Šnobr: Stanjura si udělal z bruselské kuchařky trhací kalendář

Windfall daň je zbytečná válka ministra financí s trhy a soukromými investory.

Nejde o to, zda výrobu elektřiny zdanit či nikoli. Jde o to, jak ji danit. Země EU se shodly na společném postupu a Evropská komise předložila už 6. 10. nařízení, jak postupovat. Budou se jím řídit i Němci a Česku by mohla v kombinaci s legální výplatou zisku z ČEZ přinést rozpočtu veškeré požadované zdroje na zastropování cen plynu, elektřiny pro domácnosti, malé i střední firmy, a nakonec snad i na kompenzace pro průmysl.

Nedává tedy žádný smysl dělat zbytečné domácí pokusy, jenže zrovna k tomu nyní vše směřuje.

Po měsících váhání v pátek 21. 10. poslanec Zbyněk Stanjura konečně zveřejnil paragrafové znění Zákona o windfall nebo chcete-li válečné dani (dále jen „WFT“). Vláda zřejmě chtěla z opatření, které by v zásadě nikdo nerozporoval, udělat show s vysokou sledovaností – a to se bohužel beze zbytku povedlo.

Paragrafové znění válečné daně je přílepkem Zákona o dani z přidané hodnoty podané jako poslanecký pozměňovací návrh a rovnou ve druhém čtení projednávání. Přílepkem k zákonu, který kromě jiného řeší například snížení DPH pro ovoce a zeleninu nebo naopak zvýšení DPH u slazených nápojů, a má být projednán hned v úterý 25. 10.

Doslova na poslední chvilku přifařit k tomuto zákonu a tímto způsobem tak mimořádnou úpravu daňového zákona, lze bez uzardění považovat za podraz a pohrdání ústavně právním systémem naší země. Zvolená forma jen těžko umožní zevrubnou diskuzi, připomínky a případné změny, jaké by si taková úprava zasloužila. Bohužel ani nejde o společný návrh vlády ČR, který by měly možnost jednotlivé poslanecké kluby projednat. To, že by byla řádná diskuze potřebná, se pokusím rozvést na dalších řádcích.

Ve zdůvodnění paragrafového znění válečné/windfall daně se doslova mluví o zdanění nadměrných nebo neočekávaných zisků představující nezasloužený, nestandardní nebo nespravedlivý zisk, který nevznikl z důvodu inovací či poskytování kvalitnějších služeb zákazníkům, nýbrž například v důsledku rychlého růstu úrokových sazeb nebo cen energií, které byly vyvolány mimořádnou okolností.

Proti gustu žádný dišputát, ale pokud je tu jiná, kvalitnější, a dokonce nadřazená varianta, jak věc řešit, je to zcela nadbytečné a pochybné posuzovat, co je „spravedlivý “ a „zasloužený“ zisk. Snad opravdu nejsme před rokem 1989.

Celé selhání umocňuje i to, že když už zákon o WFT definuje nespravedlivý a nezasloužený zisk, který má být předmětem daně, tak jsou vyjmuty některé sektory, které svým růstem zisku, popsanou definicí bezpochyby naplňují, a ze subjektivních důvodů vyřčených ministrem financí či vládou, nejsou do zdanění zahrnuty. Je nepochopitelné i to, že v navržené legislativě WFT existují limity velikosti, které oddělují zisky společností ze stejného sektoru, které si zdanění zaslouží a které nikoli.

V rámci energetiky lze pak odůvodnění zákonné úpravy považovat za účelové či klamavé. Růst zisků výrobců energií totiž nejde jednoznačně spojit pouze s válečným konfliktem. Skutečný důvod růstu zisků je přítomnost Česka na jednotném evropském trhu s „evropskými cenami“. V minulé dekádě to přineslo Česku (spotřebitelům elektřiny) výhody v podobě extrémně nízkých cen energií zcela mimo ekonomickou realitu, nyní zažíváme přesný opak.

