Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vyrábět levně a v obrovském množství dodat za dostupné ceny zákazníkům napříč kontinenty už nebude jednoduché jako dřív. Lokální i světový obchod zažívá otřesy, na které jsme dlouhá desetiletí nebyli zvyklí. Aktuálně už procházíme změnou pravidel, která nemusí být na první pohled patrná, protože ji dramaticky zastiňuje především inflace či jiné ekonomické faktory, případně volatilita na akciových trzích. Důležité ale je, že už se tak děje a dopady pocítí nejen podnikatelé, ale i my všichni jakožto koncoví zákazníci.
Hybatelé těchto změn jsou už delší dobu zřejmí. Po dvou letech covidu, které zásadně zpřetrhaly dodavatelské řetězce, se přidala nejistá geopolitická situace vyvolaná válkou na Ukrajině a zhoršováním vztahu Západu s Čínou. Tento mix dostal do větších či menších problémů nadnárodní koncerny, ale stejnou měrou zasáhl i menší výrobce a prodejce. Problém je u všech stejný - s týdny i měsíci zpožděným zbožím ve výrobě kvůli zavřeným asijským továrnám, nebo pak následně zasekanou přepravou - nelze jednoduše připravit jakýkoliv plán výroby a zásob. Covid i válka nás navíc naučily, že dokážou vychýlit i poptávku. Ještě nedávno vzývaná levná asijská výroba se stává kvůli své vzdálenosti a geopolitické nejistotě byznysovým bolákem.
Nicméně tato situace nemusí být ve střednědobém horizontu strašákem, ale pokud se dobře uchopí, může přinést množství příležitostí, a to především v lokálním byznyse. To, o čem se tu teď bavíme a už na pozadí globálního obchodu probíhá, je relokalizace. Asi nejvýraznějším příkladem poslední doby je posunutí výroby křemíkových čipů z Asie zpátky do USA. Označení zpátky je tu záměrně, protože před třiceti lety se celých 37 % čipů na světě vyrábělo právě v USA. Dnes je to přitom jen 12 % světové produkce, protože celých 80 % se jich vyrábí v Asii. Pokud si k tomu přidáme, že čipy jsou strategickým komponentem 21. století, tak změny, respektive posuny ve výrobě jsou vzhledem k výše uvedenému nevyhnutelné.
Tlačí i solidární zákazníci
Zajímavé je, že tyto změny se potkávají s dalším trendem - tentokrát na straně poptávky, tedy právě po lokálním zboží. Navíc kvůli tomu nemusíme chodit pro příklady do zahraničí. I u nás v Česku se už během covidové krize ukázalo, že část zákazníků je jednak solidární k místním podnikatelům a druhak chce, nebo dokonce vyžaduje místní služby a produkty. Zkrátka postupně přibývá Čechů, kteří nejsou lhostejní k tomu, za co své peníze utratí a u koho. Proč posílat peníze nadnárodním a neosobním firmám, když můžu nákupem podpořit místního farmáře nebo výrobce. Vidíme to i my v Shoptetu na svých číslech. Už loni zákazníci u malých a středně velkých online podnikatelů utratili dohromady 50 miliard korun, což je v průměru každá čtvrtá koruna utracená při online nákupu. Přičemž tento trend v následujících letech poroste.
Ale zpátky k relokalizaci, která se postupně bude dotýkat i Česka a jak je z čísel patrné, půjde na ruku očekávání nemalé části zákazníků. Nečekejme ale, že by se do tuzemska vrátila výroba kde čeho. Relokalizace nebude plošným trendem napříč segmenty. Půjde primárně o to zboží, které má vysokou přidanou hodnotu a které umí konkurovat jinak než levnou pracovní silou. U zboží s nízkou přidanou hodnotou k posunům výroby nedojde, tam by to totiž nedávalo ekonomický smysl.
Ve střednědobém horizontu lze očekávat, že popsané změny byznysového paradigmatu přinesou nové příležitosti pro firmy, které budou schopné nově vznikající potřeby předvídatelných dodavatelských řetězců naplnit. Posune to i českou ekonomiku a lokální byznys, a to zejména tam, kde bychom je chtěli mít, tedy od levné montovny k technologiím a výrobcům s přidanou hodnotou.
