Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jak bývá zvykem, nejdůležitější strategické informace z hlediska vývoje ekonomiky jsou utopeny pod těmi mediálně chytlavými. Takže se sice velká pozornost po úterní valné hromadě věnuje navýšení dividendy ČEZ nebo personálním neshodám ohledně obsazení dozorčí rady, případně možnému dělení firmy, přitom nejdůležitějším momentem pro letošní rok je zdánlivě nevýznamný posun výplatního termínu dividendy po jejím navýšení o necelých 10 % původní částky.
Zisk firmě loni rostl, i letos bude již nepochybně zase vyšší, ale dividenda se chová jinak. Loni to bylo 52 korun na akcii, letos představenstvo navrhlo 44 korun a Ministerstvo financí prosadilo 48 korun, ovšem s prodlouženým termínem výplaty o tři měsíce. Proč jde o ten nejdůležitější bod?
Sám stát si uvědomuje, že energetické firmy jsou pod obrovským likviditním tlakem burzovních mechanismů, a pokud jde cestou protinávrhu vůči managementu, musí ošetřit případná rizika plynoucí z prosazení návrhu. Energetické firmy sice při rostoucích cenách realizují vysoké účetní zisky, ale zároveň musí na burzu dodávat enormně rostoucí objemy finančních záruk, které tam klidně rok dva visí až do okamžiku naplnění uzavřeného kontraktu na budoucí dodávku. To nejen zvyšuje nároky na finanční zdroje samotných energetických firem, ale též rostou přímé expozice bank a celého finančního trhu na energetický sektor. Rostoucí úrokové sazby pak snižují dostupnost levných peněz na záruky nebo dokonce klesá jejich lehká dostupnost v důsledku jiných regulatorních omezení, například rizika koncentrace.
Mimochodem Pražská plynárenská již před několika měsíci musela požádat své akcionáře o podporu z podobného důvodu, měla nedostatek likvidity na nákup plynu pro budoucí dodávky. Na úterní valné hromadě ČEZ finanční ředitel de facto potvrdil, že likviditu musí řešit: „Co se týče jednání s českým státem, tak vyjednávání o různých formách řešení této situace se uskutečňují.“ Taktéž chytře připomněl, že německá vláda poskytuje energetickým firmám pomoc právě kvůli likviditě ve výši 100 miliard eur. Ve čtvrtek například německý ministr hospodářství informoval, že vláda jedná o pomoci a záchraně energetického gigantu Uniper.
Vydělávají, ale peníze nemají
Na jedné straně tak debaty o zdanění zisků a na druhé vládní pomoc vypadá jak surrealistická skica. Bohužel oboje je možné a svědčí to o hlubších nerovnováhách celého uspořádání trhu, kterým čelí všechny firmy v energetice. Problémem celého energetického odvětví se, kromě samotných dodávek plynu, nově stává navíc likvidita. Jinými slovy, energetické firmy jsou sice ziskové, ale pouhý nedostatek likvidity je může za určité situace dostat klidně do bankrotu. Že nejde jen o teoretickou možnost, ukazuje krach Sberbank, ta skončila právě kvůli krizi likvidity, když jí vlastní akcionáři nepomohli.
Pro řešení krize a izolace krachů na finančních trzích jsou po krizi v roce 2008 k dispozici nové nástroje pro bankovní sektor, otázkou ale je, zda vůbec umíme podobně chytrá řešení likviditních krizí v energetických odvětvích. Přitom jde též o kritickou infrastrukturu s přímou vazbou do reálné ekonomiky. Naše energetické předpisy totiž vůbec nepředpokládají, že by mohl mít nějaké problémy i tzv. dodavatel poslední instance nebo že by odmítal zákazníky za společensky přijatelných podmínek. Nepromyšlená liberalizace energetického trhu teď ukazuje, jaká rizika jsme vůbec neošetřili – protože jsme vše dělali v hezkém počasí. Jenže ono občas nejen prší, ale i mrzne. A do skutečné zimy už není tolik času, tam mohou již nastat problémy nejen likviditní.
