Článek
Vláda podle očekávání schválila aktualizaci Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu. Ten slovy Ministerstva průmyslu a obchodu nastiňuje způsob, jak česká ekonomika projde procesem dekarbonizace a jak bude plnit své evropské klimaticko-energetické závazky do roku 2030.
Celkové vyznění tohoto strategického dokumentu je poněkud méně ambiciózní, než mělo původně být. Podle mne je to v pořádku.
Ostatní dva dokumenty, Státní energetická koncepce a Politika ochrany klimatu, jsou u ledu. Je to špatná zpráva? Není. Ekonomice Evropské unie se nedaří a to samé platí o české ekonomice. Klesají ambice ohledně dekarbonizace, stejně jako nálada společnosti na přijímání radikálních změn v energetice a v dalších příbuzných oborech.
Nynější opozice, která se pravděpodobně stane vládní garniturou, již nyní avizuje výrazné zmírnění dekarbonizačních ambicí. Většina společnosti s tím souhlasí. Je v takové situaci chybou odložit přijetí problematických dokumentů? Ocenil by někdo politicky toto pálení si prstů? Stěží.
Současná vláda udělala pro dekarbonizaci České republiky více než kterákoli jiná. Podařilo se jí posunout o velký kus tendr na nové jaderné bloky, prosadila náhradu ruského plynu a ruské ropy. Nejsem přítelem státního plánování na desítky let dopředu, proto odložení jakéhokoli nového dokumentu vítám. Neznamená to ale, že bychom neměli vůbec plánovat, naopak.
Vytvářejme však flexibilní plány, nikoli matice čísel. Situace se mění, mění se technologie, mění se ekonomické předpoklady a dokumenty na to nikdy neumějí dostatečně rychle reagovat. Ideální by proto bylo mít vytyčený strategický cíl a ten každý rok naplňovat konkrétními kroky. Bylo by to užitečnější než plánovat konkrétní hodnoty spletitého systému na řadu desetiletí dopředu.
Vláda aktualizací Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu v jeho současné podobě udělala to, co bylo politicky možné. Věřím, že následujících několik let ukáže, že jsme tímto rozhodnutím o nic nepřišli.
