Komentář: S čím si jít nejen do banky pro peníze na rozjezd podnikání

Prudké zvýšení úrokových sazeb v loňském roce vedlo nejen k vyšší ceně peněz pro podnikatele, ale spolu s rostoucími cenami vstupů způsobilo také větší zdrženlivost bank ve financování menších podnikatelských záměrů. Poptávka po nebankovním financování tak začátkem roku stoupla o třetinu. Řada podnikatelů a firem podniká v rizikových segmentech nebo se jejich záměr nevejde do tabulek pro oceňování kreditního rizika. Někteří z nich se ale zároveň dopouštějí chyb, které jejich financování činí příliš rizikovým pro jakéhokoli věřitele.

V prostředí investic se často setkáme se souslovím „Cash is King“ neboli „hotovost je král“, které je populární především v době krizí a poklesu cen akcií. V případě snahy o získání úvěru můžeme bez nadsázky říci, že zde je králem cash flow, tedy prokázání dostatečně silných a stabilních příjmů na pokrytí splátek úvěru. To je přitom pro řadu především začínajících podnikatelů nepřekonatelným problémem. V některých případech to opravdu můžeme považovat za zásadní chybu celého podnikatelského projektu, kvůli které ho není možné zafinancovat. Ovšem často je situace trochu odlišná.

Podle zkušeností totiž existuje značné množství velmi dobrých a promyšlených projektů, u kterých žadatelé o úvěr negenerují dostatečné příjmy na bezpečné pokrytí splátek úvěru, ale mají přitom velmi jasný a smysluplný plán a vynikající zajištění v podobě nemovitosti. Přesto nedostanou bankovní úvěr, protože se nevejdou do tabulek pro posuzování rizika. Je to trochu podobné jako s hypotékami pro lidi s živnostenským listem před 15 lety. Tehdy banky posuzovaly úvěruschopnost žadatele ne podle obratu na účtu, ale skrze výši daňového základu z přiznání k dani, takže většina lidí pracujících na živnost na hypotéku přirozeně nedosáhla.

Dobrý nápad pro start podnikání nestačí. Podnikatelé, kteří usilují o získání úvěru, musí předem sestavit co nejpodrobnější byznys plán popisující, na čem bude jejich podnikání stát a jak by se mělo ideálně vyvíjet. Řada začínajících podnikatelů, kteří třeba i mají vynikající nápad, v této oblasti tápe. Důvodem je především komplexita celého plánu. Lidé nevědí, odkud začít, co všechno by jejich projekt měl obsahovat, nebo na jaká rizika si dát pozor. S tím mohou v některých bankách stále narazit. Naštěstí už existuje dost subjektů, které k těmto lidem přistupují individuálně a někteří jim také dokážou pomoci s přípravou celého projektu.

Realizaci dobrého a životaschopného podnikatelského záměru může zhatit i nedostatek sebedůvěry. Ovšem ne v oblasti samotného projektu, ale při vyřizování žádosti o úvěr. Existují lidé, kteří vytvoří poměrně dobrý byznys plán, ale nemají zkušenosti se složitějšími bankovními produkty a při žádosti o úvěr si nevěří a mají pocit, že úvodní administrativu a další vstupní požadavky nezvládnou. Velmi často se tak stává, že na svůj podnikatelský záměr rychle rezignují, což je škoda a chyba. Základem je především otevřená komunikace mezi finanční institucí a podnikateli. To znamená, že i podnikatelé by si měli umět říci o pomoc a požádat o to, aby jim věřitel byl průvodcem po cestě k získání úvěru.

Z předešlého popisu by mohl vzniknout dojem, že pokud firmy či podnikatelé dostanou dostatek podpory a osobního přístupu, je možné vše. Tak to ale samozřejmě není. Existuje řada varovných signálů, které znamenají, že daný subjekt není financovatelný. Nejčastějším případem je nedostatečná odbornost v oblasti plánovaného podnikání. Ta je přitom klíčovým předpokladem pro to, aby se projekt vydařil. Žadatel by měl totiž prokázat hluboké porozumění trhu a konkurenci. Menší firmy či jednotlivci se často náhodně pouštějí do oblastí, s nimiž dosud neměli žádnou zkušenost. Jednoduše se jim naskytne zdánlivě zajímavá příležitost, tak se jí pokusí využít. Pokud ale nové oblasti nerozumí, nejsou schopní reagovat na problémy, které se v daném segmentu přirozeně vyskytují, a často si je ani neuvědomují.

