Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Diskuze na téma „Práce z domu: ano, nebo ne“ se od konce covidu nepřestává vracet. Její další kolo roztočil nedávno Mark Read, šéf globální skupiny reklamních agentur WPP, který nařídil desítkám tisíc zaměstnanců, aby se od dubna vyskytovali na pracovišti alespoň čtyři dny v týdnu.
Kreativci z WPP, kteří mohou svou práci díky moderním technologiím ve většině případů vykonávat odkudkoliv na světě, nepřijali požadavek ředitele s jásotem. V jeho agendě se pravděpodobně brzy objeví petice s tisícovkami podpisů naštvaných zaměstnanců, a také první výpovědi.
I kdyby se panu Readovi nakonec podařilo dostat všechny své lidi zpět „na plac“, nedalo by se mluvit o konečném vítězství. Touha po home office už nezmizí a časem se díky ní na pracovním trhu vyprofilují nové silné trendy.
Firmy se vystavují tomu, že jejich kanceláře se sice opět zalidní, ale po čase v nich budou sedět, s prominutím, samá béčka. Skutečně kvalitní zaměstnanci si umí situaci zařídit podle svého. Mohou jít na volnou nohu, pracovat projektově, vybudovat vlastní digitální podnikání – schopní lidé si zkrátka umějí poradit vždy – i bez vás.
Českou republiku navíc tlačí bytová krize. Lidé čím dál častěji neutáhnou asociální ceny bydlení v centru Prahy či Brna, a tak opouštějí hranice velkého města a často i kraje. Dojíždění do práce patří podle statistik mezi největší životní stresory a vysídlence brzy omrzí, ani nemusí v práci nijak zvlášť toužit po svobodě.
Fascinující příběh se v současné době odehrává také na HR odděleních většiny firem, které neposkytují home office a chtěly by přilákat mladší generaci. Místo výkonu povolání bývá tím úplně prvním, na co se dnes personalisté ptají, aby případně ušetřili čas sobě i kandidátovi. Stejně tak jako jsou tvrdohlavé firmy při odmítání home office, bývají totiž stejně tvrdohlaví kandidáti v tom, že se bez home office neobejdou.
Ve střednědobém horizontu však trumfy v rukou drží spíš zaměstnanci. Mohou si najít práci u konkurence, která home office umožňuje, mohou začít svou profesi vykonávat z domu na volné noze anebo mohou také úplně změnit obor. Celé nové odvětví vzniká v plně digitálních produktech a službách – říká se mu creator economy. Vaše účetní už se klidně může uživit i jako blogerka, youtuberka, influencerka nebo třeba autorka online kurzu pletení plyšových zvířátek.
Nastupující generace chce pracovat odkudkoliv, poznávat u toho svět a něco si užít. Programátoři, konzultanti, grafici, ale také překladatelé nebo terapeuti mohou při troše dobré vůle přijímat a vyřizovat zakázky a úkoly na Bali nebo ze Španělska. Dřív se tomu říkalo digitální nomádi, dnes je to gig economy.
Firmy, které začaly svolávat své zaměstnance zpět do kanceláří jen několik měsíců po konci covidových opatření, většinou argumentovaly tím, že produktivita práce zaměstnanců na home office byla nižší než před covidem, což se dalo podložit i čísly. Roztříštěnost jednotlivých týmů podle nich zhoršovala vzájemnou komunikaci a organizaci.
V neposlední řadě se vysocí manažeři korporací děsili toho, že minimálně někteří lidé si home office pletou s dovolenou. Legendárním se stal například interní e-mail Elona Muska zaměstnancům Tesly, ve kterém nejbohatší člověk světa podřízeným ukládá, aby v kanceláři trávili alespoň 40 hodin týdně, jinak ať jdou práci předstírat jinam. I zde však Musk potvrdil svou inovativnost, když se nyní ve státní správě USA snaží tento model použít obráceně. Byl to zřejmě on, kdo se postaral o nařízení, že se američtí státní zaměstnanci musí vrátit do kanceláří. Tentokrát však ve skutečnosti nechce dostat zaměstnance zpátky na úřady, ale naopak doufá, že jich většina dá výpověď.
