Komentář: Většiny výdajů v rozpočtu se nezbavíme. Na stole jsou tedy vyšší daně

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vláda schválila rozpočet na rok 2025 a již šestým rokem v řadě mají být výdaje výrazně vyšší než příjmy. Výdaje 2 327 miliard, příjmy 2 086 miliard, tedy výdaje nepokryté příjmy činí 241 miliard. Jsou ale důležitější věci než výše schodku rozpočtu na příští rok. Co v rozpočtu je a jakým způsobem rozhodujeme o výdajích pro dosažení našich společných cílů.

Nesoulad mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu má i v roce 2025 zůstat poměrně velký - deficit má činit 241 miliard (jen 230 miliard v srpnovém návrhu) nebo 12 % příjmů státního rozpočtu (jen 11 % v srpnovém návrhu). Je to poměrně vysoký deficit na to, že není ekonomická - ani covidová nebo energetická - krize. Navíc Národní rozpočtová rada správně upozorňuje na mírné nadhodnocování příjmů a mírné podhodnocování výdajů v rozpočtu, a Ministerstvo financí všechny její výtky nerozporuje. Vítám, že v příštím roce si již aspoň nemá Státní fond dopravní infrastruktury půjčovat mimo státní rozpočet, jak to činí v tomto roce.

Opakující se deficity, a tedy narůstající výše dluhu spolu se zvyšujícími se úrokovými sazbami znamená vyšší výdaje na dluhovou službu, které dosáhnou 100 miliard v roce 2025, a tedy zhruba 5 % rozpočtu. Tento výdaj je plánovaný na rok 2025, ale jeho původ je samozřejmě ve schodcích dřívějších rozpočtů. A podobně tento rozpočet přispívá svým schodkem k dalšímu růstu těchto dluhových nákladů v rozpočtech budoucích.

Plánované snížení deficitu o 11 miliard od roku 2024 (22 miliard v srpnovém návrhu) je výrazně méně oproti 70 miliardám diskutovaným při loňském představení konsolidačního balíčku. Pro úplnost je dobré poznamenat, že teď po novelizaci státního rozpočtu 2024 kvůli povodním narostl plánovaný schodek na tento rok o 30 miliard na 282 miliard a v porovnání s ním je tedy i snížení schodku v příštím roce větší, konkrétně o 41 miliard. Zůstaňme ale u porovnávání současného návrhu rozpočtu na rok 2025 s loni schváleným návrhem rozpočtu na rok 2024.

Jinak řečeno tedy, příjmy se mezi roky zvýšily jen o 11 miliard (22 miliard v srpnovém návrhu) více, než se zvýšily výdaje. Znamená to, že vláda již povolila ve svém konsolidačním úsilí? Národní rozpočtová rada má odpověď: ano i ne. Na jednu stranu vidíme v přímém přenosu stagnaci strukturálního schodku - tedy rozdílu mezi výdaji a příjmy po čištění o ekonomický vývoj - mezi roky 2024 a 2025. Konkrétně rada konstatuje, že návrh implikuje strukturální schodek ve výši cca 2,1 % HDP pro rok 2025, tedy ve stejné výši, jako je predikce strukturálního deficitu pro rok 2024. Na druhou stranu je strukturální schodek na rok 2025 nižší než ten maximální uvedený v rozpočtové strategii a v konsolidačním balíčku, 2,25 % HDP. Tedy strukturální schodek na rok 2025 plánovaný ve stejné výši jako rok 2024, ale taky konzistentní s konsolidačním balíčkem.

Pokud není tato vláda schopna zpomalit více nárůst výdajů, například strukturálními reformami, a zároveň nechce tak vysoké zadlužování, pak by měla zvýšit příjmy, což je jediná třetí bezprostřední možnost řešení jednoduché trojčlenky. Pokud rostou výdaje a odpovídajícím způsobem nerostou příjmy, samozřejmě to vede k zadlužování. To je jedna z věcí, která platí u rozpočtů státu i domácností.

A je jedno, jak ty výdaje onálepkujeme, jestli to budou výdaje mandatorní, které jsou poměrem více než 90 % národních příjmů, tedy bez příjmů z EU, nebo jiné. Co jsou vlastně ty často zmiňované mandatorní výdaje? Z více než poloviny důchody (52 %), sociální dávky a transfery (16 %), příspěvek státu na zdravotní péči pro děti a důchodce (11 %), dluhová služba (7 %) a výdaje na obranu (11 %), ostatní, jako jsou dotace na obnovitelné zdroje, příspěvky politickým stranám, příspěvky k penzijnímu připojištění či stavebnímu spoření tvoří jen 2 %. Pokud jste vláda s podporou ve Sněmovně, můžete měnit mandatorní výdaje stejně tak jako příjmy, jak vláda ukazuje například na konsolidačním balíčku nebo změnách důchodového systému.

Součástí rozpočtové debaty by tedy měly být příjmy - a tedy především daně. Pokud jsou výdaje vyšší než příjmy a zadlužování je příliš vysoké, daně jako možné řešení by měly být na stole. A já budu ten první, který bude veřejně i politikům za zavřenými dveřmi dokola vysvětlovat, které daně je lepší zvyšovat než jiné, jaké dopady jednotlivé daně mají, a jak máme snížit daňové úniky a vyhýbání se placení daní.

Samozřejmě vědomě u této trojčlenky opomíjím fantastické jevy, jako je fantasticky vysoký ekonomický růst, které by nám pomohly fantasticky vykročit mimo tuto trojčlenku. Fantasticky vysoký ekonomický růst pro rozpočet je totiž něco, jako jsou fantastická zvířata pro moji dceru. Moje dcera chce jednorožce nebo jiná fantastická zvířata, ale spokojí se s jejich obrázky, protože v sedmi letech ví, že není realistické mít opravdového jednorožce. I my bychom neměli sázet na fantazii.