Nařízení EU zveřejněné 6. 10. na rozdíl od našeho poslaneckého pozměňovacího návrhu tyto důvody vyjmenovává a rozhodně se neomezuje jen na válku na Ukrajině a s tím spojené omezení dodávek plynu. Konkretizuje i problémy jaderných elektráren ve Francii z důvodu nedostatku vody na chlazení, a naopak růstu poptávky v rámci horkého a bezvětrného léta 2022. Z toho ze všeho a s odborností v energetice jde situaci identifikovat i jako důsledek dlouhodobé podinvestovanosti celého sektoru uprostřed náročné transformace přechodu z fosilní na bezemisní energetiku.

Růst ceny elektrické energie tedy nebyl způsoben jen válkou na Ukrajině, ale souběhem této události a dlouhotrvajícího omezování výroby z fosilních zdrojů a nedostatečným tempem investic do bezemisních zdrojů. Cena elektřiny začala růst dávno před započetím války na Ukrajině. Z nejnižších úrovní z roku 2016 do podzimu 2021 vzrostla o 300 až 400 procent, ale toho si nikdo nevšimnul. Opačný extrém drahoty tj. „levnota“ nikomu ze spotřebitelů pochopitelně nevadil.

Ve zdůvodnění návrhu WFT je mnohokrát zmíněno i stanovisko poradního orgánu vlády NERV, ale to vzniklo dávno před tím než státy EU a Evropská komise přišly s vlastním řešením, tj. nařízením, které situaci řeší. Takové zdůvodnění NERV tedy není adekvátní. Nedivil bych se, kdyby se minimálně část členů NERV a dalších poradních orgánů vlády a premiéra v tomto smyslu cítila podvedená. Odborně to považuji za podvod.

Evropská unie nabídla nařízením všem státům EU „návod“ jak postupovat v energetické krizi a vygenerovat finanční zdroje, kterými pak mohou jednotlivé státy kompenzovat výdaje rozpočtů na pomoc, kterou poskytly domácím spotřebitelům od domácností až po průmysl.

EU navrhla dvě cesty. První je tzv. solidární příspěvek (obdoba WFT) a druhou je omezení tržních příjmů z prodeje elektřiny. Obě opatření mají mít dočasný charakter a měl by se uplatnit pouze v účetním období 2022 nebo 2023 nebo v obou těchto letech. Současně s tím Evropská komise stanovila pro výpočet solidárního příspěvku (daně) srovnávací období průměr let 2018 až 2021 zvýšený o 20 procent.

Kromě toho Nařízení přímo uvádí odvětví, kterých se má týkat solidární příspěvek doporučený k uplatnění minimálně ve výši 33 procent. Jsou to odvětví surové ropy, zemního plynu, uhlí a rafinace. V případě výroby elektřiny má být naopak využit princip omezeních tržních příjmů. Taková opatření mají být současně přiměřená, nediskriminační, nemají ohrožovat investiční signály a musí být v souladu s právem Unie.

Návrh zákona o WFT z rukou poslance Stanjury však dělá z nařízení EU trhací kalendář, ač to ministr financí prezentuje zcela opačně.

Nejenže navrhuje platnost WFT na roky 2023 až 2025, tj. nerespektuje období dočasného charakteru nařízení pro výrobu elektřiny tj. 2022 nebo 2023 popřípadě obou let, ale ještě zneužívá znění nařízení v tom smyslu, že například srovnávací období let 2018 až 2021 doporučené nařízením EU pro roky 2022 a 2023 používá nesmyslně i pro zdanění let 2024 až 2025.

Celý návrh poslance Stanjury vůbec nebere v úvahu ani dočasnost a krátkodobost nařízení EU. To neřeší budoucí nastavení cenových úrovní energií na evropském trhu, ale rychlost cenového šoku, který způsobila na energetických trzích válka na Ukrajině (růst cen plynu). Cílem nařízení EU je po odeznění šoku, který přinesla válka na Ukrajině, vrátit trh co nejdříve do původních kolejí a to bez ohledu na nastavení dlouhodobé cenové úrovně energií v této dekádě.

Cílem české legislativy z rukou Ministerstva financí je naopak onen stav minimálně na tři roky zafixovat bez ohledu na dění na trhu. Výsledkem tak může být neopodstatněné, diskriminační několikaleté zdanění výroby elektřiny, které dál prohloubí nejistotu a rizika v oblasti dnes už nevyhnutelných investic, resp. přípravy velkých investičních projektů v energetice.

