zranitelných zákazníků“, na něž bude mířit další, výraznější pomoc. Hnutí STAN požaduje, aby se celý systém přepracoval a posílil o dalších 36 miliard korun.

Jde o zastropování cen plynu určeného pro výrobu elektřiny tak, jak ho od června nasadily na 12 měsíců země Iberského poloostrova, Španělsko a Portugalsko.

Elektřinu na trhu zdražují právě plynové elektrárny, jež fungují jako „závěrné zdroje“. Jsou nejdražší, na trh jejich produkce vstupuje jako poslední. Jejich vysoké náklady se ale přenášejí i na elektřinu z levnějších zdrojů.

Španělsko a Portugalsko stanovily cenový strop na plyn pro elektrárny na 40 eur za megawatthodinu. Tím vliv plynových zdrojů na celkovou tržní cenu elektřiny výrazně klesl a drží ji hluboko pod středoevropskou úrovní. Podle agentury Bloomberg byly v srpnu ceny elektřiny ve Španělsku na necelých 155 eurech za MWh, tedy 67 procent pod německými a 69 procent pod francouzskými cenami.

Výrobci v obou zemích dostávají dotaci, která jim dorovnává náklady na plyn kupovaný za tržní cenu. Na dotaci se skládají spotřebitelé pomocí zvláštního poplatku. I s ním jsou ale jejich celkové platby díky nižší ceně elektřiny menší než platby českých odběratelů.

Jak iberský model ovlivňuje cenu elektřiny ve Španělsku:

Na Iberském poloostrově systém funguje, protože region má specifické podmínky: Jeho rozvodná síť je jen slabě propojena se zbytkem Evropy, region funguje jako samostatný trh. Česká vláda navrhuje zavést iberský model v celé Evropské unii.

Výhody: Vyzkoušený účinný systém. Nezatěžuje státní rozpočet.

Nevýhody: Česko ho nemůže využít samo. Náš trh je propojen se sousedními státy, ceny elektřiny v regionu udávají především Německo a Francie. Systém by museli zavést i Němci, postoj tamních politiků k němu zatím není jasný. Vyjednat evropskou dohodu bude obtížné a zdlouhavé.

Státem majoritně kontrolovaná skupina EdF, provozující francouzské jaderné elektrárny, má historicky povinnost prodat každoročně 100 TWh (téměř třetinu celkové produkce) jaderné elektřiny za cenu určovanou místním regulátorem (42 eur za MWh). Letos vláda nařídila zvýšit objem regulované elektřiny o dalších 20 TWh v ceně 46,2 eura za MWh. Napřesrok má objem dál růst.

Nařízení ovšem skončilo žalobami samotné EdF, jejích odborářů a minoritních akcionářů kvůli snížení zisku a hodnoty firmy. Vláda to řeší znárodněním 18procentního soukromého podílu v EdF. Akcie stát vykoupí s vysokou prémií nad tržní hodnotou.

Výkup části produkce za regulovanou cenu dohodla na příští rok se skupinou Slovenské elektrárne také slovenská vláda. Dohoda ale dosud není podepsána, detaily se ladí.

Výhoda: Lze provést na národní úrovni. Prokázaný dopad na trhu s elektřinou, nižší cena pro zranitelné zákazníky.

Nevýhoda: Riziko žalob minoritních akcionářů. Pokud by model chtěla převzít česká vláda, musela by podobně jako Francouzi vykoupit 30procentní podíl soukromých investorů ve společnosti ČEZ. Zestátnění je ale reálné. Například podle minoritního akcionáře ČEZ Michala Šnobra ho lze provést i poměrně rychle v případě, že stát jako majoritní akcionář na valné hromadě prosadí stažení akcií ČEZ z burzy. Institucionální investoři (těch je mezi soukromými podílníky ČEZ většina), pak budou povinni kvůli vlastním pravidlům své podíly prodat. Výkup akcií ale přinese vysoké zatížení státního rozpočtu.

V Česku je zvažovanou variantou tohoto řešení založení státního obchodníka s energiemi, který by vykupoval za regulovanou cenu část produkce ČEZ – například pro veřejný sektor, jak navrhuje Asociace krajů. Ministerstvo průmyslu slibuje založení státního obchodníka od jara, původně s ním ale počítalo spíš pro dovoz plynu.

Tento krok navrhují opoziční politici z ANO a SPD, ale například také Asociace krajů. Vláda by měla stanovit únosnou cenu za megawatthodinu elektřiny (případně i plynu či tepla z centrálních systémů) pro jednotlivé kategorie spotřebitelů. Obchodníkům by stát kompenzoval ztrátu, ideálně ze zvláštní daně uvalené na elektrárny, případně na další ziskové sektory (banky, rafinerie).

Výhoda: Lze zavést na národní úrovni a poměrně rychle. Minimální zatížení státního rozpočtu.

