Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Půjčka státu českému energetickému gigantu, společnosti ČEZ, ve výši 3 mld. eur (asi 75 mld. Kč) určená na zálohy při jejich energetických obchodech mimořádně zpochybňuje komentáře, zdůrazňující nelegitimitu či nespravedlivost případné mimořádné daně ze zisku této společnosti.
Současně ovšem tato půjčka o objemu, který už je významný i makroekonomicky, dramaticky snižuje pravděpodobnost, že se společnost ocitne v existenčních problémech. Tím ale samozřejmě naopak zvyšuje hodnotu akcií společnosti, aniž by za to stát cokoliv s výjimkou úroků z půjčky dostal. Je více než překvapující, že se půjčka o objemu, jenž by pokryl například více než tři čtvrtiny letošních výdajů českého státu na obranu, nestává předmětem živější politické debaty.
Nejprve si upřesněme, na co stát ČEZ půjčuje. Většinu příjmů za prodej elektřiny získává český gigant prodejem elektřiny, kterou teprve v budoucnu vyrobí, čímž se zajišťuje – fixuje její cena. V současnosti ovšem „dnešní“ cena elektřiny značně převyšuje cenu, za kterou ji ČEZ prodal, a tím je nucen zaručovat se, tedy dávat energetické burze v Lipsku do zástavy prostředky odpovídající rozdílu mezi dnešní cenou elektřiny a mnohem nižší cenou, za kterou se ji v budoucnu zavázal dodat. Čím více stoupne cena energie, tím větší prostředky bude ČEZ na zálohy nucen burze dodat.
ČEZ tedy u již uzavřených kontraktů na stoupající ceně elektřiny nevydělává, naopak musí dodávat stále větší zálohu na tyto kontrakty té burze, na níž je uzavřel (tedy většinou, předpokládám, do Lipska). Vydělává samozřejmě na té energii, kterou vyrobí nad rámec uzavřených kontraktů. Jen pro představu, přes budoucí kontrakty prodává ČEZ letos více než tři čtvrtiny elektřiny, kterou vyrobí letos, a v tuto chvíli polovinu té, kterou vyrobí příští rok.
Možná ještě pro někoho užitečné srovnání – prodej v budoucnu vyrobené energie je ekvivalentní prodeji čehokoliv, typicky samozřejmě akcií „na krátko“, s dodáním v budoucnu. Klesne-li cena toho, co jsem dnes „na krátko“ prodal s dodáním v budoucnu, vydělám já, pokud ale naopak stoupne, prodělávám a často se po mně bude chtít dodání nějaké zástavy, která můj prodělek odráží. U prodeje elektřiny s dodáním v budoucnosti to není jinak.
Nenormální doba, nenormální řešení
To, že ČEZ potřebuje od státu půjčit takové prostředky, které by již měl problém získat od soukromých finančních institucí, je podle mého názoru jen dalším odrazem nenormálnosti dnešní doby i rozvratu, v němž se nachází evropské trhy s energiemi. Nenormální doba pak vede k tomu, že se hledají a nachází i nenormální, netržní řešení.
Pokud ovšem akceptujeme, že ČEZ dostane od státu půjčku, která řeší rizika, jež by pro něj v krajním případě mohla představovat i existenční problém, měli bychom být připraveni i na to, že v takové době se prostě pro zajištění energetické bezpečnosti občanů či stability rozpočtu debatují a přijímají i mimořádná řešení. Jako je mimořádná odvětvová daň energie prodané nad dlouhodobě běžnými cenami.
Už proto, že tyto ceny asi považovala společnost evidentně za „dobré“, když za ně svou budoucí produkci spokojeně prodávala. Stejně tak se v době, kdy mnozí dodavatelé svým odběratelům i navzdory uzavřeným kontraktům navyšují ceny s poukazem na „vyšší moc“ a navíc s tím, že jim jinak energii nedodají, můžeme ptát, proč také ČEZ nezvažuje takový postup.
Obává se snad vedení společnosti, že by o takovou energii nebyl v dnešní situaci zájem? Trochu směšné…
Pokud ale naopak někdo považuje dnešní dobu za tak standardní, že se stát má k místnímu energetickému gigantu chovat jako k běžné akciovce na běžném trhu, je třeba uvést, že půjčka žádný smysl nedává. Je-li doba standardní, nedá se než konstatovat, že vedení společnosti uzavřelo v minulosti nepříliš výhodné kontrakty, jež nyní zvyšují rizika společnosti, ale to by si dnes mělo vyřešit se standardními tržními subjekty, a tedy půjčit si od bank a jiných finančních institucí.
A není-li toho schopno, hodnota společnosti, a tedy primárně jejích akcií, prostě musí tato existenční rizika reflektovat a padat. Což ať si akcionáři vyřídí s managementem.
Naopak řeší-li situaci této „běžné akciovky“ stát mimořádně velkou půjčkou a v nejlepším případě za běžný úrok (stojí za úvahu, že za podobný úrok si letos půjčila na pět let eura například telekomunikační společnost CETIN), snižuje tím této „běžné akciovce“ její rizika a zvyšuje hodnotu akcií akcionářům, aniž by za to cokoliv chtěl.
A že by se asi dalo leccos chtít, ukazují příklady, jak podobné situace řeší za našimi hranicemi jiné vlády států EU.
Stát pomohl…
Jenže z hlediska zvýšení hodnoty akcií je už velmi pravděpodobně „šídlo z pytle venku“. Stát prostě půjčkou „namazal“ akcionářům ČEZ, od kterých podle prohlášení bude chtít v budoucnu vykupovat akcie, jež sám zhodnotil.
Stát dle mého názoru bez odpovídající protihodnoty zvýšil hodnotu společnosti ČEZ eliminací rizik pro její likviditu a šanci na zvrat takové situace si umím představit při použití sousloví „nedovolená podpora“. Nejsa právníkem, nepůjdu v úvaze touto cestou dál.
Osobně se domnívám, že v době „vymknuté z kloubů“ lze pomáhat hlavnímu dodavateli elektřiny v zemi a lze za to chtít i víc, než chceme my. Nic z toho není odrazem protitržnosti vlády, která v takové době vládne.
A ještě poznámka ke komunikaci. Půjčka 75 miliard korun společnosti ČEZ nabízí těm, kteří s dnešní vládou vedou politický boj, možnost vytvářet shrnutí typu „stát půjčuje ohromné peníze ČEZ, aby ho nevyloučili z lipské burzy a mohl tak přes ni dál českým domácnostem draze prodávat u nás levně vyrobenou energii“.
Možná by proto bylo dobré, kdyby si k dané situaci nějakou komunikaci připravila i vláda či její ministerstva. Zatím totiž 99 % komunikace o půjčce vedl pouze mluvčí společnosti ČEZ.