Návrh WFT poslance Stanjury dokonce nedovoleně (proti smyslu nařízení EU) uplatňuje „zdanění“ výroby elektřiny formou solidárního příspěvku (zdanění zisků) a současně mluví o omezení tržních příjmů. Je sice pravda, že omezení tržních příjmů na nižší úrovni než nařízením stanovených 180 eur/MWh (nařízení dává jednotlivým státům EU plnou variabilitu si stanovit své stropy a i s možností stropy u různý druh výroby na různé cenové úrovni) by po dobu své platnosti omezilo výběr válečné daně v roce 2023.

Po ukončení platnosti nařízení EU (nyní je řešen jen rok 2023) by ale WFT pevně schválená pro období 2023 až 2025 dál decimovala zisky výrobců elektřiny bez možnosti jejího automatického ukončení.

Paradoxem celé situace je to, že ministr financí prezentuje ukončení WFT jako automatické v případě, že nebude potřeba dalších kompenzací na straně spotřebitelů u plynu a elektřiny, ale jím předložená úprava zákona WFT to neřeší. Ministerstvo financí bylo v předešlých dnech a týdnech mnohokrát dokazováno, aby vysvětlilo rozpor mezi nastavením WFT a k tomu neodpovídající predikcí snižování inkasa z této daně. Odpovědi se trh nikdy nedočkal.

Citace ministra financí z rozhovoru pro seznam.cz ze dne 21. 10. 2022:

Otázka: Nadměrné zisky chcete danit od příštího roku. Co když energetický či bankovní sektor už takových zisků nebude dosahovat?

Odpověď: Mimořádné příjmy z těchto daní mají sloužit k pokrytí mimořádných výdajů. Pokud byl pozitivní vývoj na energetických trzích, byl pozitivní vývoj cen energií. Tím samozřejmě klesá potřeba kompenzací, klesá potřeba dodatečných příjmů, například formou válečné daně. Takže by to vlastně nebylo vůbec špatně. Pokud by se ceny stabilizovaly, případně šly dolů, tak ta potřeba kompenzací ze strany státu bude nižší – tím pádem bude nižší potřeba mimořádných zdrojů, takže tohoto se vůbec nebojím.

V neposlední řadě je potřeba upozornit i na to, že návrh poslance Stanjury dopadne na některé už regulované části ČEZ zcela neoprávněně. Z jeho návrhu totiž vyplývá, že válečnou daní ve výši 60 % (ještě nad řádnou daň z příjmů 19 %) má být zdaněn celý ČEZ a to znamená i části, jejichž rentabilita/ziskovost je státem (ERÚ) dávno regulovaná, tj. je hlídán oprávněný zisk.

Mluvíme o distribuci elektřiny. To lze považovat za zcela nepřijatelný, nelogický, diskriminační a protiústavní krok, který znemožní potřebné investice v této oblasti. Přesně proto jde nařízení EU v energetice nikoli cestou solidárního příspěvku (obdoby válečné daně), ale cestou omezení tržních příjmů přímo u výroby elektřiny a případně navazujících subjektů (obchodníků s energiemi) a zvlášť těžby uhlí apod.

V neposlední řadě za nepochopení a zneužití nařízení EU považuji také mimořádné zdanění bankovního sektoru formou WFT. Ta s velkou tvořivostí stínuje solidární příspěvek z nařízení EU, a to je určeno vyloženě pro výrobou elektřiny a sektory, které jsou v nařízení přímo vyjmenovány (viz výše).

Nechci tu posuzovat, zda si, jak říká ministr financí, banky válečnou daň zaslouží či ne. Už samo zdůvodnění, že nejsou dost proklientské a současně svým chováním způsobují inflaci, mi přijde z pozice ministra financí, politika hodně za hranou. Připouštím, že bankovní sektor může být předmětem nějakého zdanění, ale rozhodně nikoli pouze tak, že výše daně vzniká dopočtem potřeb rozpočtu a pro jednoduchost jsou banky nacpány do stejného zdanění, ale i zdůvodnění jako výrobci elektřiny, těžaři uhlí, společnosti rafinující surovou ropu apod.