Článek
Varianta omikron, poprvé registrovaná v listopadu 2021, se rychle rozšířila do celého světa. Prakticky v každé zemi, kde omikron opanoval pole a „vytlačil“ deltu, se počty nových infekcí vyšplhaly k novým rekordům. V globálním pohledu vypadá omikronová vlna co do nákaz jako více než čtyřnásobná oproti předchozím.
Ale během omikronové vlny se poprvé rozvázal dosud velmi těsný vztah mezi infekcemi, počtem hospitalizací a počtem zemřelých. Poprvé to bylo k vidění už v Jihoafrické republice. Zatímco infekce šplhaly strmě vzhůru, počty covidových úmrtí v JAR zprvu nestoupaly vůbec.
Omikron je mírnější než varianta delta. Ale není mírný.
Není tedy divu, že se rychle vžilo spojení „mírnější varianta“, nebo dokonce „mírná varianta“ (anglicky milder, mild). Před touto nálepkou dlouhodobě varuje Světová zdravotnická organizace. Jde totiž o označení relativní, zatímco lidé jej často chápou absolutně: „Máme informace o tom, že omikron je méně nebezpečný než varianta delta. Ale je to stále nebezpečný virus,“ připomíná epidemioložka Maria Van Kerkhove. „Lidé nakažení omikronem mohou trpět celým spektrem příznaků, od těch mírných až po velmi vážné. Mohou následkem onemocnění zemřít. Starší lidé, lidé neočkovaní, lidé s podlomeným zdravím, ti všichni jsou obzvláště ohroženi omikronem. Omikron je mírnější než delta, ale není mírný.“
Mírnější, a proto nebezpečný?
Vraťme se na chvíli do Jihoafrické republiky. Teprve ve druhé polovině prosince – a po opadnutí největší vlny omikronových infekcí – začal být zjevný i nárůst úmrtí. Ale i ten byl oproti předchozím covidovým vlnám třetinový. Ostatní země, které čísla z JAR bedlivě sledovaly, tak mohly snadno nabýt dojmu, že nástup omikronu může být vlastně dobrá zpráva pro všechny.
Data z laboratoře naznačují, proč by omikron měl být pro tělo mírnější. Řada zkoušek v laboratořích se dá provádět velmi rychle, a tak brzy po objevu této varianty se například ukázalo, že u zvířat (konkrétně u křečků i u myší) nákaza probíhá lehčí formou. Další práce (příklad) pak ukázaly, že omikron proniká snáze do buněk v hrdle a v nose. Ale hůře by mohl pronikat třeba do buněk plicních. Ale výsledky na křečcích nelze stoprocentně aplikovat na průběh u lidí.
Individuální průběh navíc není to samé jako průběh v populaci. To nás snad naučil už původní „wuchanský“ virus SARS-CoV-2. Po celém světě se rozšířil i díky tomu, že není tak smrtelný. Kdyby se začala v Evropě šířit kupříkladu ebola (zabíjí až 90 % nakažených), masivní opatření by následovala prakticky okamžitě a nebylo by potřeba nikoho přemlouvat, aby byl opatrný.
Vyzkoušet si to můžete v naší interaktivní kalkulačce. Zjistíte, že „mírná varianta“ s desetkrát nižší smrtností stále může způsobit smrt stejně vysokého množství lidí. Vysoká nakažlivost totiž rychleji dostane nákazu mezi větší část populace.
Omikron je oproti variantě delta výrazně nakažlivější. Zároveň zabije menší procento nakažených. To mu ale paradoxně může za určitých okolností otevřít cestu k tomu, aby napáchal ještě větší škody na životech. A právě tyto okolnosti se liší stát od státu.
Různé země, různé dopady
Nejlepším měřítkem jsou tak nakonec reálná epidemiologická data. Už na konci roku 2021 britské oficiální údaje ukazovaly, že lidé nakažení omikronem vyžadovali hospitalizaci dvakrát méně často než lidé nakažení deltou. Velmi podobné, ba dokonce ještě optimističtější výsledky přišly z Portugalska: riziko úmrtí po nákaze omikronem podle nich bylo u pacientů o 86 procent nižší než u delty.
Naopak Spojené státy se kvůli omikronové vlně potýkají zatím s vyšší vlnou úmrtí, než jakou způsobila na podzim 2021 varianta delta. Proč má omikron v různých zemích různé výsledky, přestože jde o funkčně stejné varianty viru SARS-CoV-2?
Státy totiž těží z dosavadního průběhu očkování a trasování. Nebo naopak na svou přípravu doplácejí. Jak už jsme vysvětlovali na ilustraci inspirované americkým rozhlasem NPR, dopady varianty omikron i případných dalších variant se liší podle toho, jaká část populace je riziková a jaká část populace již má nějakou imunitu.
Mezi rizikovou populaci patří především starší lidé. Imunitu zase mají lidé očkovaní – především ti, kteří jsou očkovaní třetí dávkou – a lidé, kteří již covid prodělali. Omikron dokáže imunitu do značné míry obcházet, ale i tak je člověk významně chráněn před těžkým průběhem nebo úmrtím.