Ano, téměř všichni chceme fantasticky vysoký ekonomický růst - a na příští rok je odhadovaný na poslední roky relativně slušný růst - a to nezávisle na jeho pozitivních dopadech na státní rozpočet. A snažme se o co nejvyšší ekonomický růst, například přijetím doporučení, která jsme připravili s kolegy z Národní ekonomické rady vlády. Dělejme kroky k vyššímu ekonomickému růstu, ale počítejme s jeho realistickou výší.

Pro zvýšení příjmů i snížení výdajů může vláda s většinou v Parlamentu udělat mnoho. Může zvýšit daně anebo se pustit do reforem, které by zefektivnily stát a veřejné služby, a ušetřily výdaje.

Jedna z oblastí vhodná pro reformu je i samotný státní rozpočet. Návrh státního rozpočtu na rok 2025 je připravený podobně jako v minulých letech. V brzké budoucnosti bych rád viděl čtyři změny v tom, jak se připravuje státní rozpočet.

Zaprvé, přeji si cílové rozpočtování, tedy aby byly výdaje více propojené s jejich cíli. Samozřejmě pro to, abychom mohli výdaji sledovat cíle, měla by být politická a společenská shoda na těchto cílech. Například platy učitelů mají přilákat do vzdělávání budoucích generací talentované a motivované lidi. Sociální dávky mají snižovat chudobu. Výdaje na železnice, dálnice a silnice mají zvyšovat propojenost lidí a snižovat náklady pro obchod a dojíždění za prací.

Zadruhé, přeji si flexibilitu pro dosahování těchto cílů. Důležitá je shoda na cílech, a v tom, jak přesně výdaje budou využity na dosažení těchto cílů, bych nechal více volnosti. „Nejvíc blokační jsou nesmyslná pravidla rozpočtu. Mám peníze, které nesmím použít, jak bych potřeboval,“ vysvětloval ředitel CERMATu Miroslav Krejčí, co bylo nejtěžší při vybudování digitálního přihlašovacího systému na střední školy.

Zatřetí, přeji si jednodušší víceleté rozpočtování, aby bylo možné jednodušeji plánovat investice nad rámec jednotlivých let. Chtěl bych umožnit dosahovat dlouhodobých cílů jednodušeji navzdory každoročnímu rozpočtovému cyklu. Mít možnost počítat s rozpočtem na více než jeden rok je zásadní například při velkých investicích do digitalizace, jak ukazují některé dílčí úspěchy v posledních letech, jak popisuje náměstek Ministerstva práce a sociálních věcí Karel Trpkoš. Rozpočtování zaměstnává vedoucí úředníky rok co rok nejspíše více, než by mělo. „Když to řeknu velmi zjednodušeně, tak půl roku se řeší rozpočet na příští rok a druhou půlku roku se řeší příprava na řešení rozpočtu na ten následující,“ řekl dřívější úředník Ministerstva školství Jakub Drbohlav.

Začtvrté, přeji si mnohem větší důraz na vyhodnocování rozpočtu. Rozpočet rozděluje peníze, ale nevyhodnocujeme dostatečně, jestli výdaje vedly ke kýženému cíli. Nemám na mysli účetní vyhodnocování, jestli výdaje byly ve správných položkách, na správných účtech. Mám na mysli, jestli výdaje vedly k cíli. Například, zda zvýšení výdajů na obranu vedlo ke zvýšení obranyschopnosti země. Zda se zvýšením důchodů zvýšila kvalita života důchodců. Zda se zvýšením výdajů na sociální dávky snížila chudoba, a o kolik a mezi kterými skupinami obyvatel. A zda těchto společných cílů nemůžeme dosáhnout ještě efektivněji, tedy za menších výdajů, či lepších výsledků při stejných výdajích.

K těmto čtyřem změnám vidím smysluplnou cestu, ale rozhodně není přímočará a neobejde se bez širší společenské a politické shody. Tak tomu bylo třeba kolem roku 2010 v Rakousku, kde podobné reformy rozpočtování schválil celý parlament s podporou vlády i opozice.

Že jsou výdaje výrazně vyšší než příjmy, vidíme při prvním pohledu na státní rozpočet na rok 2025. Jen o něco detailnějším pohledem vidíme meziroční posuny ve výdajích, které jdou správným směrem více investic do budoucnosti, ať už se jedná o mírná nominální navýšení na vzdělávání anebo investice do dopravní infrastruktury, ale například výdaje na vědu a výzkum rostou poměrně méně než celý rozpočet.

Co zabere více času, je detailní analýza, které výdaje vzrostly oproti předchozím rokům a proč. To je to, na čem nyní pracujeme s kolegy z univerzity, pod vedením rozpočtového experta Aleše Bělohradského, na základě detailních dat z monitoru Státní pokladny, skvělé datové základny fungující díky Ministerstvu financí. Až analýzu dokončíme, podělíme se o to, jak vláda rozpočítala dva biliony na rok 2025 podobným způsobem, jako jsme to udělali u minulého rozpočtu s Danem Kolářem pro výdaje i příjmy.

Věřím, že těmito a dalšími analýzami přispějeme ke kvalitě veřejné diskuze a v konečném důsledku ke kvalitnějšímu státnímu rozpočtu a vyšší kvalitě životů nás v Česku. Tak abychom měli v rozpočtu dostatečné příjmy pro investice do společných cílů a ty aby přestaly být sny a staly se skutečností.