Mimořádná daň je znárodnění zisků, může to skončit arbitráží, říká právník

Úvahy o dodatečném zdanění energetických firem a bank lze přirovnat bez nadsázky ke znárodnění zisků. A to i přesto, že stát se může k požadovaným peněžním prostředkům dostat korektní, legální cestou, beze změny legislativy.

Ekonomické, právní a mezinárodní dopady speciální daně, o níž se mluví jako o windfall tax, sektorové, mimořádné či válečné dani, dani z mimořádných zisků nebo jakkoli jinak, mohou být pro Česko nedozírné.

Dlouhodobé škody způsobené případnou daní nepochybně překročí jakékoli dočasné přínosy pro státní rozpočet. Pojďme se na to podívat.

Čeští politici se inspirovali institutem windfall tax, tedy daní zavedenou v roce 1981 ve Velké Británii premiérkou Margaret Thatcherovou. Tato daň však činila 2,5 procenta a byla ukládána za situace, kdy vláda stanovila základní úrokové sazby na úrovni až 17 procent p. a., přičemž banky střadatelům poskytovaly minimální úročení vkladů.

Oproti popsané situaci máme v ČR základní 2T repo sazbu na úrovni sedmi procent p. a., tedy pouze o něco vyšší, než kolik činí běžná sazba v úrovni dvě až čtyři procenta p. a. A střadatelé mohou dostat za své vklady v některých bankách čtyři až šest procent p. a.

Přitom základní sazbu stanoví ČNB, a nikoli vláda, jak tomu bylo ve Velké Británii. Zatímco ve Velké Británii zavedli daň zvanou windfall tax na úrovni 2,5 procenta, v Česku zvažují sazbu v rozmezí 40 až 60 procent.

V případě energetických firem je pravdou, že mohlo dojít k naplnění předpokladu neočekávaného zisku. Očištěný zisk společnosti ČEZ za léta 2017 až 2021 dosáhl průměrně 19,6 mld. Kč. Letošní očištěný zisk se očekává minimálně na úrovni 51,3 mld. Kč. Jak se ziskem naložit?

Vláda má k dispozici dva přístupy.

První bez legislativního zásahu státu podle stávajících pravidel, kdy ČEZ vyplatí dividendu ve výplatním poměru 100 procent, což bude pro stát vlastnící 69,8 procenta akcií znamenat příjem do státní pokladny na dividendě 35,8 mld. Kč. K tomu stát získá srážkovou daň ostatních akcionářů ve výši 2,3 mld. Kč, celkem tedy 38,1 mld. Kč.

Anebo může stát jít zcela nestandardní cestou „nové speciální daně“. Tou získá 15,85 mld. Kč, na dividendě pak po snížení zisku o speciální daň a při stávajícím nastavení výplatního poměru 80 procent získá 19,8 mld. Kč. Na srážkové dani od ostatních akcionářů pak dostane 1,3 mld. Kč, celkově tedy 36,95 mld. Kč.

Dílčí závěr: Stát vhodným použitím dividendové politiky získá do státního rozpočtu z ČEZ o 1,15 mld. Kč více než v případě ponechání stávajícího výplatního poměru a zavedení speciální daně.

Zisky ČEZ přitom představují zhruba tři čtvrtiny zisků dotčeného sektoru. Celkový ekonomický dopad speciální daně je tak pro státní rozpočet minimální a plyne pouze z případného zdanění ostatních energetických firem, což budou nižší jednotky miliard Kč. To nemůže nikterak nahradit rizika plynoucí z případné aplikace speciální daně, o nichž píši dále.

V případě bankovních domů už nelze daň vůbec jako „windfall tax“ označovat. Bankovní domy byly pod obrovským tlakem pandemie covid-19 a generovaly tak cca 50% zisky oproti normálu. Pokud nyní generují o zhruba 50 až 100 procent zisku navíc oproti předcházejícímu roku, pak to znamená, že zisky se normalizují na úrovně před pandemií.

Vezměme si za příklad Komerční banku a.s. Její ziskovost se vyvíjela v posledních letech takto:

Za prvé pololetí 2022 vykázala KB čistý zisk 8,3 mld. Kč. Pro následující výpočty proto předpokládejme zisk KB za rok 2022 na úrovni 17 mld. Kč.

Průměrný zisk KB za roky 2017 až 2022 pak činí 13,8 mld. Kč. To je stále méně, než kolik činil zisk KB v každém z předpandemických roků výše uvedených.

