Článek
Evropská komise představila Kompas pro konkurenceschopnost, první velkou iniciativu svého mandátu, která má podpořit inovace, snížit byrokracii a posílit jednotný trh. Dokument přináší pět klíčových opatření, včetně zjednodušení regulací či lepšího financování, avšak zároveň zavádí nové strategie a legislativu. Bude však Evropě „kompas“ ve vodách tvrdého konkurenčního boje s Amerikou a Čínou stačit?
Druhý měsíc roku 2025 zatím nejspíš nenechal nikoho na pochybách. Žijeme ve zcela novém světě, kde se o pojmech jako „světová obchodní válka“ už nemluví nutně v uvozovkách, ale jako o nadcházející realitě, na kterou se bude potřeba připravit. Americký prezident Donald Trump jasně ukázal, že to se svou celní politikou myslí vážně, a konkurenceschopnost bude v následujících letech zkrátka slovem dne. Pro Evropu to nejsou dobré zprávy, přesto můžeme pozorovat první vlaštovky, které naznačují, že je s nastalou situací starý kontinent přece jen ochotný něco dělat. Jednou z nich je iniciativa Kompas pro konkurenceschopnost. Bude však stačit?
S kompasem do moře konkurenčního boje
Kompas pro konkurenceschopnost je označení plánu Evropské komise, jak znovu nakopnout evropskou ekonomiku. Slíbil méně byrokracie, lepší podmínky pro podnikání a snazší přístup k financím. Zároveň ale přináší i nové regulace, což podle firem spíš komplikuje situaci, než že by ji zlepšovalo. Místo skutečného odlehčení pravidel tak mohou podniky dostat v něčem naopak větší nálož.
Kupříkladu Český svaz průmyslu prostřednictvím Jana Rafaja vyjadřuje určité zklamání. A není sám. Pomiňme jistou jízlivou a povrchní kritiku samotné powerpointové prezentace, která se spustila na síti X. Podívejme se nejprve na to dobré, což jsou podle mě dvě věci:
Za prvé bere vážně výsledky Draghiho zprávy. Mario Draghi, bývalý šéf ECB a někdejší italský premiér, dostal od Bruselu zadání vymyslet, jak Evropu vytáhnout z ekonomického bahna a udržet ji konkurenceschopnou vedle USA a Číny. Výsledkem je skvělý dokument, který varuje, že pokud Evropa nezačne masivně investovat – až 800 miliard eur ročně do inovací, energetiky a obrany – hrozí jí ekonomická stagnace a ztráta konkurenceschopnosti vůči USA a Číně.
Navrhuje vznik evropské obdoby DARPA (agentura amerického ministerstva obrany, která je zodpovědná za vývoj nových vojenských technologií, pozn. red.), reformu trhu s energiemi a snížení závislosti na dovozu klíčových surovin. Zároveň upozorňuje, že přeregulovaná zelená politika by mohla Evropu ještě víc zpomalit.
Je dobře, že zprávu bere Evropská unie vážně. Ta druhá dobrá zpráva je, že Evropský kompas by měl nabízet řešení právě podle ní. Jak už to ale s kompasy bývá, poznáme podle nich jen prostý fakt, kterým směrem se vydat. Jaká cesta to ale je a jak má pomoci konkurenceschopnosti? Bude na světovou obchodní válku stačit?
Jeden krok vpřed, půl kroku vzad a jeden krok do strany
Ambice evropskému Kompasu nelze upřít. Každému zkušenému člověku ale už při každém ambiciózním plánu sjednocené Evropy začne trochu blikat výstražná kontrolka pochybností. Méně byrokracie by Unii rozhodně prospělo a je jednoznačnou cestou k tomu, aby nezapadla mezi dvěma dravými velmocemi. Jde také o velký symbolický pokrok a jisté veřejné uznání, že přeci jen je co zlepšovat. Po letech nekonečných prohlášení, že žádná zbytečná byrokracie neexistuje a že jsme nejsilnější ekonomikou a není potřeba změn, jde o svěží vítr.
Evropa ale nepotřebuje jen ambiciózní investiční plány a technologické vize, ale především radikální zjednodušení pravidel, která dnes podniky dusí. Firmy neinvestují, protože se topí v byrokracii, nekonečných hlášeních a regulacích, které často jdou nad rámec nutného. Pokud chce EU skutečně posílit svou konkurenceschopnost, musí dát jasný signál, že s tímto balastem skoncovala – a nejen sliby.
Co tedy dělat prakticky? Omezit nesmyslné reportovací povinnosti, snížit administrativní zátěž o desítky procent a odstranit přeshraniční regulační překážky. Jinak Evropa zůstane pomalým, přeregulovaným prostorem, kde se investice nevyplatí. Tak, jako je tomu doteď.
Kompas znamená budíček, ale probuzení bude bolet
Problémem evropské deregulace je fakt, že ji nelze zařídit mávnutím kouzelného proutku nebo jednoduše ohlásit prezentací. Musí jít do hloubky, musí dost dobře představit radikální vizi jiné budoucnosti. Evropský business má daleko větší očekávání než zjednodušení zpráv o udržitelnosti, abstraktní prohlášení o snížení byrokracie o tolik a tolik procent a pouhé zrychlení přijímání nových norem.
Nezní to možná příliš laskavě, ale potřeba je opravdu deregulovat do hloubky. Jinak se totiž Evropa nikdy nezbaví nálepky přeregulovaného prostředí, kde se podnikání stává spíše bojem s paragrafy než s konkurencí. Skutečná deregulace není kosmetická úprava, ale zásadní změna myšlení – musí dát firmám svobodu růst, inovovat a investovat bez neustálého strachu z další administrativní smyčky. Bez toho bude Evropa dál ztrácet tempo a místo lídra globálního trhu se stane jen divákem, který sleduje, jak ostatní udávají směr.
Problém jsme si už uvědomili, Kompas nám má ukázat směr. Teď je potřeba se po něm vydat, ale s intenzitou a silou, jakou zatím bohužel nikde nevidíme.
Zkrátka a dobře: chtít více znamená zároveň chtít méně. Minimálně ve vztahu konkurenceschopnosti a regulací a byrokracie.
