Komentář: Ruská cesta k digitální bezvýznamnosti

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rusko čelí bezprecedentním sankcím kvůli invazi na Ukrajinu. Přestože není úplně izolované, jeho ekonomika je vystavena problémům, které bude muset vyřešit. Vzhledem k nejisté budoucnosti konfliktu a možnosti další eskalace, má Rusko jen omezené možnosti, jak si udržet pozici geopolitické velmoci.

Kromě aktuálních diskuzí o schopnosti Ruska pokračovat ve válce bez podpory západních průmyslových firem, bychom měli věnovat pozornost i jeho kapacitě digitalizovat, vyvíjet a využívat IT systémy na lokálním trhu. S ohledem na stárnoucí populaci, obrovské válečné výdaje a klesající příjmy z přírodních zdrojů, představují inovace softwaru klíčový faktor pro udržení hospodářského růstu.

Ruský IT průmysl nebyl v dobré kondici už před invazí. Nyní, když je Rusko odříznuto od západních technologií, již samotné investice nestačí a technologický rozvoj se ocitl za novou železnou oponou.

Obzvláště patrné je to u kritické infrastruktury, jako jsou cloudové služby nebo schopnost generovat inovace prostřednictvím startupů. Tyto oblasti vyžadují dlouhodobé úsilí a plánování a pouhé navýšení rozpočtu nestačí. Aby mohlo úspěšně inovovat, Rusko potřebuje inovační kulturu, vizionářské firmy, experty a dostatečně velký trh.

Když přemýšlíme o digitalizaci ekonomiky a státu, soukromé firmy jsou obvykle vnímány jako hlavní hybatelé. Ano, vláda může motivovat určité oblasti, ale v praxi to nestačí - ať už kvůli byrokracii, nedostatku motivace, omezeným zdrojům. Proto je důležité, aby mezi státem a soukromou sférou převládalo porozumění a spolupráce. Jenže to se Rusku dlouhodobě nedaří. Politoložka Alena Ledeneva ve své knize Can Russia Modernize? identifikovala zásadní příčiny. Podle ní je Rusko kontrolováno pomocí takzvané sistemy - neformální sítě moci propojující politické instituce, byznys a další hráče. Sistema funguje na bázi osobních vazeb namísto psaných pravidel a představitelé firem jsou nuceni se této autoritě podřizovat, přestože ona sama postrádá jasnou hierarchii.

Právě zástupci technologických společností ale měli v rámci sistemy slabou pozici. Měli přístup k citlivým datům, jejich obor vyžadoval odborné technické znalosti a generoval velké zisky. To vše bylo z pohledu vládnoucích elit vnímáno s nedůvěrou. Proto mnozí úspěšní podnikatelé v oblasti IT raději nežijí v Rusku.

Podívejme se blíže na tři příklady vývoje vztahů státu a těchto firem v minulosti.

Yandex je známý případ úspěšné ruské firmy v zahraničí. Stal se jedním z mála ruských podniků, které dokázaly konkurovat západním gigantům a spravoval internetový vyhledavač. Na ruském trhu se mu podařilo předstihnout Google. Po úspěšném rozjezdu však začal jeho vztah s mocenskými elitami od roku 2010 ochlazovat.

Nakonec byl Yandex donucen předat podíl ve firmě státem vlastněné Sberbance. Skrze ni mohli vládní představitelé neformálně ovlivňovat firmy a potlačit její nezávislost. Po invazi na Ukrajinu již Yandex nesměl fungovat jako nezávislý zdroj informací a raději prodal zpravodajskou platformu Zen konkurenci.

Sociální síť VKontakte (VK) začínala v roce 2006 jako nezávislá obdoba Facebooku. Zpočátku na ní neexistovala žádná regulace obsahu. Zásadní zlom přišel až během protestů v roce 2012, kdy tajné služby začaly tlačit na zakladatele Pavla Durova, aby jim poskytl data o uživatelích.

Další rána přišla během Euromajdanu na Ukrajině v roce 2014. VK tehdy odmítl na žádost Kremlu cenzurovat ukrajinský obsah. Následoval zásah policie v sídle firmy a Durov musel uprchnout ze země. Nakonec svůj podíl prodal a opustil Rusko.

Pro VK následoval nezvratný sestup k přímé cenzuře. V roce 2017 byla síť na Ukrajině zakázána, což vedlo k okamžité ztrátě 14 milionů uživatelů. V roce 2021 pak VK splynula s provládní Mail.ru do VK Group. Po zákazu Facebooku se tak VK stala jedinou sociální sítí v zemi.

