Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Kolem zavedení zálohového systému se v posledních měsících vede bouřlivá debata. Bohužel je plná fám a polopravd. Otázka není, jestli se v ČR systém pro zálohování plastů a plechovek spustí, ale kdy bude zahájen. Bez zálohování totiž nebudeme plnit závazky v rámci EU. Za jejich nedodržování platíme už teď miliardy korun ročně.
Poslanci by v těchto týdnech měli konečně začít s projednáváním novely zákona o obalech, která má přinést povinné zálohování PET lahví a plechovek. Kolem tohoto tématu se rozproudila vášnivá diskuze. Objevují se hlasy pochybující o samotném významu podobného systému, zkreslené náklady obchodníků spojené s jeho zavedením.
Jako člověka z pivovarství mě pobouřily zejména názory, že na zavedení zálohového systému chtějí nápojáři vydělávat či snad dokonce bohatnout. Vysvětlit, jak to opravdu je, by měl ale hlavně stát.
Začal bych upřesněním termínů, protože se v diskuzích často zaměňují. Klíčové jsou především pojmy třídění, recyklace a cirkularita. Třídění PET lahví či plechovek je jejich prosté oddělení od dalších druhů odpadu, například umístění do speciálního kontejneru. Pro účely cirkulace obalů je však vytříděný odpad nedostatečný a kvůli svému znečištění i nevhodný. Recyklace znamená, že části vytříděného materiálu dáme nový život. V českém prostředí se materiál využívá primárně k výrobě jiných produktů horší kvality (tzv. downcycling). V praxi tak z „petek“ vyrobíme třeba kobereček do auta.
Jedině cirkularitou ale umožníme materiálu, aby v systému obíhal s minimálními ztrátami a nízkou energetickou náročností. Princip „z lahve do lahve“ či „z plechovky do plechovky“ totiž výrazně sníží potřebu dodávat k výrobě nového obalu další základní surovinu.
Oblíbená tvrzení, že jsme v třídění jedni z nejlepších v Evropě, považuji za naprosto zhoubná. I kdyby to byla stokrát pravda, cirkularita je úplně jiný sport. Nutno dodat, že v něm zrovna nevynikáme. Patrné je to hlavně u plechovek, kde se zpětně do oběhu nevrací vůbec nic. U PET lahví jde o 17 % obalů.
Za neschopnost recyklovat platíme vysoké pokuty
Zálohování PET lahví a plechovek se řeší v celé EU. Důvod je prostý – státy se shodly, že chtějí zmírnit problém s množstvím odpadu a zredukovat jeho odhazování do přírody. V rámci unie bylo schváleno nařízení, dle něhož musí být členské země do roku 2030 schopné vysbírat alespoň 90 % „petek“ a plechovek. Pokud se státy v roce 2026 nedostanou alespoň na hranici 80 %, musí v roce 2029 povinně spustit zálohovací systém. ČR se na tato čísla v požadovaném termínu nemůže reálně dostat – zejména u plechovek, kde aktuálně vytřídíme zhruba 30 %.
Zálohový systém je tak pro ČR jediným možným způsobem, jak splnit pravidla EU. Slovy Ministerstva životního prostředí – neřešíme, jestli ano, nebo ne, ale jak. Za nesplnění pravidel odvádí členské státy příspěvky z nerecyklovaných plastů do rozpočtu EU. Zjednodušeně je můžeme vnímat jako pokuty či skrytou formu zdanění. Příspěvky se hradí z národních rozpočtů, tedy z kapes nás všech.
Mimochodem, za neschopnost recyklovat jsme již do rozpočtu EU od roku 2021 odvedli 5 miliard korun. Za rok 2024 pošle ČR dle odhadů Ministerstva financí dalších 2,5 miliardy. Tyto poplatky se bez zálohového systému budou neustále zvyšovat.
Zavést zálohový systém zvládlo již 16 evropských států. Od roku 2025 se k nim přidá také Polsko a Rakousko. Zálohování tedy bude fungovat ve všech sousedních zemích. Okolní státy uzavřou koloběhy svých nápojových obalů, čímž se výrazně sníží množství dostupného recyklovaného PETu a hliníku. Reálně tak hrozí, že české společnosti budou muset recyklát komplikovaně dovážet ze vzdálenějších zemí. Recyklát totiž musí tvořit určitý podíl nového obalu. Například u PET lahví jde od roku 2025 o 25 %. Tento povinný podíl v příštích letech dále poroste. Vzhledem k zavádění systému ve všech okolních státech je fungující zálohování v ČR zcela klíčové pro udržení konkurenceschopnosti českých pivovarů a dalších provozů.
Systém musí být jednoduchý a pružný
Jako prezidenta Českomoravského svazu minipivovarů mě pochopitelně zajímá i zálohování plechovek. Jejich cirkularita je v ČR aktuálně nulová, přestože bychom jen stěží hledali vhodnější materiál pro navracení do oběhu. Až 97 % hmotnosti plechovky lze využít pro výrobu nového obalu. Při zpracování recyklátu se spotřebuje o 95 % méně energie než při výrobě z nové suroviny, a i při započtení ostatních dopadů má plechovka z recyklovaného materiálu zhruba o 80 % nižší uhlíkovou stopu oproti nové plechovce.
Z pohledu minipivovarů je klíčové, aby nás systém zálohování příliš nákladově nezatížil a nevzal nám flexibilitu a kreativitu, kterou poskytujeme našim zákazníkům. Minipivovary nemohou čekat dlouhé měsíce na každou registraci pro limitovanou edici speciálního či zakázkového piva o několika stovkách kusů a zaplatit za ni tisíce korun. Podobná zátěž by značně omezila pestrost, a především dostupnost našich výrobků.
Pro bezproblémové fungování potřebujeme, aby byl systém pružný a administrativně nenáročný. V našem měřítku má veškerou administrativu na starosti často jen jeden člověk, který přitom musí uvařit i nějaké to pivo. Za vhodné řešení považuji například jistý způsob multilicence k registraci obalů s EAN kódy. Jednotlivé parametry je samozřejmě ještě nutné vyladit ke spokojenosti všech zainteresovaných aktérů. Na systému zálohování se ale už konečně musí začít pracovat. Jinak se z nás stane plastový a hliníkový ostrov uprostřed Evropy, který bude ostatním státům platit nemalé peníze.
