Komentář: Šéf americké obchodní komory navrhuje, jak má EU reagovat na cla

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jak si Česká republika přeje ukončit celní krizi? Jakou roli mají vztahy s Amerikou hrát v zajišťování prosperity a bezpečnosti země?

Odpovědi na tyto otázky by měly naznačit, jak česká vláda a obchodní sektor zareagují na nespravedlivá cla, která byla uvalena na dovozy z EU do Spojených států a která vyvolávají značné rozpaky.

Transatlantický obchod, investice a spolupráce na vývoji technologií jsou ústředním pilířem světové ekonomiky, a právě díky nim zažívají Evropa a Amerika dosud nevídanou míru bezpečí a blahobytu i kvalitu života, jakou si lidé, kteří po 2. světové válce vytvořili rámec transatlantické ekonomické spolupráce, ani nedovedli představit.

Pokud bychom o tento vztah správně pečovali, mohl by přinášet dokonce ještě vyšší životní úroveň a větší bezpečnost a přispívat k rozvoji technologií, jež jsou nezbytné ke zmírnění klimatických změn – právě ty představují největší dlouhodobou hrozbu pro bezpečnost a ekonomickou prosperitu obou kontinentů.

Za vznikem této krize, která propukla minulý týden, stojí skutečnost, že jsme se o zmíněný vztah náležitě nestarali. Vlády a firmy se celá desetiletí snažily transatlantické vztahy využívat ke svému prospěchu a domnívali jsme se, že tyto vztahy přežijí naše vlastní počínání. Pro Evropu se soutěžení s Amerikou stalo důležitějším než spolupráce s ní a stejně tak tomu bylo s Amerikou a jejím vztahem k Evropě.

Nyní se musíme rozhodnout, jestli chceme tento vztah zachránit, nebo jej necháme zahynout pod tíhou rostoucích cel a protiopatření. Česká republika si musí ujasnit, zda se chce při zajišťování svého budoucího blahobytu a bezpečnosti nadále spoléhat na mezinárodní systém, který jí dopomohl k zatím největšímu hospodářskému rozkvětu a nejvyšší bezpečnosti v celé její historii, nebo zda zariskuje a přikloní se k jinému systému.

Před stejnou volbou dnes stojí i Amerika. Vlivná skupina Američanů už stovku let tvrdí, že Amerika by se měla izolovat od „zahraničních intrik“ a světového obchodu. Prezident pak dlouhodobě přitakává jejich názoru, že trh Spojených států by měla před zbožím ze zahraničí chránit „zeď“ vystavěná z cel, a stěžuje si, že ostatní země využívají systém na úkor Ameriky.

Většina Američanů však o obchodní válku nestojí. Valná většina jich ani nemá nejmenší tušení, jestli je Evropa k Americe nespravedlivá. Svůj názor si vytvoří na základě reakcí Evropské unie.

Pokud mají Evropa a Česká republika zájem o to, aby celní válka skončila a aby pokračovala transatlantická spolupráce, měly by si uvědomit, že nejrychleji se celá záležitost vyřeší tak, že Američané přimějí svou vládu, aby od vymáhání cel upustila.

Vzhledem k tomu, že další volby, které by mohly krizi rychle zažehnat, jsou příliš daleko, mají Američané, kteří si přejí cla zrušit, tři možnosti: Kongres, soudy a tlak veřejnosti.

Republikáni, kteří ovládají Kongres, by mohli uplatnit své ústavní právo „ukládat a vybírat daně a cla“. Hrstka Republikánů hlasovala minulý týden pro zrušení cel uvalených na Kanadu a několik se jich veřejně vyslovilo proti těmto clům.

Firmy by měly zpochybnit zákonnost cel u soudů a některé již v této souvislosti chystají podání žalob.

Stejně tak roste tlak veřejnosti proti clům. 62 procent Američanů vlastní akcie a vývoj na burze po zavedení cel zasáhl minulý týden výrazně jejich penzijní účty. Spotřebitelé očekávají v souvislosti se zavedením cel růst inflace a ekonomové varují, že Amerika se již dostala do recese nebo se do ní přinejmenším dostává. Voda v konvici se začíná vařit.

Pokud Česká republika a EU chtějí posílit transatlantickou ekonomiku, měly by přijít s návrhem, který přispěje k dosažení tohoto cíle a podpoří argumenty těch Američanů, kteří s novými cly nesouhlasí. Tím, že EU navrhla, aby obě strany přistoupily na nulová cla, má již svůj díl splněn, neboť její cíle se shodují s cíli řady podniků v USA, a sama ukazuje, že argumenty o nefér Evropské unii nejsou pravdivé.

Předložený návrh rovněž vybízí Trumpovu administrativu k tomu, aby se rozhodla, zda skutečně stojí o férový obchod, nebo chce postavit pomyslné opevnění z cel.

Zatím se zdá, že Americe jde spíš o opevnění či vysokou zeď. Podle oficiální reakce Bílého domu musí EU také přistoupit ke změně DPH. DPH je však spotřební daní, nikoli celní překážkou. Znamená to, že Trumpova administrativa buď nemá zájem vyjednávat, nebo potřebuje oddělit obchodní záležitosti od věcí týkajících se amerických daní.

Česká republika a EU by měly pokračovat v prosazování návrhu na zavedení nulových cel. Svou argumentaci mohou podpořit tím, že poukáží na to, jak přínosné budou pro Ameriku a Evropu silné transatlantické vztahy. Pro Ameriku je v současnosti prioritou vývoj technologií, díky nimž se stane světovým lídrem na poli vesmírného výzkumu a umělé inteligence.

EU by mohla navrhnout transatlantickou dohodu, na základě které budou v těchto dvou oblastech (rovným dílem) investovány značné veřejné prostředky do vývoje nových efektivních technologií, a součástí tohoto balíčku mohou být rovněž efektivní technologie využitelné v oblasti obrany a kybernetické bezpečnosti.

Tento postup by mohl zabránit evropské recesi, snížit náklady na český vývoz do USA a rozšířit možnosti České republiky v souvislosti s vývojem pokročilých technologií, které přinesou větší prosperitu. Tato cesta je v každém případě schůdnější a méně riskantní než boj o to, která země dovede od svých občanů vybrat vyšší daně a cla.