V Jihoafrické republice například během omikronové vlny velmi dobře chránila před vážným průběhem i očkovací látka Johnson & Johnson, na kterou Spojené státy i Evropa v podstatě zanevřely. Vakcína podle výsledku studie účinnosti v reálných podmínkách chránila před hospitalizací zhruba na 60 procent po jedné jediné dávce. A na nějakých 85 procent, pokud se člověk nakazil do dvou měsíců po očkování. Ve prospěch JAR hrálo i to, že se zde virus šířil v mladší populaci. Křivka úmrtí je navíc u varianty omikron zpožděná asi o 23 dní (tedy o 10 dní déle než u varianty delta), takže dopady vlny se na počtu obětí projevují i dlouho poté, co vlna nákaz opadla.
Věk populace je jen jeden z řady faktorů. U mladých lidí je omikron méně smrtelný než předchozí varianty. Ale i starší lidé mají možnost, jak svou ochranu zvýšit. Tím zřejmě nejdůležitějším faktorem, který chrání před závažným průběhem, je vycvičená imunita.
Mírnější hlavně díky očkování
Omikron se také objevil v jiné situaci než předchozí varianty. Počet chráněných osob je výrazně vyšší. Částečnou ochranu před nákazou mají jak lidé, kteří prodělali některou z předchozích variant, tak lidé očkovaní. Platí, že i když očkování i prodělání nemoci chrání proti omikronu hůře, pořád chrání.
Je tedy celkem těžké na první pohled oddělit od sebe vliv očkování, předchozích infekcí a změn v samotném viru. Ale minimálně do jisté míry to možné je: asi nejlepším srovnáním je porovnání očkovaných a neočkovaných.
Například na francouzských datech lze spočítat, z čeho se vlastně skládá pokles nebezpečí omikronu. Významný pokles nebezpečí těžkého průběhu vidíme, když srovnáme variantu delta u neočkovaného 70letého člověka a variantu omikron u stejného neočkovaného člověka.
Další pokles nebezpečnosti jde na vrub dvoudávkovému očkování. A ještě výraznější je ochrana po posilující dávce. Ve srovnání s neočkovaným člověkem je omikron pro očkovaného sedmdesátníka ve Francii 7,3krát méně nebezpečný.
V českých datech nemáme k dispozici stejně popsaná data, můžeme ale porovnat průběh v pražských nemocnicích v listopadu 2021 (delta) s lednem 2022 (omikron). A také na českých datech je evidentní, že posilující dávka nabízí významnou ochranu. (Konkrétní násobky je třeba brát jako přibližné, například v kategorii lidí s posilující dávkou je počítáme z relativně malých čísel.)
Totéž je vidět na aktuálních datech z českých nemocnic pro všechny věkové skupiny. Což je také odpověď na častou představu, která se po světě rozšířila dokonce ještě rychleji než omikron samotný: všichni omikron dostanou, tak proč se vůbec snažit se mu nějak vyhnout?
„Omikron má velkou výhodu oproti předchozím variantám. Vidíme velký nárůst po celém světě. Neznamená to ale, že všichni na světě se časem omikronem nakazí,“ připomíná epidemioložka Maria Van Kerkhove. „Víme, že vakcíny výborně chrání před těžkým průběhem. Částečně také chrání před nákazou a přenosem. Doporučujeme také, aby se lidé chránili před nákazou. Vyhněte se zbytečným kontaktům a noste dobře padnoucí respirátor přes nos a ústa, udržujte čisté ruce, testujte se a v případě problémů vyhledejte pomoc,“ radí lékařka.
Proč se omikron šíří tak rychle?
Zdá se stále jasnější, že hlavní roli v rychlosti jeho šíření hraje změna podmínek. Díky očkování a infekcím stále přibývá lidí, kteří nejsou vůči původnímu viru naivní (už se s virem setkali). Jak již jistě víte, omikron obsahuje řadu mutací, díky kterým částečně obchází ochranu získanou jak proděláním nemoci, tak očkováním. To je vidět i v Česku, kde s nástupem této varianty mohutně začalo přibývat reinfekcí.
Nezdá se, že by se varianta v těle replikovala nějak lépe než předchozí varianta delta. Podle údajů získaných z pravidelného testování hráčů basketbalové ligy NBA je množství zachycené virové RNA v těle u obou variant velmi podobné. Autoři této práce z praktických důvodů neporovnávali množství viru, který se v těle dokáže namnožit, porovnávali pouze výsledky PCR testů. Z nich můžete získat tzv. Ct hodnotu, která říká, kolik virové RNA v těle bylo. Ale ta může být z velké části v nějaké „nefunkční“ podobě.
Množství „živého“ viru naopak ověřoval jiný americký tým. Protože určování množství aktivního viru je těžší než provést PCR test, tak šlo o studii pouze zhruba na necelých čtyřech stovkách případů nákazy. Výsledky míří ovšem podobným směrem: množství viru v těle nakažených deltou je podobné jako u nakažených omikronem. A v obou případech bylo jeho množství vyšší než u lidí, kteří se nakazili.