Nevýhoda: Spotřebitelé nebudou motivováni k úsporám. Hrozí žaloby minoritních akcionářů ČEZ, který by byl hlavním plátcem zvláštní daně. Už dříve ale Česká republika podobně zdaňovala vysoké zisky solárních elektráren budovaných s veřejnou podporou v době solárního boomu před 12 lety. Riziko žalob by se dalo vyřešit zestátněním ČEZ (viz výše).

Emisní povolenky, které musejí nakupovat kromě jiných znečišťovatelů také plynové i uhelné elektrárny, zdražily letos téměř ke stovce eur za tunu vypuštěného CO2. Důvodem jsou administrativní zásahy evropského regulátora z předchozích let i fakt, že povolenky ve velkém skupují čistě finanční investoři jen kvůli spekulaci na jejich růst.

Na trhu ovládaném strachem z nedostatku energií povolenky jako nástroj motivace pro investice do čistých technologií selhávají. Letos – i přes růst ceny povolenek – jedou fosilní zdroje v Evropě naplno. Produkce plynových elektráren je o osm procent vyšší než loni v důsledku odstavování německých uhelných a jaderných zdrojů, výpadků francouzských jaderek, sucha a nedostatku vody pro hydroelektrárny.

Výhoda: Zlevnění elektřiny díky jednoduchému administrativnímu zásahu Evropské komise.

Nevýhoda: Snížení ceny by bylo malé, řádově v jednotkách procent. Shoda v EU na zrušení povolenek je navíc nepravděpodobná, proti je i šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová.

DPH na energie či další daně dočasně snížila řada evropských států. Zavádějí se různé programy, které mají domácnostem pomoci s výdaji, nemusí jít vždy jen o energie. Například Německo poskytlo občanům na letní měsíce výhodnou jízdenku na celou železniční síť.

Spotřebitelům pomáhají i vyšší státní dotace na pořízení solární elektrárny nebo tepelného čerpadla, zateplení objektů či na obměnu energetických systémů. K těmto podporám mají přístup i čeští občané a podniky.

Většina evropských států zavedla mimořádné podpůrné programy pro firmy, což bylo umožněno dočasným uvolněním přísných evropských podmínek pro veřejnou podporu.

Výhoda: Úleva spotřebitelům, snížení dopadu energetické drahoty.

Nevýhoda: Zátěž pro státní rozpočty, omezená účinnost.

Tento krok doporučuje ekonom Lubomír Lízal. Navrhuje zavedení exportních licencí na přebytky elektřiny, kterou Česká republika nespotřebuje. Většina produkce by tak zůstala doma.

Výhoda: Český trh by přestaly ovlivňovat vysoké německé ceny, Česko by těžilo z domácí levné výroby. Státní rozpočet by navíc inkasoval příjmy z licencí.

Nevýhoda: Volný pohyb zboží přes hranice je jedním ze základních pilířů EU, uzavření trhu je v rozporu s evropskou legislativou. Česko by muselo svůj krok obhájit v Bruselu, což je nepravděpodobné. Hrozilo by „dominové“ omezení volného dovozu jiných komodit – například plynu, jehož import zhruba desetkrát převyšuje český export elektřiny.

Hlavním burzovním trhem pro Česko je energetická burza EEX v Lipsku či její pražská filiálka PXE. Odchod od burzovních obchodů požaduje část opozice, ale na nefunkčnost burzy upozorňuje například i bývalý šéf ČEZ Jaroslav Míl.

ČEZ ani další výrobci elektřiny nejsou povinni na burze obchodovat. Také přes ni prodávají jen část své produkce. Kromě toho uzavírají přímé dvoustranné kontrakty. Přes burzu nemusíme nakupovat ani plyn, pokud bychom ho dokázali nakoupit lépe přes bilaterální obchody přímo od producentů.

Na cenu by to ale nemělo bez dalších opatření (zastropování ceny) vliv. Burza totiž tvoří cenu komodity na celém trhu, takže by se burzovní ceny i po odchodu z burzy dál promítaly do dvoustranných smluv.

Výhoda: Pro spotřebitele nulová.

Burza je ale ochromena a zavedený systém obchodování nevyhovuje ani energetickým hráčům. Producenti, dovozci a obchodníci tu musí skládat obrovské zálohy na vypořádání budoucích obchodů (takzvané margin calls). Jen české firmy tu mají v „marginech“ zmrazeny desítky miliard korun, obchodů na burze ubývá, takže cenu tvoří objemově i početně zanedbatelné kontrakty. To nerovnováhu a pnutí na trhu dál zhoršuje.

Burzovní systém se patrně bude muset přenastavit. Řešením by mohlo být to, že vlády sejmou z burzovních hráčů „marginovou“ zátěž – půjčkami nebo státními zárukami za uzavírané kontrakty. Obchody na burze by se tím rozhýbaly, což by mohlo – ale nemuselo – mít dopad na celkovou cenu komodit na trhu.