Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nejvyšší správní soud (NSS) letos v únoru vydal rozhodnutí, které může ovlivnit řadu daňových poplatníků. Pokud stát nestihne včas rozhodnout o vašem daňovém nároku – typicky třeba na vrácení DPH – už vám ho automaticky neuzná. Místo toho vás pošle k civilnímu soudu, kde si budete muset spravedlnost vybojovat sami. A to znamená nové řízení, nové náklady, delší čekání a také spoustu nervů.
Dříve platilo, že když správce daně během zákonné lhůty v nalézacím řízení nerozhodl, měl poplatník automaticky nárok na to, co žádal – třeba právě nadměrný odpočet na DPH. Tento postup vycházel z nálezu Ústavního soudu z roku 2011, podle kterého by daňový subjekt neměl být trestán za to, že správce daně nestihne rozhodnout o jeho nároku v zákonné lhůtě. Finanční správa podle toho nastavila svou metodiku a úřady i soudy se tím řídily. Jenže některé soudní senáty se od tohoto názoru odchýlily a rozšířený senát NSS letos vše otočil.
Podle nového výkladu už nelze daň po uplynutí lhůty vůbec stanovit – ani v neprospěch, ani ve prospěch poplatníka. Ačkoliv jde o právně odůvodněný a logický závěr, znamená to zásadní změnu a návrat k předchozím sporům. Poplatník, který na něco měl nárok, se už nedomůže svých peněz jednodušší cestou v daňovém řízení. Bude odkázán na zcela nové řízení o náhradě škody – to je vedené podle jiných zákonů, před jiným soudem a trvá často další roky.
Právníci i daňoví poradci vidí problém nejen ve změně praxe, ale hlavně v právní nejistotě. Pravidla, která platila přes deset let, se najednou otočila. A pokud se věc opětovně dostane před Ústavní soud, není vyloučeno, že rozhodnutí NSS znovu přehodnotí.
Rozšířený senát NSS zároveň přidal ještě jeden nový závěr. Pokud někdo v posledním roce desetileté lhůty podá dodatečné daňové přiznání na nižší daň, lhůta se prodlužuje o jeden rok. Účelem je dát správci daně čas na posouzení nároku – přičemž ale nemůže v takto prodloužené lhůtě daňovému subjektu v žádném případě povinnost zvýšit, ale pouze snižovat, popř. neměnit. Na první pohled dobrá zpráva. Ale někteří odborníci varují: Tímto se otevírá možnost „prolamování“ lhůt. Když to jde v 10. roce, proč by to nešlo v 11.?
Desetiletá prekluzivní lhůta platila od roku 2011, kdy vešel v účinnost současný daňový řád, jako absolutní stopka pro možnost doměřovat daň. Jsou z ní jen přesně definované výjimky. A ty jsou velmi exaktně opřené o text zákona a založené na zcela výjimečných situacích spojených s trestním řízením.
I když byla nyní možnost doměřit daň v 11. roce vyřčena jen ve prospěch poplatníka, je velmi nešťastné, že se tak zásadní prolomení této „absolutní“ lhůty děje na základě výkladové analogie. Bylo by velkým zklamáním, pokud by toto byl první krůček cesty, kdy se příště výkladová analogie použije k prolomení 10leté lhůty v neprospěch daňového subjektu.
Oba tyto závěry vyvolaly diskuzi mezi odborníky na půdě Komory daňových poradců a Právnické fakulty Univerzity Karlovy. V diskuzích rezonovaly možné dopady změny nejen na běžné daňové poplatníky, ale také na vytížení civilních soudů, které nejsou na podobné případy ve větších objemech připravené. Zároveň hrozí, že poplatníci budou právem frustrovaní. Po letech sporů a kontrol je čeká další kolečko – často s nejistým výsledkem.
Právě vyčerpání z nekonečných řízení je podle zkušeností z praxe důvodem, proč se řada klientů rozhodne do sporu se státem o náhradu škody vůbec nejít. Chtějí mít klid. Po deseti letech, odvoláních a soudech už nemají sílu ani chuť jít do další právní bitvy, i když by měli šanci uspět. Existují ale i pozitivní příklady.
Veřejný ochránce práv aktuálně informoval o případu klientky ve sporu s Ministerstvem financí, kdy se podařilo získat celou žalovanou jistinu i úroky z prodlení. Šlo o případ ještě z doby pandemie covidu, kdy finanční úřad chybně odmítl klientce vyplatit kompenzační bonus a Ministerstvo financí pak její žádost o náhradu škody zamítlo.
I když tedy mohou být dobře uplatněné nároky na náhradu škody úspěšné, nový verdikt Nejvyššího správního soudu přesto může řadě daňových poplatníků přinést komplikace. Místo jednoduchého přiznání nároku je čeká další navazující proces. Je proto dobré celé daňové řízení od počátku nepodcenit. A pokud se snažíte prosadit svůj nárok, například na nadměrný odpočet na DPH, pak si již od počátku hlídat, že správce daně postupuje nejen zákonně, ale i bez zbytečných průtahů a efektivně.
