Článek
Staronový šéf Bílého domu Donald Trump se během svého druhého mandátu rozhodl překreslit mapu globálního obchodu. Pod heslem „America first“ začal házet klacky pod nohy systému, díky kterému se i on sám zařadil mezi nejbohatší lidi ve Spojených státech. Jenže Trump ve skutečnosti dělá stejné chyby jako jeho předchůdci před sto lety, kteří Ameriku hnali do faktické obchodní izolace.
Ještě neuběhl ani měsíc od inaugurace Donalda Trumpa do jeho druhého prezidentského mandátu a systém světového obchodu se začíná otřásat v základech. Konzervativní politik neotálel a začal prosazovat zcela nekonzervativní hospodářskou, a zejména obchodní politiku.
Trump přešel od výhrůžek k činům a jal se uvalovat cla na dovozy z Kanady, Mexika a Číny, v čekárně na dovozní tarify již sedí Evropská unie. Zatímco obě sousední země a Čínu Donald Trump trestá za fentanylovou krizi v USA a migraci, hříchem evropské sedmadvacítky je obchodní přebytek, který s Amerikou má. Jak už z minulého Trumpova prezidentství víme, Mexiko má skrze dovozní cla do USA zaplatit zeď na hranicích. Kanadě nyní Trump vyčinil, že ji Američané dotují, ačkoli sami od Kanady nic nepotřebují.
Tak určitě, USA z Kanady dovážejí zboží a služby jen za skoro 600 miliard dolarů, z čehož asi 40 procent představují nerostné suroviny (hlavně ropa a zemní plyn), ale jinak je Kanada pro USA podle Trumpa zřejmě z obchodního hlediska zcela zbytečná!
Právě to, jak Donald Trump dezinterpretuje, zamlčuje či překrucuje data popisující obchodní výměnu mezi USA a vnějším světem, je nebezpečné. A to především pro samotné Spojené státy. Historie (vzdálená i poměrně nedávná) je v tomto ohledu velice poučná. Zatím nikdy a nikde k prosperitě nedošlo díky zavádění obchodních bariér. Bylo tomu vždy naopak – obchodní bariéry v konečném důsledku způsobily v lepším případě ekonomickou stagnaci, v horším zchudnutí, v nejhorším hospodářský rozvrat. A to dokonce i pro zemi, která obchodní válku iniciovala.
Celý koncept mezinárodního obchodu, jako ho vnímá Donald Trump (a jak ho vnímají staří i novodobí merkantilisté), vychází z principu hry s nulovým součtem. To znamená, že zahraniční obchod je pro zemi přínosem jen tehdy, když má s vnějším světem obchodní přebytky. Obchodní schodky naopak sledovanou zemi ožebračují. Jinými slovy vývoz je dobro, dovoz je zlo.
Nic takovému pohledu na mezinárodní obchod nebrání ani vývoj posledních přibližně 250 let, kdy lze zcela jednoznačně pozorovat, jak spolu rozmach obchodu a hospodářská prosperita jdou ruku v ruce. Nic platné nejsou ani ne tak staré epizody, během nichž nárůst protekcionismu vedl k hospodářskému útlumu. Přitom právě zhruba před sto lety USA procházely zřejmě svou nejizolacionističtější etapou, kdy Kongres vydával jeden celní sazebník za druhým. Trump nyní dělá stejné chyby, a tak je odsouzen ke stejným známkám (výsledkům). Zcela zapomenut je slavný britský ekonom 19. století John Stuart Mill, který zdůrazňoval, že „jedinou přímou výhodou zahraničního obchodu je dovoz“. A až někde na pětadvacáté koleji je 40. prezident USA (nepochybně jeden z Trumpových vzorů) Ronald Reagan, který ve své hospodářské politice (reaganomice) prosazoval principy laissez-faire (nechat být, nechat plynout).
Nad rámec celé debaty o rizicích rozpoutání obchodní války mezi USA a zbytkem světa se jako paradoxní jeví další věc, kterou lze pozorovat také v českých luzích a hájích. A sice obdiv k politice Donalda Trumpa z pozic, jejichž zastánci se hlásí k pravici, konzervatismu a ekonomickému liberalismu. Co je, prosím pěkně, ekonomicky liberálního na zavádění či zvětšování obchodních bariér? Co je konzervativního na nabídce „nechcete-li cla, staňte se součástí USA“? Co je pravicového na snaze se z pozice státu více plést do obchodních vztahů (byť přeshraničních), které jsou přece z logiky věci projevem svobodné vůle obchodujících subjektů?
Ještě paradoxnější je, že Trumpovu politiku vzývají stejní lidé, kteří tvrdošíjně odmítají protiruské sankce argumentem, že se obrátí proti těm, kteří je stanovují. Přitom cla, která nyní zavádí (či se chystá zavést) Donald Trump, rovněž přinesou backfire efekt. Nemluvě o tom, že americká cla „schytá“ i Česko, ať už skrze přímou obchodní výměnu s USA, nebo skrze subdodávky pro německé, kanadské či mexické firmy. Malé otevřené ekonomiky bývají prvními a největšími oběťmi obchodních válek. Ne, Donald Trump rozhodně nehraje nějaké 4D šachy, jak si někdo myslí, a Česko ani svět rozhodně nečekají lehké časy.
Ale kdyby snad měl Trump přece jen v úmyslu vynutit si narovnání obchodních podmínek třeba s Evropskou unií (jejíž cla jsou v mnoha významných položkách vůči USA vyšší než americká cla vůči EU), mohl by na stůl položit nedořešenou dohodu o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (či jakoukoli svou verzi takové dohody). Tu totiž během svého prvního prezidentství jaksi „zapomněl“ po svém předchůdci Baracku Obamovi převzít a s evropskou sedmadvacítkou uzavřít. Jenže pak by nedávalo smysl, proč Trump de facto likviduje obchodní dohodu NAFTA, respektive její revizi USMCA, kterou sám v roce 2018 podepsal.
