Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Tak už máme vydatně naposloucháno, jak Trumpova cla dopadnou na automobilky, na ropu a plyn, na jídlo, a dokonce i na cenu amerických dentálních nití v Česku. EU na ně specificky uvaluje odvetná cla, přitom se jich v Česku spotřebuje ročně jen za 1 874 499 korun a 24 haléře. Z každé utracené stokoruny tak za americké dentální nitě utratíme výrazně méně než 0,001 Kč.
Skoro celou jednu korunu z každé utracené stokoruny ale utrácíme za nějaký nápoj v plechovce. O to důležitější je spočítat dopad Trumpových cel právě na ně. Spolu s tím, jak se proměňují naše spotřební zvyky, se naše útraty na plechovkové nápoje navíc postupně neustále zvyšují. A pokud nadáváme, když ty nápoje v plechovkách zdraží, málo si uvědomujeme, kdo za zdražení může. Málokdy je skutečným viníkem prodejce nebo výrobce. Těm v libovolném zdražování brání konkurence. Oprávněná zdražování na nás ale přenést musejí, když jim samotným zdražují nejen energie, ale „zdražujeme jim i my“. Tedy naše práce. Reálné mzdy, které výrobci musí vyplácet svým zaměstnancům, dlouhodobě rostou více než dvakrát rychleji než inflace.
Pak tu máme státní daně. U nápojů v plechovkách to přitom není jen zdaněné pivo. Brzy se k nim připojí i nová daň za nealkoholické nápoje v plechovkách – podle obsahu cukru. Takže nadáváme ne nutně na prodejce těch nápojů, natožpak na jejich výrobce nebo na stát, který ty nápoje v plechovkách daní.
Ale skoro nikdo nebere v potaz, že když si někde koupíme plechovku něčeho třeba za typickou cenu 16 Kč, celou čtvrtinu z toho neplatíme za nápoj, jeho výrobu a distribuci a za DPH (nejvyšší daňový výnos ze všech daní), nýbrž to platíme za tu vlastní plechovku. Jako obal.
Hlavní důvod, proč za plechové obaly platíme tolik, je, že se (u nás) všechny vyrábějí ze surového materiálu. Naprosto zbytečně. Ony by se mohly vyrábět z použitých nápojových plechovek. Vyšlo by to mnohem levněji a my bychom pak nemuseli tolik platit za to, že uslyšíme to cvak-fššš-krchhh… Ale my se tomu bráníme. A utěšujeme se, že přeci zhruba čtvrtinu plechovek odevzdáváme do třídících kontejnerů, tak jsme udělali svůj díl pro zlevnění příští plechovky. (I když tím jsme na posledním místě v EU.) Jenomže český třídící systém není schopen dodat ani toto zblo plechovek zpátky do výroby ve stavu použitelném pro znovuvýrobu. Ani po tolika letech třídění.
Jediný způsob, jak zachovat plechovky použitelné pro znovuvýrobu, je vydělit je zcela z kontejnerů a zapojit je do připravovaného zálohovacího systému. Ale proti němu kolují mezi lidmi (a bohužel tím pádem i mezi politiky) nesmyslné fámy. Že prý systém namísto zlevnění nápoje zdraží, i když k tomu není důvod - ve skutečnosti sběr zálohovaných obalů nebude dražší než ten současný. Pozitivní efekt bude také u PET lahví, ale u nich bude zlepšení menší než u plechovek, protože už teď se částečně do výroby vrací.
A co s plechovkami vykonají Trumpova cla? Někomu, kdo by se nedíval na skutečná data, by se mohlo zdát, že s Trumpovými 25% cly na dovozy hliníku do USA teď bude v Evropě více hliníku, když se ho bude méně prodávat do USA. A že tak v Evropě bude moci hliník zlevnit. A že tím pádem budou moci zlevnit i hliníkové plechovky. A že je tak menší důvod zavádět zálohování plechovek.
Když se ale podíváme na data, zjistíme, že to nesedí. EU totiž do USA hliník téměř nevyváží. Pouze v zanedbatelném množství. USA dovážejí zhruba polovinu své potřeby hliníku ze zahraničí. A z toho 90 % z Kanady, která využívá levné energie z vodních elektráren v Quebecu. EU není ani v největších 10 zbylých dodavatelích hliníku do USA, i z takového Ománu jej putuje do USA více než z celé EU. Takže Trumpova cla na evropský hliník jsou zcela bezzubá.
Může však přesto evropský hliník zlevnit, třeba když Kanada začne teď namísto do clících USA prodávat více do zbytku světa? Prodej kanadského hliníku do zbytku světa znamená mnohem vyšší dopravní náklady a Kanada může jednoduše zatím jen snížit výrobu. Pokud budou Trumpova cla trvat méně než rok, tak se to nestihne zásadně projevit. Pokud budou trvat déle, pak hliník v třetích zemích o něco málo zlevnit může. Ale je to důvod pro odklad zálohování?
Určitě ne. Naopak. Trumpova posedlost cly naopak zvyšuje naši potřebu zavést zálohování plechovek. V ekonomice platí, že to, co zvyšuje nákladnost čehokoli, je zejména nejistota. Pokud bude světový trh s hliníkem celkem stabilní, pak budou i české hliníkové plechovky levnější. Pokud ale stabilní génius nyní rozvrtal světový trh s hliníkem, pak už jen ta nejistota znamená extra náklady pro české výrobce v nutnosti se zajistit, i kdyby se do Evropy jednou v budoucnu dostalo něco z quebeckého hliníku. (Pokud někdo stále nevěří, vzpomeňme na populární argument pro přijetí eura: české firmy podle něj musejí nést náklady se zajišťováním proti kurzovým pohybům. Tak s hliníkem je to podobné, jen ještě dražší. Pojištění na hliník je méně likvidní než pojištění na měnu.)
Že by Trumpova cla na hliník vydržela po větší část jeho volebního období, je nepravděpodobné. A i kdyby, tak si představme ten cenový šok v Evropě, kdyby najednou mezitím nasmlouvané dodávky zase chtěly raději proudit do USA. A i když by cla na hliník skončila brzy, pak už jenom ta možnost, že je zase někdo použije, znamená permanentní rozvrkočenost hliníkového trhu.
Hliník má tu kouzelnou vlastnost, že jej lze recyklovat donekonečna. Tím pádem čistě teoreticky se od tohoto rozvrkočeného trhu můžeme odizolovat tím, že díky zálohování budeme plechovky vyrábět z českých plechovek a ne ze surového světového hliníku. Ne proto, že nám někdo říká, že máme plnit nějaká procenta (nebo v nich aspoň nebýt úplně poslední). Nýbrž především proto, že to dává ekonomicky smysl. A naše nápoje pak nemusí tak neustále zdražovat. Nevydělat na tom může jen ten, kdo si bude na protest schválně nevybírat tu zálohovou čtyřkorunu. Ale kolik lidí znáte, kteří si z vozíku v supermarketu schválně nevyberou tu svoji dvacetikorunu?