Třetí příběh je odlišný a ilustruje, jak blízký vztah s vládní elitou vede k úspěchu. Polostátní Sberbank za podpory vládních elit provedla úspěšnou transformaci do technologické společnosti. Jedním z hlavních důvodů úspěchu jistě bylo, že její generální ředitel Herman Gref patřil do nejužšího okruhu kolem Vladimira Putina. Gref a Putin se znali z 90. let, kdy oba pracovali na petrohradské radnici.

Poté, co v letech 2000-2007 působil jako ministr hospodářského rozvoje, se Gref stal generálním ředitelem Sberbank a proměnil ji v moderní banku. Následovalo několik strategických akvizic, které ve společnosti vytvořily kvalitní podmínky pro vývoj software. Kromě toho banka začala provozovat superpočítače, dovážet čipy a další technologie. Sberbank v současnosti představuje klíčového hráče v oblasti digitalizace v Rusku a je přímo zapojena do federálních inovačních programů.

V roce 2022 se Rusko v Globálním inovačním indexu umístilo na 47. místě ze 132 ekonomik. Při srovnání ruských inovačních výsledků s ostatními evropskými zeměmi se Rusko umístilo na 30. místě z 39.

Stalo se tak navzdory vládním dotačním programům zaměřeným na inovace a digitalizaci ruské ekonomiky a státu. Rusko zaostávalo i v oblasti automatizace a robotizace. Počet robotů na 10 000 pracovních míst byl pouze 3 až 4, zatímco evropský průměr činil 99.

Ale hlavně byl špatný výhled na generační obměnu v IT odvětví. V roce 2020 v sektoru pracovalo pouze 4 % technologických pracovníků ve věku 30 let a méně.

Teprve v roce 2017 se prezident Putin začal aktivně zajímat o podporu rozsáhlého programu digitalizace a rozvoje umělé inteligence. Projektu se přímo účastní i Sberbank. Ta připravila víceletý digitalizační projekt nazvaný Program digitální ekonomiky (na období 2018-2024), který byl v roce 2019 rozšířen, aby zahrnoval i oblast AI.

První výsledky Programu digitální ekonomiky přišly v roce 2019. Ukázaly, že měl ze všech národních projektů nejhorší čerpání rozpočtu - pouhých 53,6 %. Celá iniciativa byla kritizována za špatnou strategii. Mnoho výzkumných projektů bylo vnímáno spíše jako korupčních než jako snaha o digitalizaci.

Dostupná data ukazují, že v oblasti AI Rusko za svými geopolitickými rivaly zaostávalo. Dokonce i generální ředitel Sberbank Gref přiznal, že v Rusku bylo přímo zapojeno do výzkumu AI pouze kolem 6500 expertů. Podle něj byl počet dokonce nižší, než co Microsoft nasazoval pro svůj vlastní výzkum AI. Podle Government AI Readiness Index za rok 2022 Rusko obsadilo až 40. místo ze 181.

Podle zprávy Centra pro bezpečnostní a vznikající technologie mezi lety 2010 a 2018 ruští výzkumníci publikovali 7095 článků souvisejících s AI, zatímco američtí výzkumníci jich publikovali 271 464 a čínští výzkumníci 262 112.

Pokud jde o existující startupy a společnosti vyvíjející AI, poslední údaje z roku 2021 hovoří asi o 370. S ohledem na ruskou populaci to znamená, že na jednu společnost AI připadá přibližně 387 tisíc lidí.

Kromě talentů Rusku chybí i výpočetní kapacity, tedy využití superpočítačů. Superpočítače pro vědecké a inženýrské účely vyžadující náročné zpracování dat a výpočty a bez přístupu k vysokému výpočetnímu výkonu je nepravděpodobné, že by špičkový výzkum a hlavně dostatečná aplikace nejnovějších modelů mohla v Rusku vůbec probíhat.

Přímý dopad invaze na Ukrajinu a sankcí západních zemí na ruský IT sektor byl obrovský. Mnoho zahraničních technologických společností se rozhodlo ukončit své ruské operace - mezi nimi klíčoví hráči v digitalizaci Microsoft, Oracle nebo IBM.

Další ránu přinesla skutečnost, že zahraniční firmy přestaly investovat na ruský trh. Investice rizikového kapitálu do ruských firem v roce 2022 klesly o 57 %. Kromě toho velká část zahraničních akcionářů prodala své podíly v ruských firmách.

Výzkumy IDC naznačují, že odchod softwarových firem z Ruska v první polovině roku 2022 částečně absorbovaly ruské technologické společnosti. Například Yandex uvedl ve své výroční zprávě růst napříč všemi segmenty a cloudové podnikání rostlo o 127 %. I tak ale došlo k výraznému poklesu celkového obratu na úrovni celé země.