Podnikatelé i firmy také nemají často dobře propočítanou rentabilitu projektu a náklady s ním spojené. Typické je to například u rekonstrukce bytových domů s cílem budoucího pronájmu bytových jednotek. Zde bývají náklady na financování mnohdy vyšší než reálný výnos z pronájmu. I zkušenější žadatelé však někdy mohou udělat chybu a neuvědomit si, že si pro svůj obor například vybrali nevhodné prostředí. Takovým případem může být třeba výstavba v záplavové zóně. Takový projekt je odsouzený k nezdaru a není možné jej financovat.

Představa, že podnikatelský záměr poběží vždy podle plánu, je samozřejmě lákavá. Poskytovatelé úvěrů však spíše než přehnaný optimismus oceňují střízlivý a racionální přístup. Často se setkáváme s plány a projekty, kde jednoduše nevycházejí kupecké počty. Žadatelé mají tendenci podceňovat výši celkových nákladů a přeceňovat potenciální výnosnost svých projektů. Nebo k projektu sice přistupují realisticky, ale nemají žádnou rezervu pro případ jakékoli komplikace. A v každém projektu najdeme komplikací celou řadu. Proto by podle něj žadatelé měli být k sobě poctiví a náklady i výnosy si spočítat opravdu podrobně a realisticky. Zároveň by jim měl projekt vycházet i ve chvíli, kdy se jim náklady zvýší o pětinu.

Už samotný byznys plán by zároveň měl obsahovat rizika projektu a připravené krizové scénáře. Podnikatel by měl ideálně předem vědět, jaká je pravděpodobnost, že se něco pokazí, jakou to bude pro byznys představovat ztrátu a v nejlepším případě i strategii, jak se takovému problému vyhnout.

Při hodnocení úvěruschopnosti potenciálního klienta se banky vždy rozhodují na základě dostatečné cash flow. Zajištění projektu – například nemovitostí – se v souladu s pravidly České národní banky posuzuje až po odsouhlasení projektu, celkově ale hraje v rizikovosti investice pro banku významnou roli. Někteří podnikatelé se přitom domnívají, že úvěr mohou zajistit až sty procenty zástavy. Ve skutečnosti však jde spíše zhruba o polovinu hodnoty u bank a zhruba o sedmdesát procent u specializovaných nebankovních institucí. Instituce nemohou za zástavu přijmout celou hodnotu dané nemovitosti, protože musí počítat s rizikem poklesu její ceny a také s náklady na její případný prodej.

Samotné vlastnictví nemovitosti a její dostatečná cena však stačit nemusí. Je třeba předem ověřit, zda nemovitost nemá právní vady. Jako zástavu samozřejmě nelze použít nemovitost, která je již v zástavě nebo která je předmětem exekuce či probíhajícího soudního sporu. Využít nelze ani nemovitost obtěžkanou věcným břemenem či předkupním právem nebo nemovitost, která se nachází v záplavové oblasti.

Poslední bod určitě není chybou podnikatelů či firem, ale možnost získat úvěr ovlivňuje výrazně. Je to nedůvěra bank k oboru, ve kterém podnikají. Ať už je důvodem zvýšená rizikovost odvětví, nebo nedůvěra bank vůči určitému segmentu podnikání, firmám to může výrazně zkomplikovat jejich snahu o získání úvěru. Typickým příkladem je development a především malé developerské projekty. Kombinace rychlého nárůstu cen vstupů v podobě stavebních materiálů, energií a práce, který začal před dvěma lety, a vysokých úrokových sazeb, které na druhé straně dusí poptávku po financování vlastního bydlení, je pro některé menší firmy existenciálním rizikem. Banky si to uvědomují a projekty v tomto odvětví posuzují výrazně přísněji. Podobně rizikově jsou vnímané například projekty z oblasti wellness či hotelnictví.

Některé obory potom banky vnímají negativně dlouhodobě. V Česku jde například o prodej rekreačních zbraní, například pro myslivost, případně o pěstování léčebného konopí. Tyto projekty mohou mít velmi dobře zpracovaný byznys plán či mít vynikající cash flow, ale stejně budou mít často smůlu. Podobně tzv. „špinavé“ projekty s vysokou produkcí emisí skleníkových plynů je u bank stále těžší profinancovat.

Existují samozřejmě i další okolnosti, které mohou poskytnutí úvěru značně zkomplikovat. Jednou z nich je třeba negativní záznam v úvěrových registrech, ať už jde o registry firemních klientů či fyzických osob.

Z nich lze přitom vyčíst například i pozdní platby dodavatelům a další prohřešky. Stopku může vystavit i podnikatelská historie. Věřitelé si dnes velmi jednoduše dokážou dohledat, v jakých firmách působili žadatelé (v případě firem jednatelé), kdo je konečným vlastníkem konkrétní firmy a další desítky informací.