Omikron tedy v těle pravděpodobně není „výkonnější“ než delta. Ale dokáže se mnohem lépe vyhýbat imunitní ochraně. A proto dokázal spustit další vlnu případů i v zemích, jako je Velká Británie či Portugalsko.
Kdyby tedy někde na světě existovalo místo, kde lidé nejsou nijak chráněni proti viru, nehrálo by velkou roli, zda by se tamní obyvatelé nakazili omikronem či deltou. Průběh šíření nákazy by byl zřejmě podobný.
Co to znamená pro Česko?
Z průběhu v ostatních zemích lze částečně usuzovat to, jaké dopady může mít právě probíhající omikronová vlna v Česku. Co se týče obětí na životech, velkou roli hraje podíl ohrožené populace a podíl chráněné populace. A především průsečík těchto dvou množin. Proto se třeba Dánsko může chlubit nízkým počtem úmrtí, přestože má po přepočtu na počet obyvatel mnohem více potvrzených infekcí než USA.
A kde by se na škále Dánsko–USA umístila Česká republika? Co se týče očkování, je na tom Česko o trochu lépe než USA, ale výrazně hůře než Dánsko. Od podzimu se podařilo třetími dávkami proočkovat většinu populace nad 55 let. To podle sociologa Daniela Prokopa vedlo k významnému snížení rizikových kontaktů v této věkové skupině. Oproti mladším ročníkům je počet jejich rizikových kontaktů méně než třetinový, přestože celkový počet kontaktů klesl jen nepatrně.
Stále je ale v Česku cca 160 tisíc nechráněných lidí nad 65 let. Právě ti jsou v největším ohrožení. Omikron je pro ně podobně nebezpečný jako původní „wuchanská varianta“.
Další nechráněnou skupinou jsou děti, jejichž populací nákaza silně prošla právě v lednu a počátkem února. Pro dětské pacienty představuje naštěstí omikron obvykle mírné onemocnění, ale vzhledem k ohromnému počtu nakažených vedl omikron i přes svou „mírnost“ k dosud rekordním počtům dětských covidových hospitalizací.
U jednoho dítěte z tisíce se pak může projevit tzv. multisystémový zánětlivý syndrom (PIMS), který se projevuje vysokými horečkami po dobu i několika týdnů od okamžiku infekce: „Postcovidový syndrom postihne jedno dítě z 1 100, které onemocní covidem-19,“ uvedl v prosinci Jan Lebl z Fakultní nemocnice v Motole. Jde o léčitelný, leč mimořádně intenzivní stav.
Největší míra hospitalizací je ale stále u osob starších 65 let, což je zároveň nejrizikovější kategorie. Data o hospitalizacích jsou momentálně zpožděná a dochází k jejich doplňování i deset dní zpětně. Nelze tedy nyní s určitostí říci, nakolik je současný rychlý nárůst hospitalizovaných pacientů způsoben reálným náporem nemocných a nakolik jde o pomalou práci s daty.
Největší vlna nákaz bude téměř jistě následována i zvýšeným počtem úmrtí. Velmi pravděpodobně ale nedosáhne na rekordní čísla týdenních úmrtí, jaká Česká republika zaznamenala na podzim roku 2020 a v první půli 2021.
Od konce ledna nicméně vidíme, že i křivka úmrtí v Česku stoupá a se zpožděním tří týdnů začíná kopírovat stoupající vlnu infekcí. Jakého denního maxima dosáhne, to je nyní těžké odhadovat. Optimisté by se nejraději dívali do Británie, kde vlna úmrtí vrcholila na 27 úmrtích na milion obyvatel týdně (český ekvivalent by byl průměrně 38 úmrtí denně).
Vzhledem k tomu, že Česko dlouhodobě patří k nejhorším zemím co do počtu covidových úmrtí na počet obyvatel, bylo by zřejmě prozíravé mít v hledáčku i země jako USA, ve kterých nyní kvůli covidu umírá 52 lidí týdně na milion obyvatel. To by v Česku odpovídalo cca 74 covidovým úmrtím denně v týdenním průměru. A úmrtí pochopitelně nejsou jediným negativním důsledkem covidu.
Zahraniční zkušenosti s omikronem jsou povzbudivé i varovné. Povzbudivé v tom, že omikronová vlna se zřejmě „přežene“ v řádu týdnů. Kdo se chce chránit, rozhodně nemusí brát nákazu jako nevyhnutelnou. Lidé, kteří jsou očkovaní třetí dávkou, jsou na tom statisticky nejlépe, následují rekonvalescenti a lidé s ukončeným očkováním bez posilující dávky.
Naopak lidé, kteří dosud covid-19 neprodělali ani proti němu nejsou očkovaní, jsou rychlé nákaze vystaveni naplno. Pro konkrétního jednotlivce je nákaza omikronem statisticky méně nebezpečná než nákaza variantou delta. Tento myšlenkový pochod je zřejmě jednou z hlavních příčin momentálně stagnujícího očkování v Česku.
Výsledná čísla mohou za dva měsíce ukázat, že tato „mírnost“ omikronu paradoxně způsobila v nechráněné populaci více problémů. Což je tragické i proto, že těmto problémům je možné snadno předejít.