Dílčí závěr: Pokud hodlá vláda zavést speciální daně na zisky bankovních domů ze základu počítaného v uplynulých letech, je to obdobné, jako by restauraci bylo kladeno za vinu, že letos vydělá více než v předcházejících letech lockdownů.

V letošním roce bankovní domy pouze dohánějí sníženou ziskovost covidových let. Nejde o „nezasloužené“ nebo „nadměrné“ zisky, jde o normální provozní zisky. Zvýšené zisky, 50% až 100%, které čteme v tisku, se týkají porovnání s covidovými léty. S léty, kdy bankovní domy měly 50% ziskovost oproti normálu. Srovnání je meziroční a nereflektuje srovnání s léty před pandemií.

Zamýšlená aplikace speciální daně má zasáhnout hlavní akciové tituly na pražské burze. ČEZ, Monetu, Komerční banku, do jisté míry Erste Group Bank. Jde o veřejně obchodované společnosti, kdy je velká část investorů zahraničních.

Speciální daň dle mého názoru porušuje mezinárodní úmluvy o podpoře a ochraně investic. Nota bene, pokud by daň dosahovala výše 40 až 60 procent z „nadměrného zisku“. K tomu je zbývající zisk dále dotčen daní z příjmů právnických osob ve výši 19 procent a srážkovou daní z dividend 15 procent. Ta je v případě zahraničních subjektů dokonce 35 procent.

Například Američan investující do ČEZ by se dočkal následujícího zdanění: Předpokládejme zisk ČEZ 51,3 mld. Kč, speciální daň ve výši 15,85 mld a daň z příjmů 6,7 mld. K rozdělení pak zůstává 28,75 miliardy, přičemž dosavadní kumulativní daňové zatížení činí 56 procent. K tomu je tu daň z dividendy (v případě zahraničních investorů) ve výši 35 procent ze zisku k rozdělení.

Celkové daňové zatížení tak na našem příkladu činí pro investora 64 procent. Z „nadměrného“ zisku by reálně činilo daňové zatížení téměř 100 procent. Takovou míru zdanění již vnímám jako zásadní porušení práv akcionářů. Prakticky jde o „znárodnění“ zisku.

Zahraniční investoři se pak mohou domáhat podle mezinárodních úmluv o podpoře a ochraně investic případných nároků na náhradu způsobené újmy – a ta může být astronomická.

Nemusí se týkat jen peněz vybraných speciální daní. Může jít také o znehodnocení investice například v podobě snížené valuace akcií. Takové škody pak mohou jít do desítek miliard Kč. Vždyť jen za dobu diskuse o „windfall tax“ či „válečné dani“ klesly valuace akcií většiny dotčených subjektů zhruba o 20 procent.

Jakákoli sektorová či jiná obdobná daň směřující na konkrétní sektor je svojí povahou diskriminační. Veškerá práva a lidské svobody vycházející z ústavního pořádku ČR vycházejí z respektu k rovnosti a zákazu diskriminace. V daném případě jde o jistou formu diskriminace podle majetku.

Listina základních práv a svobod garantuje vlastnictví majetku. Jeho nadměrné zdanění lze vnímat jako porušení tohoto práva. Speciální daň v rozmezí 40 až 60 procent zisku, která bude dále kombinovaná s daní z příjmů právnických osob ve výši 19 procent a dále s daní z dividendy ve výši 15 procent (resp. 35 % pro zahraniční investory), je již nadbytečná. Ústavním testem pro daňové zatížení je proporcionalita práva vlastnit majetek a svobodně podnikat na straně jedné a právo státu ukládat daně a poplatky na straně druhé.

Nejsme v nouzovém stavu. Nejsme ve válečném stavu. Tato proporcionalita musí být vyvážená. Pokud stát prakticky zdaněním dosáhne znárodnění zisku či jeho definované části, takový přístup je zjevně v rozporu se základními ústavním pořádkem garantovanými právy a svobodami.

Nota bene za situace, kdy je daň zcela zbytečnou, neboť jejího účelu lze docílit jinak, jak výše popsáno. A pokud zamýšlí vláda zdanit speciální daní i příjmy dotčených společností za rok 2022, pak by šlo rovněž o retroaktivní právní úpravu. Retroaktivita zákona je nepřípustná.

Dílčí závěr: Jakákoli speciální daň v zamýšleném duchu by byla v rozporu s mezinárodními úmluvami o mezinárodní podpoře a ochraně investic. Současně by dle mého názoru porušovala ústavní pořádek České republiky, konkrétně právo vlastnit majetek a právo svobodně podnikat.

