Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Stávající podoba penzijního spoření čítá staré a nové penzijko. Každé je ze zákona jiné, do starého se již deset let nedá vstoupit, ale jde z něj přejít do toho nového. Správně nastavený produkt funguje – svou funkci obhájil i po loňském krizovém roce. Světové akciové trhy zaznamenávaly výrazné ztráty, přesto například dynamické fondy nového penzijka za celou dobu své desetileté existence vynášejí ročně průměrně 4 %. A za stejné období porazily inflaci. Včetně té loňské, nebývale vysoké a od devadesátých let poprvé dvouciferné.
Ekonom Daniel Münich ve svém komentáři tvrdí, že penzijko nefunguje. Problematice bohužel nerozumí a veřejnost svými laickými komentáři mate. Správně nastavené penzijní spoření totiž svým účastníkům vydělává – během úspěšných let si tvoří i dvacetiprocentními výnosy rezervu na horší časy, které loni přišly.
Co tvrdil Daniel Münich
Stávající podoba třetího důchodového pilíře neplní očekávanou funkci. Vyplácený státní příspěvek na spoření je výhodný především pro finanční instituce, mnohem méně pro občany, kteří si ve fondech střádají. Fondy si účtují neúměrně vysoké poplatky za správu úspor a čisté reálné výnosy z nich jsou i kvůli tomu dlouhodobě záporné. Spoření ve třetím pilíři se lidem vyplácí jen a pouze kvůli státnímu příspěvku a možnosti daňového odpočtu vkladů.
Pokud lidé zůstávají spořit ve starém penzijku, které je velmi zásadně limitováno zákonem, a proto účastníkům vynáší zisk menší i než jedno procento, je třeba jim situaci opakovaně vysvětlovat. Což se prostřednictvím představitelů Asociace penzijních společností ČR děje. Nutit lidi k přechodu do nového, ziskovějšího penzijka ale nemůže nikdo. Stejně tak je na každém z nich, zda strpí srážkovou daň a vyberou si na prahu své penze všechny naspořené peníze najednou. Takto nebylo čerpání penzijka zákonodárci míněno, a aby se to dělo co nejméně, legislativa osvobozením od daně zvýhodňuje čerpání penzijka každoměsíční rentou po dobu alespoň deseti let.
Naprosto neprofesionální je ale práce Daniela Münicha s podklady ohledně poplatků penzijním společnostem za správu. O nich dokonce s odvoláním na Národní rozpočtovou radu (NRR) tvrdí, že jsou neúměrně vysoké a že se spoření ve třetím pilíři lidem vyplácí jen kvůli státnímu příspěvku a možnosti daňového odpočtu vkladů. S jistou dávkou sebereflexe sice sám své vysvětlení popisuje jako laické, nicméně kritické myšlení a práce se zdroji bohužel naprosto chybí. Stačí ověřit fakta – analýza NRR pracuje se starými a ze zákona konzervativními (a proto většinou méně výnosnými) transformovanými fondy, ale závěry a tvrzení aplikuje na celý třetí pilíř. Proto je jako hodnocení třetího pilíře naprosto nerelevantní.
Poplatky Münich v mezinárodním srovnání označuje za opravdu vysoké, a prý mají dokonce rostoucí trend. Poplatky jsou ve skutečnosti ve srovnání s ostatními zeměmi průměrné. To je zjištění například OECD pro Ministerstvo financí. A týká se i porovnání s okolními státy. Navíc výše sazeb jsou dlouho nezměněné.
Výnosné roky vyhrají nad těmi ztrátovými
Poplatky spojené s penzijkem, pokud účastník nepřebíhá často mezi jednotlivými penzijními společnostmi, jsou pouze dva. Jsou velmi transparentní a je v nich vše, nejsou tedy následovány dalšími skrytými výstupními, výstupními a podobnými sazbami. Jeden poplatek je za obhospodařování, a to 0,8 % ročně za správu starého fondu, 0,4 % ročně za správu nového konzervativního fondu a 1 % ročně za správu nového vyváženého či dynamického fondu. Jako motivátor pro penzijní společnosti k tomu, aby účastníkům zprostředkovávaly vysoký zisk, slouží druhý poplatek, a to z výnosu. U starých fondů tvoří 10 % ze zisku, u nových konzervativních také 10 %, u nových vyvážených či dynamických fondů pak 15 %.
Penzijko funguje. Protože bylo od devadesátých let nutné jej upravit, může systém starých a nových fondů a jejich různých podmínek účastníky i ostatní lidi mást. Důležité proto je si jej správně nastavit. Přestože loni akcie spíše prodělávaly, u penzijka platí vsadit na dlouhodobost a alespoň částečně na akcie. Během několika desítek let špatná období, jako bylo to loňské, přijdou. V celkovém součtu nad nimi ale převáží výnosné roky, které ztrátu odmažou a účastníkům vytvoří zisk. To po loňsku potvrdily dynamické fondy. V posledních letech vydělávaly účastníkům i ke 20 %, a tak byly na krizový rok 2022 připraveny. Důležité je nezpanikařit, využít produkt dlouhodobě, volit fondy s akciovou složkou a spořit s penzijkem už od prvních zaměstnání. Do důchodu pak můžeme jít s naspořenou částkou klidně přesahující milion korun. Její nejvyšší část nebudou tvořit vlastní úložky ani státní příspěvek, ale výnos. A naspořená částka pak ke starobnímu důchodu přidá několik tisícovek měsíčně navíc.