Kromě mezinárodní izolace ale Rusko čelí ještě většímu problému – odlivu kvalifikovaných pracovníků. Ten proběhl ve dvou vlnách v roce 2022. Je veřejným tajemstvím, že IT společnosti v Rusku zažívají vážný nedostatek lidí na střední nebo seniorské pozice. Samotná vláda hovoří o nejméně stovce tisíc zaměstnanců pracujících pro ruské společnosti ze zahraničí. Toto číslo je spíše konzervativní. Například New York Times odhadly, že počet po první vlně stoupl až na 170 tisíc.

Odchodu nemohl stát nijak zabránit. Ruští občané mají právo vycestovat, obzvláště v situaci, kdy nebyl vyhlášen válečný stav. V současnosti tak najdeme řadu ruských IT specialistů v okolních zemích.

Jedním z řešení pro podnikatele je přesunout se do sousedních zemí, aby se vyhnuli sankcím. V Kazachstánu se každý měsíc registruje 500 až 800 nových společností s ruskými majiteli. Tyto společnosti se zaměřují převážně na obchod, poradenství nebo na IT. Kazachstán se například přeměnil v centrální uzel pro dovoz mikroelektroniky a dronů.

Členství Ruska v BRICS (hospodářské uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky) je někdy zmiňováno jako další možnost, jak uniknout sankcím. Postavení Ruska v BRICS je však slabší než vůči Kazachstánu. BRICS jako aliance nemá jasně stanovenou agendu a jeho členové si v mnoha ohledech konkurují a homogenita názorů není garantována - Brazílie například hlasovala v OSN pro odsouzení invaze.

Čína je nyní největším zahraničním trhem pro ruskou ropu. Čínské banky přesto přestaly půjčovat peníze ruským společnostem a zdá se, že i pro Čínu je riziko příliš blízké spolupráce až moc velké. Navíc Rusko nepatří mezi nejdůležitější obchodní partnery Číny a ani se jím nestane. Vzájemná obchodní bilance se za posledních deset let prakticky nezměnila.

Nejaktivnější čínskou firmou na ruském trhu je Huawei. Ta se zde snažila kompenzovat vlastní (nařízený) odchod z USA a aktivně spolupracovala s ruskými univerzitami. Po invazi však přemístila ruské manažery a vedoucí divizí do Kazachstánu a Uzbekistánu a dočasně zastavila prodej firemním zákazníkům, aby předešla sankcím. Podobně Alibaba v květnu 2022 snížila počet zaměstnanců ve společném podniku o 40 %.

Na přiloženém grafu (data IDC), je zřejmé, že ruský trh do roku 2027 zmenší svou velikost a stane se ještě méně relevantním. To může ovlivnit i budoucí vztahy s čínskými technologickými giganty, kteří mohou namísto Ruska budovat vztahy s asijskými zeměmi.

Graf: Jak velký podíl má ruský software na stejných trzích v USA, Číně a Japonsku?

Poznámka: Data společnosti IDC potvrzují, že Rusko nebylo softwarovou velmocí už od začátku. Po invazi na Ukrajinu jeho význam v tomto odvětví klesl více než na polovinu a naše aktuální předpovědi ukazují, že pomalejší růst v budoucnu Rusko posune na úroveň ještě menšího významu v softwarovém průmyslu.

Ruské IT společnosti mohou v krátkodobém horizontu zůstat funkční, ale pokles jejich schopnosti inovovat spolu s klesající velikostí celého IT trhu jsou zásadní problém. Kvůli svému specifickému systému vládnutí má Rusko vysoké náklady spojené s inovacemi.

Existuje také limit toho, co lze inovovat, protože IT sektor je náročný na znalosti a jeho vývojové problémy nejdou vyřešit jen utrácením peněz. Lze říci, že vládnoucí třída těmto výzvám nerozumí, ale ani si nevytvořila žádná spojenectví se společnostmi, které by jim mohly pomoci – to platí obzvláště v souvislosti s čínskými technologiemi, které po invazi ztratily zájem o místní trh.

Rusko může překonat některé sankce tím, že přesune část svého podnikání do Kazachstánu nebo jiných sousedních zemí. Ale to nestačí, zvláště s ohledem na jejich vlastní odliv mozků. Před vládními elitami tak stojí prakticky neřešitelný problém, který má potenciál udělat ze země ve střednědobém horizontu ještě zaostalejší ekonomiku, než jaká byla doposud.

Graph: Podíl ruského softwarového trhu kontrolovaného lokálními hráči.

Poznámka: Místní ruské společnosti dokázaly zachytit část trhu po odchodu západních firem. Tento podíl ale musíme interpretovat v kontextu celkového poklesu příjmů z prodeje softwaru.