Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Je to stejné jako před 10 až 15 lety. Opět se stáváme svědky ideologického tažení fosilní lobby proti solárům bez ohledu na to, jaká je teď skutečná situace na trhu, tedy z jakých zdrojů energie můžeme vybírat, abychom měli dostatek elektřiny, jaké mají reálné náklady a jak s nimi můžeme pracovat v rámci energetické sítě. Je jasné, že modernizace energetiky stojí peníze a jakýkoli nový zdroj, včetně uhelného, nebude levný a ekologizace nás bude stát peníze. Nicméně, bezbřehá kritika solární energie je i nekonečný příběh českých médií a rád bych na něj reagoval pár fakty.
Solární výkon se celosvětově zdvojnásobuje zhruba každé tři roky, každé desetiletí roste zhruba desetinásobně. Takový trvalý růst se moc často nevidí. Možná proto je pro lidi těžké pochopit, co se vlastně děje. Když před deseti lety dosahovala solární energie desetiny svého současného objemu, považovali ji i odborníci za marginální, ačkoli věděli, jak rychle roste. Následující desetinásobný nárůst se bude rovnat osminásobku všech světových jaderných reaktorů. Nicméně, za mnohem kratší dobu, než obvykle trvá vybudovat jen jednu jadernou elektrárnu!
Solární články budou s největší pravděpodobností v polovině 30. let tohoto století největším zdrojem elektrické energie na planetě.
Do roku 2040 může být solární energie největším zdrojem nejen elektřiny, ale dokonce veškeré energie. Současné trendy slibují, že celkové náklady na vyrobenou elektřinu budou oproti dnešní nejlevnější elektřině méně jak poloviční. To sice klimatické změny nezastaví, ale mohlo by je to zpomalit mnohem rychleji.
Velká část světa, včetně Afriky, prožije energetickou transformaci a elektrická energie pravděpodobně extrémně zlevní. Začneme cítit energetický blahobyt. Takový pocit bude pro celé lidstvo novinkou a transformací.
Abychom pochopili, že se nejedná o žádný sen ekologů, vezměme v úvahu ekonomiku solárních elektráren. S rostoucí kumulativní produkcí vyráběného zboží klesají náklady. S klesajícími náklady roste poptávka. S rostoucí poptávkou se zvyšuje výroba – a náklady dále klesají. To samozřejmě nemůže trvat věčně; výroba, poptávka nebo obojí jsou vždy omezeny. Při dřívějších energetických přechodech – od dřeva k uhlí, od uhlí k ropě nebo od ropy k plynu – se efektivita těžby zvyšovala, ale nakonec byla kompenzována náklady na hledání stále většího množství paliva.
Energie ze slunce je sice intermitentní zdroj, který vyrábí pouze po určitou část dne a v závislosti na aktuálním osvitu, ale má nejnižší průměrné náklady na výrobu elektřiny po dobu životnosti (LCOE – Levelized Cost of Electricity) z nově postavených energetických zdrojů v rozumných osvitových lokalitách, a to i v České republice. Vítr je pak ideálním doplňkem k výrobě energie ze slunce.
Pokud se například podíváme na současné ceny plynu, dostaneme se s cenou nad 100 eur za megawatthodinu. Na výrobu jedné megawatthodiny elektřiny spotřebujete u nejmodernějších zdrojů 1,7 MWh plynu, a k tomu je potřeba přičíst povolenku na zhruba 0,5 tuny CO2. Jen to dělá při současných cenách náklady přibližně 100 eur – bez započtení investice do výstavby zdroje a nákladů na provoz.
Současný boom malých decentralizovaných zdrojů energie je jen začátek vývoje. Na trh vstupují baterie, sodíkové baterie s neuvěřitelným počtem cyklů dobíjení a nulovými ztrátami kapacity. Chytré elektrosoučástky a IT systémy navíc přicházejí s řízením energetické sítě, které bude efektivně balancovat soustavu.
V další fázi energetické tranzice nás čeká vodík, který budeme pravděpodobně vyrábět nejen z obnovitelných zdrojů, ale například i z elektřiny z jaderných elektráren. Tím naplníme zásobníky vodíkem namísto plynem, a pokud bude v síti scházet dostatek elektřiny, stačí jen na chvíli zastavit elektrolyzéry a elektřina z jádra může okamžitě putovat do sítě a pokrývat spotřebu v době, kdy nesvítí ani nefouká.
Myšlenka instalovat na střechy jen velmi malé solární zdroje o výkonu dvou kW namísto obvyklých 10 kW, aby se zabránilo přetokům do sítě, mi nedává příliš smysl. Větší instalace vycházejí vždy levněji a na střechách soláry nikomu nevadí. Pro jejich instalaci je to ten nejvhodnější prostor, který máme k dispozici a časem se ukáže, že decentralizace energetiky je jediná možná cesta, která povede k poklesu cen el. energie pro běžné a malé spotřebitele.
Řízené omezování výroby ze solárů není ideální řešení, ale na návratnost to nemá zásadní vliv ani při pěti až 10% omezeních. Známe to z Chile, kde se dokonce vypíná i ve větší míře. V Německu, kde řeší přetoky ze solárů i větrníků, dosahuje omezení výroby ze solárů do dvou procent, u větrných elektráren zhruba tří procent. A to jsme na začátku boomu baterií, které vyřeší většinu krátkodobých problémů. Naopak velmi brzy zjistíme, že máme kriticky málo solárních a větrných zdrojů, a to se musí změnit.
Nemáme dostatečně silné vedení z Německa, abychom dokázali 100% využít jejich přebytků, a náklady na přečerpávací elektrárny jsou dnes obrovské a v budoucnu budou kvůli inflaci ještě větší. Naproti tomu bateriové systémy jsou flexibilní a dají se postavit lehce a rychle. Investičně vycházejí na 140 000 eur na jednu megawatthodinu kapacity. Při konfiguraci jednoho megawattu výkonu na dva megawatty kapacity se už dnes například v Rumunsku dostáváme na čtyřletou návratnost investice do baterek.
Technický pokrok a masivní rozvoj výroby obnovitelných zdrojů dále hýbou matematikou obnovitelných zdrojů k jejich prospěchu. Navzdory tomu, že Česká republika nemá takové povětrnostní podmínky jako země na jihu či naopak na sever od nás, i my můžeme z tohoto pokroku těžit. Pokud tuto příležitost nevyužijeme, můžeme se naopak dostat do problémů s nedostatkem energie i její cenou, což by v důsledku zhoršilo i naši energetickou bezpečnost.
