Článek
Všichni jsme vyděšeni z inflace a máme tendenci si rychle a nově myslet, že růst cen v rozmezí 0 až 3,5 procenta z posledních 12 let se už nikdy nevrátí a my budeme trvale žít s inflací nad 10 procent za rok.
Zapomínáme ale na přizpůsobovací mechanismy v ekonomice a na to, že inflace je z velké části tažená mzdami v prostředí nizoučké nezaměstnanosti. Ano, to je případ hlavně východní Evropy. Náhlá změna očekávání je dána spíše lidskou psychologií, která se umí snadno a rychle vyděsit.
Voliči v EU čekají, že na každý problém tu je vláda a její údajná státní pokladna (když tam nikdy peníze nejsou déle než den, spíše to je evidence vládních dluhů) má přiskočit a problém vyřešit dalším růstem dluhu. A na připomínání tu máme populisty (Andrej Babiš, Tomio Okamura, Karel Havlíček) či politiky, kteří mají brzy volby (Emmanuel Macron, Viktor Orbán).
Málokdo se ale na ceny pohonných hmot chtěl dívat v kontextu například spotřebního koše. V tomto koši podle ČSÚ přitom váha pohonných hmot od roku 2012 poklesla, takže i dopad cen pohonných hmot na inflaci je nižší.
Nebo v kontextu HDP, kdy hrubý domácí produkt byl v roce 2012 čtyři biliony korun a loni 6 bilionů vzrostl tedy o 50 %. Či z pohledu průměrné hrubé mzdy zaměstnanců, která vzrostla z 24 126 Kč na počátku roku 2012 na 40 135 Kč koncem 2021, tedy o 66 %, a to navíc kleslo zdanění mezd.
A už vůbec nejsou slyšet hlasy, že dorovnávání cen pohonných hmot na nějakou původní úroveň nechá v klidu rafinérie a čerpací stanice, kde se lze domnívat, že svoje procentuální marže navýšily. A nechá to v klidu hlavně zločinný režim v Rusku a diktátorské režimy na Blízkém východě.
Nechápu, že nejsou slyšet ani hlasy z Bruselu, že takové subvence nepřispějí k dekarbonizaci Evropy.
Strop na ceny, ale i na mzdy
Mrzí mě, že je málo slyšet hlas ekonomů, že jde o další fiskální stimul, který poptávku a ceny jen postrčí. Připomínám, že Nixon v roce 1971 nastavil cenový strop na energie, ale současně i na mzdy. V populistických částech Evropy samozřejmě půjdeme cestou další inflace, kdy dáme cenový strop na energie, ale na mzdy nikoliv.
Samozřejmě, že ceny pohonných hmot více či méně, přímo a hlavně nepřímo vstupují do nákladových kalkulací celkem všech zboží a služeb.
Nejprve do dopravy, pak přes kalkulaci do zboží a služeb včetně samotné dopravy a samozřejmě se takto nepřímo zdraží i jiné energie, které mohou být substituty drahé ropy.
Ta je přitom základní surovinou pro čím dál více zboží moderní doby, jako jsou léky, plasty, značná část oděvů, silnice, nebo pneumatiky. Pokud tedy snížíme daně na pohonné hmoty, dotujeme či zastropujeme cenu na čerpacích stanicích, tak postihneme jen určitou část dopadů.
V pondělí v poledne se cena americké lehké ropy dotkla ceny, která tu byla první den ruské války na Ukrajině, byť od té doby zpevnila o 5 % také v očekávání omezení obchodu kvůli covid uzávěře v Číně.
Takže i ceny na čerpacích stanicích by měly být blízké cenám z 24. 2. 2022. Subvence je tam dostanou jen velmi nákladně. Charakteristikou a současně důvodem tlaku od populistů je to, že ceny na čerpacích stanicích se mohou měnit i několikrát denně, jsou vidět zdaleka a je to vděčné téma diskusí. Ceny elektřiny a plynu nemají tak velké reklamy na cedulích u silnic, a tak i když jsou v ekonomice nyní podstatnějším nákladovým šokem, populisté se za ně z marketingového hlediska zaměřují méně.
