Článek
Když politici začali plánovat výstavbu nových jaderných reaktorů v Česku, slibovali dvě důležité věci. Významný podíl českého průmyslu na výstavbě českých jaderných elektráren a restart kdysi slavného českého jaderného průmyslu, který bude na desítky let partnerem toho, kdo bude reaktory v Česku stavět. Čím dál tím víc se ale zdá, že vybraní Korejci nesplní ani jedno z toho.
Když se poslední roky mluvilo o zapojení českého průmyslu do výstavby nových reaktorů v Dukovanech, nejčastěji padalo číslo 60 % z hodnoty zakázky pro české dodavatele. Významný podíl českých dodavatelů ostatně verbálně potvrzovali všichni zájemci o výstavbu v Česku. Ovšem ve chvíli, kdy vláda vybrala korejského dodavatele, nastalo ticho po pěšině.
Pokud se vůbec mluvilo o nějakém cíli pro české dodavatele, bylo to najednou deset procent místo šedesáti. Po tvrdém tlaku ministra průmyslu a obchodu Vlčka začali Korejci trochu navyšovat své sliby. Jenže zatím to jsou skutečně pouhé sliby a jak upozorňuje třeba prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj, nevedou se žádná intenzivní obchodní a právní jednání mezi českými firmami a korejským dodavatelem stavby. Podobně skeptický je i výkonný ředitel Aliance české energetiky Josef Perlík. Na první pohled se tak zdá, že jde skutečně jen o sliby a pokud dojde k podepsání smlouvy s korejským dodavatelem, český průmysl na dodávkách do Dukovan získá mnohem méně, než se roky očekávalo a než politici slibovali.
V případě zapojení českého průmyslu má přitom český stát v ruce velmi účinné nástroje. Podmínkou pro podepsání smlouvy s Korejci by měly být jasné a právně závazné smlouvy na podíl českých dodavatelů. A to nejen stavebních firem, ale také dodavatelů technologií. Tuto páku má ale stát v ruce pouze do okamžiku podpisu smlouvy s Korejci, vteřinu poté veškerou možnost podpořit české firmy ztratí.
Budoucnost Evropy je v jádru
Výstavba a údržba jaderných zdrojů bude v celé Evropě obrovským byznysem. Řada zemí bude obnovovat existující reaktory a rozšiřovat jejich kapacity, další evropské země začínají uvažovat o tom, že postaví první jaderné reaktory ve své historii. Sečteno a podtrženo to znamená, že firmy, které se osvědčí jako dodavatelé jaderných technologií, před sebou mají obrovský růst trhu a dlouhodobé záruky zajímavých zakázek.
Proto bylo vždycky tak důležité, aby se české firmy staly významnými dodavateli toho, kdo bude v Česku nové jaderné zdroje stavět. Nové reaktory v Dukovanech se měly stát klíčovou referencí pro nově nastartovaný český jaderný průmysl a zajistit mu dlouhodobou úspěšnou budoucnost. Znovu nastartovat utlumený jaderný průmysl nebude vůbec jednoduché a bude to stát hodně peněz. Proto je potřeba, aby každá firma, která do toho půjde, měla šanci na jaderné zakázky i mimo tuzemský trh v rámci dlouhodobé spolupráce s dodavatelem nových jaderných zdrojů do Česka.
Ještě nedávno to vypadalo, že Korejci toto zadání budou splňovat, protože se pro ně měla stavba v Česku stát pilotním projektem pro jejich expanzi do Evropy. Korejci navíc nedávno podepsali dohodu se společností Westinghouse, která měla urovnat jejich patentové spory u klíčových jaderných technologií. A původně se zdálo, že smírčí dohoda Korejcům rozváže ruce, aby mohli v Evropě dále expandovat a české jaderné firmy by tak mohly růst s nimi.
Arogantní mlčení Korejců
Jenže se zdá, že součástí dohody mezi Korejci a Američany je také dohoda o rozdělení sfér vlivu ve světě. Korejci sice dál zůstávají v Česku, ale po uzavření smíru s Američany obratem vycouvali z jaderných tendrů ve Slovinsku, ve Švédsku a nejnověji také v Holandsku. Zdá se tedy, že Česko bude jedinou evropskou zemí, kde budou jaderné bloky budovat Korejci. České firmy si tak možná sáhnou na nějaké zakázky v Dukovanech, ale mohou zapomenout na to, že by s Korejci mohli dodávat jaderné technologie také v dalších evropských zemích.
To je samozřejmě obrovská rána návratnosti investic do budování nových znalostí a vývoje nových technologií, protože takové investice se mohou českým firmám vrátit jen v případě, že je využijí při stavbách vícero jaderných reaktorů. Poprvé je tak jasné, proč vlastně počátkem roku šéf korejského dodavatele v rozhovoru pro Seznam Zprávy říkal, že se českým firmám nevyplatí investovat do vývoje kvůli výstavbě v Dukovanech. Tehdy jeho vyjádření nikdo nechápal, ale bylo to jasné první varování, že Korejci s českými firmami do budoucna nepočítají.
Když se nedávno v Poslanecké sněmovně konal seminář o zapojení českých firem do výstavby nových jaderných zdrojů, dostali Korejci přímou otázku, zdali se budou v Evropě účastnit i dalších soutěží a proč odešli z těch, do kterých byli původně přihlášeni. Korejská delegace tuto otázku arogantně přešla mlčením a bylo hodně zvláštní, že na odpovědi na tak klíčovou otázku netrval ani žádný z přítomných poslanců.
Možná chtěli být všichni jenom zdvořilí, protože už vědí, že s korejskými dodavateli české firmy nic dobrého dlouhodobě nečeká. Pak ale přestává fungovat ta základní matematika, na základě které padlo rozhodnutí o výstavbě nových jaderných zdrojů a na základě které byl v soutěži vybrán korejský dodavatel. U největší zakázky století nemůže hrát roli pouze její cena, ale je potřeba velmi podrobně zvažovat i to, jak výběr dodavatele pomůže restartu a modernizaci české ekonomiky.
Pokud se podaří prosadit zapojení českých firem do výstavby a údržby mnoha dalších evropských reaktorů, významná část investice se do českého státního rozpočtu vrátí prostřednictvím vyšších daní a růstu českých jaderných firem. Pokud se ale spolehneme jen na hezká slova Korejců bez jakýchkoliv právně závazných garancí a pokud si necháme utéct šanci na restart českého jaderného průmyslu, bude to ta největší chyba, jaké se stát může dopustit.
Jaderný průmysl má před sebou v Evropě skvělou budoucnost. Udělejme proto všechno, co je v našich silách, aby se české firmy na této budoucnosti dokázaly podílet. Jsme průmyslová velmoc a v jaderném průmyslu by to díky naší minulosti mělo platit dvojnásobně. Stačí jedno jediné – aby mohly české firmy pracovat s těmi, kteří v jaderné Evropě vidí budoucnost a budou do ní investovat.
