Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Koruny vybrané na daních se mezi sebou liší podle toho, kdo je za co platí a jak je tou daní ovlivněn. Například koruny zaplacené na dani z nemovitosti bohatým vlastníkem deseti bytů jej nepřivedou do chudoby a nejspíše ani nepřimějí změnit způsob své obživy.
Naproti tomu koruny zaplacené zaměstnancem s minimální mzdou na dani z příjmů fyzických osob a na sociálním a zdravotním pojištění jej můžou posunout do chudoby. A také jej můžou odradit od zaměstnání, takže tento potenciální zaměstnanec možná raději zůstane v šedé ekonomice, tedy o to více závislý na sociálních dávkách. Vysoké zdanění nízkých mezd tak vede k vyšším výdajům sociálního systému a zmenšuje množství lidí ochotných pracovat.
Tyto scénáře jsou o to pravděpodobnější, o co je vyšší zdanění těchto nízkých mezd. A v Česku je daníme relativně hodně vysoko – marginální daňová sazba všech odvodů zaměstnance s minimální mzdou je od nového roku 46 %.
Proto by jedním z bodů prorůstové daňové reformy mělo být nižší zdanění nízkých mezd. Ať už jako vyšší sleva na poplatníka nebo její zavedení i pro zdravotní pojištění. Případně nižší sazba daně z příjmů fyzických osob nebo zdravotního (či sociálního) pojištění.
Více a méně bolestné daně
A pokud by takové snížení zdanění nízkých mezd znamenalo výpadek pro veřejné rozpočty (tj. že by zvýšená zaměstnanost a nižší výdaje sociálního systému plně nekompenzovaly nižší příjmy ze zdanění), pak se nabízí různé možnosti kompenzace zvýšením zdanění z neřestí a škodlivin, majetku nebo vysokých příjmů.
Ve zdanění neřestí a škodlivin pokulháváme. Přitom vyšší spotřební daně či změny v dani z přidané hodnoty vedoucí ke zdanění zdravotně škodlivých aktivit nebo aktivit škodlivých pro životní prostředí jsou jedny z mála daní, kdy můžeme mluvit o přínosech zdanění nad rámec vybraných daní: a tedy lepší zdraví a čistější životní prostředí. Konkrétním příkladem za všechny budiž zavedení spotřební daně na tiché víno.
Na rozdíl od velké části evropských zemí málo využíváme potenciál zdanění majetku nebo vysokých příjmů. I po letošním zvýšení zůstává zdanění nemovitostí jedno z nejnižších v Evropě, navíc jeho výše stále nezávisí na jeho hodnotě podle cenových map. Jiné zdanění bohatství, jako je finanční majetek nebo dědictví, u nás téměř neexistuje.
Zdanění jiných než pracovních příjmů u nás zůstává velmi nízké. Výjimky ve zdanění příjmů fyzických i právnických osob jsou významné a ne dobře analyzované nebo zdůvodněné. U příjmů nad čtyřnásobek průměrné mzdy navíc kvůli stropům sociálního pojištění dochází k regresivním odvodům, což otevírá diskuzi o možném zvýšení sazby daně z příjmů fyzických osob.
Prorůstový daňový mix
Koruna zaplacená na odvodech zaměstnancem s minimální mzdou je z ekonomického i sociálního pohledu velmi drahá koruna. Ubírá člověku s nízkými příjmy, demotivuje ho od práce a motivuje ho k odchodu do šedé ekonomiky a k sociálním dávkám. Část těchto korun bychom tak mohli místo od lidí s nejnižšími mzdami vybírat více od lidí, kteří škodí sobě nebo životnímu prostředí, nebo kteří mají majetek nebo vysoké příjmy včetně těch nepracovních příjmů.
Věřím, že pokud se nám podaří vést debatu o daňovém mixu a jejich výši, její účastníce a účastníci přijdou i s dalšími návrhy na snížení či zvýšení konkrétních daní. Ty by měly být, stejně jako tento zde diskutovaný návrh na snížení zdanění nízkých mezd, podrobeny analýze a vyhodnocení všech ekonomických a sociálních dopadů.
Vysoké nebo nízké daně nám samy o sobě nezajistí ani vysokou životní úroveň, ani ekonomický růst. Promyšlenější daňový mix ale má potenciál svou troškou přispět k vyššímu ekonomickému růstu.
