Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Neefektivní (pro stát) je, či by byl, v tom smyslu, že takový krok by stál 200 mld. Kč za pořízení 30 % akcií ČEZ. Protože stát by si na takový krok mohl jedině půjčit, došlo by k navýšení státního dluhu ČR o 6 až 7 %. Pokud někdo porovnává těchto 200 mld. Kč s náklady státu na cenové stropy, pak doporučuji, aby hledal náklady pouze na cenové stropy elektřiny a předpokládal, že nízké ceny elektřiny způsobí škodu také v ČEZu.
Následně zamýšlený krok, aby ČEZ prodával elektřinu po 1,5 Kč/kWh by byl neefektivní (pro ČEZ), protože energetika je na rozdíl od služeb odvětví, kde se sice dosahuje solidní ziskovosti, ale průběžně musíte investovat do obnovy zdrojů či do zdrojů nových. Navíc jsme v době nedostatku elektřiny zapříčiněné z velké míry právě neinvestováním do nových zdrojů již minimálně 10 let. Zásadní snížení zisků ČEZu (výrazně pod nyní platné stropy výrobců a velmi výrazně pod stropy spotřebitelů) by investiční kapacitu společnosti silně snížilo a v zásadě znemožnilo výstavbu nových jaderných bloků. Těch bloků, které poslanci Andrej Babiš a Karel Havlíček tak moc slibují.
Byl by neefektivní i pro energetický trh, protože netržně nízká cena elektřiny by byla komplikací pro ostatní výrobce elektřiny v ČR. To by jim stát rovněž nařídil cenu 1,5 koruny za kWh? Nebo by elektřina od ČEZu fungovala jako poukázky do Tuzexu a byl by o ně korupční zájem? To by podle mě pokazilo energetický trh v ČR výrazně víc, než ho kazí různé kroky z Evropské unie. Pokud by byla snaha nastavit cenu 1,5 Kč pro celou ČR jako velkoobchodní cenu, pak by docházelo k vysávání české levnější elektřiny okolními zeměmi a následně vyvolalo nutnost přenosovou síť izolovat od okolí, a tak komplikovat vyrovnávání nedostatků či přebytků.
Neefektivní pro ČR by byl ČEZ jako státní podnik (navíc s chráněným zájmem zřejmě podle zvláštního zákona), protože by se stal super místem pro korupci a neefektivitu. Byl by pod menší veřejnou kontrolou než nyní VZP či Národní sportovní agentura. Zde připomínám stav České pošty, ČD, nebo ČD Cargo.
Zisk, na který si nelze sáhnout
Pokud by se mělo jít cestou navrženou poslancem Babišem, byl by i nereálný. Babiš říká, že lze využít nerozdělený zisk 200 mld. Kč. To je ale jen položka v pasivech, na aktivech 200 mld. Kč v hotovosti samozřejmě není, firma má navíc nějaký dluh. Volné hotovosti firmy drží minimum. ČEZ tedy nemá peníze na vyplacení minoritářů, ledaže by se o takovou částkou zadlužil, ale to by mohl dělat i bez této položky v pasivech. Navíc donedávna byla hotovostní pozice ČEZu výrazně zhoršena nutností dorovnávat účetně ztrátové obchody z dřívějších prodejů elektřiny. Nyní je toto téma z velké části pryč, ale pokud by cena elektřina znovu vzrostla (a tak vzrostla i urgence realizace této myšlenky), tak bude hotovostní pozice ČEZu opět horší.
Myšlenka je také pozdní v tom, že stát měl jistě možnost akcie koupit či kupovat v roce 2020, když akcie ČEZu byly za polovinu a také náklady státu na nový dluh byly třetinové. Pozdní je v tom smyslu, že cena elektřiny rychle roste a je nad 100 EUR/MWh již od září 2021, tedy skoro rok a půl. Pozdní je v tom smyslu, že cena elektřiny klesá již od konce srpna 2022 a znovu od půlky prosince 2022. Pozdní je také v tom, že zestátnění ČEZu by trvalo rok až dva. Mezi tím by takový krok vrhl obyvatelstvo do vyčkávání a existoval by tlak na rychlejší řešení, tedy silové či nezákonné.
Tento záměr si dovolím označit za učebnicový populismus jdoucí naproti voličům. V Evropě od vlád čekáme především garanci ekonomické prosperity a snadnosti. Samozřejmě bezbolestně, rychle a tak nějak samo. Voliči a spotřebitelé spíše uvítají řešení, pro které nemusí nic udělat, maximálně jít jednou za 4 či 5 let k volbám. Neřeší, že to je na úkor budoucnosti ČEZu nebo veřejných financí nebo společenského klimatu. Jde tak opět o preferenci krátkého horizontu před dlouhodobým.