Nejzávažnějším dopadem však může být snížení ratingu Česka některou z respektovaných zahraničních agentur (např. Moodys). Důsledkem může být navýšení úrokových sazeb, a tím nákladů na obsluhu státního dluhu České republiky. Tzn. zastavení přílivu zahraničních investic, případně k jejich stahování, což se už zjevně děje a je to patrné z poklesu dotčených akciových titulů v souvislosti se zamýšlenou speciální daní.

Státní dluh k dnešnímu dni činí závratných 2 707,7 mld. Kč. Zvýšení úrokové sazby o jediné procento by znamenalo každoroční náklady pro státní rozpočet ve výši 27 mld. navíc. A dále.

Dotčené firmy zřejmě, a zcela logicky, nebudou motivovány k vytváření zisku. Jednak tím může dojít ke zhoršení jejich služeb, k zacenění daně do marží (čímž budou dotčeni všichni uživatelé služeb dotčených subjektů) a také nepochybně dojde k navýšení nákladů těchto subjektů – ostatně, proč by dotčené firmy šetřily při téměř 100% zdanění čehokoli, co vydělají oproti minulosti „navíc“.

Jak bylo výše uvedeno, dopadem bude snížení kvality služeb dotčených firem a zvýšení jejich marží. Například se mohou snížit úroky na spořících účtech v bankách nebo zvýšit bankovní poplatky. Banky nemusejí v takové míře jako doposud poskytovat úvěry a podporovat tím ekonomický růst. Speciální daň zaplatíme v konečném důsledku my všichni.

Nejpostiženějšími osobami budou investoři, převážně retailoví investoři z Česka, kteří svůj volný kapitál chtěli ochránit před inflací a vložili jej do veřejně obchodovaných cenných papírů dotčených firem (zejména ČEZ, KB, Moneta, Erste).

Důsledkem speciální daně dojde ke znehodnocení jejich investice a tedy úspor, zatímco zisky subjektů se rozmělní ve vyšších nákladech a spotřebě. Těmito retailovými investory jsou převážně lidé, kteří se touto formou zabezpečují na důchod.

Stát na jedné straně své občany nabádá, aby se na stáří sami zaopatřili, na straně druhé nezodpovědnou fiskální politikou docílí téměř 20% inflace a korunu všemu dodá „potrestáním“ odpovědných lidí nepřiměřeným zdaněním výnosů z jejich investic. Dlužno dodat, že společnost ČEZ patří českým retailovým investorům z více než 13 procent. Pokud jde o KB, ta má celkem 64 tisíc drobných akcionářů, z toho ke 30. 6. 2022 bylo 58 349 fyzických osob z Česka.

A co z toho všeho bude mít stát? Nižší jednotky miliard v energetickém sektoru. V bankovním sektoru je to velmi spekulativní, nejspíše rovněž nižší jednotky miliard – pokud vůbec. Důvodem je reakce firem na zavedení daně, ale také blížící se recese. S tím souvisí pravděpodobnost selhávání úvěrů a větší tvorba opravných položek bankami, což se nepochybně propíše do jejich ziskovosti.

Stát by měl namísto speciální daně umožnit bankám komunikovat s dlužníky v selhání a umožnit jim poskytovat úvěry za účelem ekonomického růstu naší země.

Dílčí závěr: Česká vláda uvažuje, že kvůli fiskálnímu příjmu reálně v řádu nižších jednotek miliard získaných speciální daní bude riskovat mezinárodní arbitráže o desítky miliard korun, poškodí české i zahraniční investory, zhorší Česku rating u mezinárodních agentur, a tedy i zvýší riziko akcelerace státního dluhu důsledkem navyšování úrokových sazeb. Dále riskuje, že odradí stávající i potenciální investory od investic v ekonomicky a politicky nestabilní České republice – jak bude země hodnocena.

Finanční trhy mají svá pravidla, která mají být neměnná a souladná s mezinárodními zvyklostmi. Pokud dochází k jakékoli změně, musí být opodstatněná, předvídatelná, přiměřená a souladná s mezinárodními úmluvami a ústavním pořádkem. Jakákoli změna přitom nesmí být retroaktivní.

Pokud diskuse na téma speciální daně je z výše uvedených důvodů neopodstatněná, pak diskuse na vztažení se této daně již ke zdaňovacímu období roku 2022 je naprosto nepřípustná.

Pozn.: Autor dle svého vyjádření neposkytuje právní služby žádnému ze subjektů potenciálně dotčených zvažovanou mimořádnou daní.