Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pokud by stát v rámci novely zákona LEX OZE III retroaktivně změnil podporu pro solární elektrárny z let 2009 a 2010, jak plánuje ministr Stanjura, dopustil by se nepřípustné retroaktivity. Navíc v ostře sledovaném, mockrát mediálně propíraném sektoru. V sektoru s vysokým objemem minulých investic a ještě větším objemem investic budoucích. To by výrazně zvýšilo pochybnosti podnikatelského prostředí o pevnosti domluv se státem, resp. trvalosti platnosti zákonů. Podkopalo by to důvěru v právní stát v oblasti energetiky, tedy sektoru, který v příštích letech a desítkách let čeká obrovské investice soukromých společností, vlády, obcí i domácích instalací od občanů. V plánu jsou také mnohé investice do průmyslu, ovšem s podmínkou vysokého podílu zelené elektřiny z nových zdrojů. Právě o zelenou energii ale můžeme přijít. Tyto kroky navíc přichází v době ohrožení automobilového průmyslu v Evropě.
V souvislosti s návrhy ministerstva existuje pro stát také podstatné riziko soudních sporů, arbitráží, a řízení pro porušení evropského práva. Už dávno neplatí, že beneficienti FVE z let 2009 a 2010 jsou tehdejší starostové nebo jejich blízcí, už to nejsou ani celostátní politici. Ti všichni už svoje zisky mají doma. Nyní jsou vlastníci často investoři, kteří toto vnímají jako výhodnou investici a mnozí k těmto zdrojům přidali různé projekty akumulace a uvažují přidat přečerpávací či větrné elektrárny. Všichni ti za to zaplatili vysoké miliony a zapojili do toho řadu bank se sídlem na území ČR.
Případné poškození důvěry investorů směrem k vládě ČR bude mít dopad nejen na budoucí instalace FVE, (ale s odkazem na nákazu do dalších segmentů OZE) také do větru, MVE či dalších OZE a akumulace. Nové instalace přináší ekonomice ČR nejen dodatečnou, na území ČR, vyrobenou elektřinu, ale s tím související práci pro montéry a údržbáře. Nové instalace s sebou přináší také nové projekty akumulace, řízení sítí a i výzkum a vývoj v této oblasti. Ten lze samozřejmě exportovat mimo ČR, a tak v ČR realizovat průmysl s vyšší přidanou hodnotou.
Přehlíženým dopadem jsou úvěrová portfolia bank. Ty zde mají úvěrovou expozici ve výši přes 25 miliard korun. Právě tyto úvěry, pokud by došlo k takto velkému omezení podpory, by byly v ohrožení. Takové omezení by pravděpodobně na několik kvartálů vedlo k nulovému inkasu daně z příjmů od bank. Dopad na státní rozpočet by tedy nebyl vůbec tak pozitivní, jak si vláda zatím myslí.
Pozměňovací návrh také obsahuje několik dalších problémů technického rázu. Zastavuje výplatu podpory i v případě tzv. záporných cen na denním trhu s elektřinou i pro výrobny, které byly uvedeny do provozu před zakotvením tohoto ustanovení do zákona. Navrhovaná individuální kontrola tzv. překompenzace je v rozporu s notifikačním rozhodnutím Evropské komise, neboť je možná pouze u zdrojů, které mají souběh provozní podpory a jiné dotace. To ale není případ FVE. Dle tohoto notifikačního rozhodnutí se má testovat celý sektor, nikoliv výrobna po výrobně. Sektorové šetření prokázalo, že skutečná výnosnost se pohybuje v pásmu 6,0 % až 6,9 %, tedy výrazně pod stanovenou maximální hranicí.
Stát nyní zamýšlí vzít tuto průměrnou hodnotu za celý sektor a uplatnit ji tak, že majitelé projektů, kteří dosahují vyšších výnosů, nebudou mít nárok na podporu. Provozovatele by tak stát mimo jiné trestal za vyšší efektivitu provozu, a do problémů dostal efektivnější provozovny, zatímco ty méně efektivní by zůstaly netknuty. Návrh také požaduje zohlednit v budoucích výnosech z provozu výrobny příjmy za prodej elektřiny po ukončení podpory v roce 2030. Vláda tedy po provozovatelích chce, aby odhadli cenu silové elektřiny z FVE i po tomto roce.
Pokud by došlo k realizaci tohoto návrhu, pak by se stávající výrobny po nějaké době nejistoty vrátily do provozu (možná by prošly insolvencí a dražbou), a objem vyrobené elektřiny ze stávajících zdrojů by se nezměnil. O to se ovšem nehraje. Fatální dopad by ale nastal pro připravované a uvažované zdroje, na které naše budoucí energetika spoléhá a které jsou obsaženy i v projekcích vlády, ERÚ a ČEPS.
MPO v roce 2021 slíbilo, že k žádnému dalšímu snižování podpory nedojde. To by jistě mělo platit i za nové vlády.
