Komentář: Zdravotnictví pomůže lepší práce s informacemi o pacientech

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zdravotnictví v České republice dlouhodobě funguje na vysoké úrovni, například v dostupnosti inovativních léků patří k evropské špičce. Přesto musíme učinit některé systémové úpravy, aby se zajistila udržitelnost zdravotní péče pro budoucí generace. Jednou z cest k udržitelné zdravotní péči je digitalizace a personalizovaný a holistický přístup k léčbě, založený na analýze reálných dat o pacientech.

České zdravotnictví má řadu pozitiv, nicméně poptávka po péči o stárnoucí populaci narůstá a musíme tlačit na větší efektivitu, po vzoru jiných evropských zemí. Podle nedávno zveřejněné zprávy WAIT je Česká republika na sedmém místě v Evropě, pokud jde o dostupnost nových léků. V žebříčku 36 zemí, který zveřejnila Evropská federace farmaceutických společností a asociací (EFPIA), předstihla například Nizozemsko nebo Norsko. Ještě před čtyřmi lety byla Česká republika ve stejném srovnání na 20. místě.

Díky zkušenostem z jiných evropských lokalit, jako je Skandinávie či Pobaltí, mohu říci, že toto výrazné zlepšení přístupu k inovativním lékům je výsledkem vynikající spolupráce mezi Ministerstvem zdravotnictví, Státním ústavem pro kontrolu léčiv, zdravotními pojišťovnami, odborníky, pacientskými organizacemi a farmaceutickými společnostmi. Neměli bychom také zapomínat na příznivé legislativní změny přijaté v roce 2022, které urychlily administrativní postup a usnadnily pozici tzv. vysoce inovativních léčiv nebo léků pro pacienty se vzácnými onemocněními. Současné české prostředí přirozeně motivuje farmaceutické firmy k investicím ve prospěch českých pacientů. Zachování tohoto přístupu je podle mého názoru klíčové, neboť inovativní léky spolu s řadou dalších faktorů podstatně přispívají k delšímu a kvalitnějšímu životu i v případě chronických onemocnění.

Navzdory pozitivním jevům, jako je rostoucí počet inovativních terapií a nových diagnostických nástrojů, nás však stárnutí populace a rostoucí složitost systému zdravotní péče nutí k zamyšlení – jak může systém dlouhodobě fungovat? Nejkritičtějším faktorem je a bude financování. Příjmy z veřejného zdravotního pojištění nepokrývají výdaje a systém je třeba financovat využíváním rezervních fondů zdravotních pojišťoven. Česká republika je na relativně dobré pozici, když na zdravotnictví vynakládá mírně přes devět procent HDP ve srovnání s průměrem EU (10,9 %). Nyní je však úkolem zajistit udržitelnost systému. Pokud nechceme výrazně zvyšovat finanční spoluúčast českých pacientů, je třeba hledat jiné cesty, jak přivést zdravotnický systém k dlouhodobé finanční udržitelnosti. Jednou z nich je zvýšení efektivity systému, přičemž zásadní význam v tomto ohledu bude mít digitalizace zdravotnictví.

Úspěch inovativní léčby totiž mimo jiné závisí na včasné diagnostice a indikaci správné léčby. Můžeme se pochlubit tím, že Česká republika je na špici v prediktivní diagnostice a skvěle zde funguje také mezioborová komunikace a spolupráce, která je příkladem pro ostatní země. Naopak v zahraničí můžeme podle mých zkušeností hledat inspiraci v konkrétních projektech transformace péče. Například ve Španělsku mají nastavený jednotný postup pro správu a kontrolu léčby konkrétních onemocnění. Pomocí dostupných elektronických zdravotnických dat a jejich analýzy pak mohou tento postup dále vylepšovat. V zásadě jde o to analyzovat stávající data, prozkoumat mezery v systému a na základě těchto poznatků navrhnout optimalizované schéma cesty pacienta. Využití umělé inteligence a algoritmů pro identifikaci rizikových faktorů pak přináší včasnou diagnostiku, případné odeslání ke specialistovi a indikaci správné moderní léčby podle jasně vytvořených pokynů. Ze správně nastavené cesty pacienta profitují všichni – pacient i systém, protože se snižují náklady na léčbu.

Jestliže se budeme bavit o možnostech konkrétní adaptace tohoto přístupu na české podmínky, mohu uvést příklad z oblasti diagnostiky a léčby chronického onemocnění ledvin. Přibližně každý desátý Čech trpí chronickým onemocněním ledvin (CKD) a zhruba 50 % pacientů s CKD přichází na dialýzu takříkajíc z ulice, aniž by byli předtím diagnostikováni nebo léčeni. Pravděpodobně tedy existují určité mezery ve screeningu, které vedou k pozdní diagnostice a neefektivní léčbě. Pokud bychom měli systém, který by lékařům umožnil nahlížet do strukturovaných digitalizovaných údajů, mohli by identifikovat a cíleně vyšetřit více rizikové pacienty na základě jejich laboratorních výsledků a dalších relevantních parametrů, které v konkrétním případě ukazují na výrazně vyšší riziko chronického onemocnění ledvin.

Pokud navíc budeme znát konkrétní problematická místa v léčbě určitého onemocnění, jako je pozdní diagnostika nebo používání zastaralé léčby namísto inovativní terapie, mohli by odborníci analyzovat reálná data pacientů, najít možnosti pro zlepšení celé situace a příslušné změny rovnou zavést. Zároveň, a to je nejdůležitější, by pak mohli při sledování výsledků podle všech údajů zjistit, zda tyto změny přinesly pacientům pozitivní efekt.

Jako předzvěst zlepšení můžeme vnímat nový Doporučený postup ČNS pro diagnostiku a léčbu CKD u praktických lékařů, který mimo jiné definuje účinnější diagnostický postup založený na multioborové spolupráci. Ten by měl být co nejdříve zaveden i do reálné praxe, aby se zajistilo, že pacienti budou včas zachyceni a léčeni podle nejnovějších parametrů.

Digitalizace může také výrazně pomoci v oblasti prevence. Dobrou zprávou je, že prostředky určené na prevenci představují v České republice dlouhodobě dvě až tři procenta výdajů na zdravotnictví, což je podíl blížící se průměru EU. Do budoucna by měl být zdravotnický systém schopen lépe předcházet různým zdravotním potížím, které snižují kvalitu života, a to díky monitorování, analýze a sdílení dat mezi poskytovateli zdravotní péče na různých úrovních – od praktických lékařů až po specialisty ve specializovaných centrech. Systém by měl zároveň umožnit zdravotním pojišťovnám investovat do prevence nebo alespoň do co nejrychlejšího podchycení onemocnění, aby mohl být pacient účinně léčen. Větší účast v národních screeningových a dalších preventivních programech by pak českému zdravotnictví přinesla nejen významné úspory, ale zajistila by i to, že se do nich jednoduše zapojí více pacientů.

Z mého pohledu je nutné podniknout zásadní krok k další digitalizaci, sjednocení a propojení systémů zdravotnických údajů na celorepublikové úrovni. Díky tomu se zvýší počet správných rozhodnutí založených na reálných datech. To může přinést lepší výsledky při stejném (nebo dokonce menším) úsilí a zdrojích. Aby se tak stalo, bude nutná spolupráce mezi veřejným, soukromým a odborným sektorem. Pouze společný postup připraví český zdravotnický systém na výzvy blízké budoucnosti.