Článek
Výzkum Asociace pro kapitálový trh z ledna 2023 odhalil zajímavý obrázek o přístupu Čechů k investování. Na první pohled je zjevné, že v oblasti investic zdaleka nevyužíváme svůj potenciál. Pouze 20 % majetku je investičně alokováno. Ještě více rozpaků vzbudil poznatek, že velká část veřejnosti se domnívá, že investuje, když spoří a ukládá své finanční prostředky na termínované vklady.
Spoření a depozita mohou působit jako investiční produkty, ale o investice se v pravém slova smyslu nejedná. Investiční svět tvoří ve zjednodušené podobě dluhopisy, akcie, investiční nemovitosti a alternativy.
Nejoblíbenějšími spořicími produkty v Česku jsou dlouhodobě právě termínované vklady, a také stavební spoření a spořicí účty. Ty ale nedokážou finance efektivně zhodnotit, protože často nepokryjí ani inflaci. Spořicí účty mohou aktuálně nabízet zdánlivě atraktivní zhodnocení kolem pěti procent ročně, ale v dlouhodobé perspektivě může být reálné zhodnocení sotva dvě procenta, což je daleko pod inflací. Dlouhodobá inflace se totiž pohybuje kolem dvou procent a je potřeba brát v potaz i jedno procento jejího přirozeného růstu. Na spořících účtech se proto peníze většinou znehodnocují, než aby naopak nabývaly na hodnotě.
Dobře vidět to jde na následujícím příkladu. Pokud byste si dali v roce 2017 na klasický spořicí účet nebo termínovaný vklad 1000 korun, po šesti letech byste měli něco málo přes 1100 korun. To možná nezní zas tak špatně. Pokud ale tuto sumu porovnáme s běžným spotřebním košem, kdy se navíc hodnota peněz v čase mění, už nejde o nejlepší způsob zhodnocení. Za 1000 korun byste totiž v roce 2017 koupili určité zboží, které by vás ale nyní stálo více než 1400 korun. To znamená, že vašich původních 1000 korun ztratilo svou hodnotu téměř o 300 korun.
Z dlouhodobého hlediska je proto výhodnější peníze investovat než spořit. Pokud bude chtít jedinec naspořit například tři miliony korun za 20 let, musel by měsíčně odkládat 10 tisíc korun na spořící účet. Kdyby chtěl stejného finančního cíle za stejný čas dosáhnout investováním, stačilo by, aby měsíčně investoval přibližně 4000 korun do akcií s průměrným výnosem 10 % ročně, což je zcela realistické číslo.
Dobrou zprávou je, že investice nejsou výhodné jen při investování horentních sum. Daleko důležitější je investovat pravidelně po nižších částkách. Tím totiž investor využívá zásadních výhod dlouhodobého investování – času a složeného úročení. Jeho princip spočívá v opakovaném zhodnocování dříve dosažených výnosů. Jinými slovy, výnosy minulého období jsou opět zhodnocovány. Při stejném procentuálním výnosu tak vyděláváte stále vyšší částky. Vaše bohatství roste tím výrazněji, čím dlouhodoběji a pravidelněji investujete. Díky tomu tak člověku stačí měsíčně odkládat daleko nižší částku, než by bylo třeba spořit, aby za 20 let došel ke kýženým třem milionům.
Investování do volatilnějších aktiv, jako jsou akcie, působí rizikověji pouze v krátkodobém horizontu. Z dlouhodobého hlediska je investování do akcií odměněno vyšším výnosem. Bez ohledu na to, zda je zdrojem nervozity ekonomický propad, geopolitický konflikt, pandemie nebo jiný finanční šok, akciové trhy se vždy vrátí k růstu. V časovém horizontu 20 let nebyla u akcií nikdy naměřena záporná výkonnost.
Při dlouhodobém investování je navíc možné se vyvarovat i negativním dopadům finančních trhů. Platí, že čím delší investiční horizont investor má, tím vyšší je pravděpodobnost, že jeho investice dosáhnou pozitivního zhodnocení. To znamená, že i když jsou trhy krátkodobě nestabilní, v dlouhodobém horizontu mají tendenci růst. Pro příklad: z dat za posledních 20 let vyplývá, že při investičním horizontu měsíc nebo rok je pravděpodobnost ztráty přibližně 20 až 30 %, ale v 10letém horizontu je pozitivní výnos téměř jistý. Zde tedy platí, že čím déle, tím více. Je dobré si včas uvědomit, že spořit opravdu už dávno nestačí.
