Komentář: Trump jedná logicky, Evropa spí a Čína se připravuje na hostinu

Po desetiletí zejména Čína a evropské země vyráběly mnohem více, než spotřebovávají, a tento přebytek exportovaly do Ameriky výměnou za stále rostoucí množství amerických dolarů. To bylo umožněno tím, že Spojené státy spotřebovávají mnohem více, než produkují, což vedlo k trvalým obchodním deficitům, které USA financovaly rostoucími dluhy.

Čínští a evropští investoři a společnosti z tohoto modelu léta těžili. Prezident Donald Trump a potažmo Spojené státy čelí neudržitelné dluhové situaci, a především proto již nejsou ochotny nadále tolerovat tento stav. Trumpova administrativa urychlila přechod k merkantilismu. Jedná se o filosofii, jež praví, že velké obchodní deficity jsou hrozbou pro národní bohatství a sílu.

Trump a mnozí jeho stoupenci věří, že trvalé obchodní deficity učinily Ameriku nebezpečně závislou na jiných ekonomikách, ohrozily národní bezpečnost a podkopaly prosperitu střední třídy. To je hlavním důvodem, proč zavádí cla a přijímá další politiky, které jsou dnes v titulcích. Cílem této politiky je omezit rozvoj všech zemí, jež se „vezou“ na americkém dluhu. To představuje zvlášť závažnou hrozbu pro zaběhlý ekonomický model Evropy, pokud Spojené státy již nebudou ochotny tolerovat dosavadní obchodní deficity.

Na druhou stranu Evropa se tak může konečně rozhoupat k nezbytným změnám a ekonomické revitalizaci. Po nedávných akcích a komentářích Trumpa o Ukrajině Evropa náhle pochopila, že se již nemůže spoléhat na Spojené státy v otázkách bezpečnosti. Evropě ještě zbývá si přiznat hořký fakt, že se nemůže spoléhat na USA ani v otázkách ekonomiky.

Spojené státy mají v tomto obchodním konfliktu výhodu právě proto, že momentálně udržují velké obchodní deficity. Mají více dovozu, který mohou zdanit ve svůj prospěch, než vývozu, který by mohli zdanit ostatní v neprospěch USA. Pokud americké firmy zareagují zvýšením investic v USA a přivedením dodavatelských řetězců zpět domů, americká střední třída se bude moci znovu nadechnout. S rostoucími cly každá země, která má přebytek obchodu s Amerikou, zjistí, že prodávat své produkty ve Spojených státech je stále těžší.

Evropským zemím ale tato politika uštědří největší ránu, protože jejich nejdůležitější odvětví jsou právě ta, kde s Čínou již nemohou konkurovat. Čína celá desetiletí provozuje merkantilistickou politiku a po mnoho let využívala vládní nástroje k dotování odvětví, která považuje za strategicky důležitá, a to někdy i za cenu velkých ztrát (někdy totiž podporovala výrobu výrazně nad úroveň poptávky na trhu).

Po desetiletích vládní podpory technologické inovace je Čína Evropě silným konkurentem v široké škále odvětví - automobilky, průmyslová výroba, elektronika - a nyní i v oblastech, jako je umělá inteligence. V důsledku toho jsou čínské firmy dobře stavěny na to přetáhnout podíl na zmenšujícím se exportním trhu Evropy ve svůj prospěch. Čína navíc bude vyhrávat i v konkurenčních bojích ve třetích zemích, které budou stále akceptovat import.

Evropský automobilový průmysl už tento tlak pociťuje. Cizí výrobci elektrických vozidel, zejména Tesla a čínské firmy jako BYD, si již přivlastňují tento trh. Oba lídři v oboru byli podporováni různou formou vládních dotací, dokud se nestali ziskovými. Evropské vlády se však zdráhaly následovat stejnou cestu a směřovat veřejné peníze do soukromého průmyslu, proto zde nevznikl žádný obdobný lídr. Evropa je tak v pasti, kdy se snaží ochránit své vlastní nekonkurenceschopné automobilky před čínskou konkurencí a zároveň se bojí, že by mohla ztratit přístup na čínský trh, pokud by vystupovala proti Číně.

Hrozba pro evropský automobilový průmysl je tak přímo existenční, pesimistické vyhlídky investorů naznačují, že mohou tuto bitvu o vlastní přežití nakonec prohrát. Pokud akce těchto regionálních šampiónů budou pokračovat v tomto sestupném trendu, ekonomická muka z úpadku tak důležitého odvětví se rozšíří i na zbytek evropské ekonomiky. To zvýší tlak na evropské lídry, aby po vzoru Trumpa a Číny přijali protekcionismus a dotační průmyslovou politiku.

Jádro problému Evropských zemí ale tkví někde jinde než v zahraniční politice. Slabý růst produktivity, chybějící inovace a nevhodný regulatorní rámec jsou hlavními příčinami slabé Evropy. Bylo a je velkou chybou současných a bývalých politických lídrů nesoustředit dostatek pozornosti na tyto oblasti. Čína se vybudovala do konkurenceschopného obra díky technologické adaptaci a mířeným investicím za podpory vlády, zatímco Spojené státy v posledním desetiletí výrazně překonaly Evropu v technologických inovacích a růstu produktivity. Například Kalifornie vyprodukovala více než 25 procent světových unicornů (mladé firmy oceněné na více než 1 miliardu USD). Zatímco Německo, ekonomika jen o něco větší než Kalifornie, vyprodukovalo pouze 2 procenta.

Evropa zaostává za Spojenými státy i kvůli své nesjednocené a duplicitní regulační soustavě, zejména v technologickém sektoru, a rigidním pracovním trhům, které ztěžují firmám najímat a propouštět pracovníky. Tyto problémy jsou ovšem již delší dobu dobře známé. Evropští politici tak selhávají v realizaci potřebných změn, a to i navzdory širokému volání veřejnosti po naléhavých opatřeních. Teprve bezpečnostní ohrožení Evropy vyvolalo výraznější politickou reakci. Německo učinilo zásadní krok a vzdalo se vlastních dluhových limitů, aby uskutečnilo významné investice do obrany. Otázkou je, zda Evropa tuto příležitost využije i k širší transformaci své ekonomiky a zda její lídři konečně pochopí, že již nemají žádné jiné alternativy a čas k jednání se zkracuje.

Francouzský prezident Emmanuel Macron, který prosazuje samostatnější Evropu, prohlásil po amerických volbách: „Svět je tvořen býložravci a masožravci. Pokud se rozhodneme zůstat býložravci, masožravci vyhrají a staneme se trhem pro ně.“