Článek
Dráždí mě myšlenka, že miliony Evropanů sedí v teple a koukají na snímky ruských vojenských kolon na Ukrajině. Možná si většina z nich, stejně jako já, říká, proč hrome nikdo nezasáhne? Kde jsou naše stíhačky? Ukrajina volá o pomoc a nežádá, aby NATO napadlo Rusko. Chce jen vyhnat agresora, který napadl jejich území.
Ano, Ukrajina není členským státem NATO, ale mají snad životy lidí v nečlenské zemi nižší hodnotu? Kam až hodláme Putinovi ustupovat? Cožpak opravdu nevidíme, že zkouší, co mu dovolíme?
Úmyslně zatím neposlal do boje elitní jednotky ani letectvo. Zaplavuje Ukrajinu armádou nezkušených, a ne zrovna dobře vybavených vojáků a sem tam se blýskne nějakou raketou. To vše jen proto, aby si za cenu nižších nákladů ověřil, že si skutečně může dovolit, co se mu zlíbí.
A úplně otevřeně říká evropským vůdcům, že to horší přijde.
Anketa
Vím, bojíme se atomových zbraní. Ale jak mohou věřit lidé v Estonsku, Litvě, Polsku, Slovensku a dalších zemích, že v případě jejich napadení se už NATO bát nebudete? Kde je ve světě hranice mezi lidmi první a druhé kategorie?
Proč, když se nedokáže dohodnout všech 30 členských zemí, nezasáhne žádná z nich na vlastní pěst? Právo na to máme. Nechce se mi věřit, že státníci vyspělých demokratických zemí nechají ve 21. století zabíjet Ukrajince kvůli své zbabělosti a strachu.
Mrzí mě, když se z rozhlasu ozývá, že válce na Ukrajině zabránit nemůžeme, ale že můžeme pomoci uprchlíkům. Ano, je jim potřeba pomáhat, proč ale házet flintu do žita a říkat že válce nejde zabránit?
Že bychom se snad báli zavření plynovodů a ropovodů? Tak vypalme Putinovi rybník a zavřeme to sami. Věřím, že veřejnost je vysoce naladěná na pomoc Ukrajincům a že by si po nějakou dobu dokázala utáhnout opasek při spotřebě energií.
Očima byznysu
Špičky českého byznysu, manažeři i investoři píší pro Seznam Zprávy. V rubrice Komentáře z byznysu si můžete přečíst názory Zbyňka Frolíka, Kvido Štěpánka, Petra Koblice, Cyrila Svozila a dalších.