Článek
Loňská plynárenská krize v Evropě jasně ukázala, jak klíčovou roli hraje energetika v celém hospodářství. Rychlou reakcí některých přímořských států se podařilo krizi vyvolanou hrozbou nedostatku dodávek plynu do značné míry zažehnat.
Téměř rok poté, co byl instalován v Nizozemsku první plovoucí LNG terminál v reakci na omezení dodávek ruského plynu, se členské státy pokoušejí z loňské krize vzít poučení. Plynárenství či elektroenergetika jsou natolik zásadní oblastí pro chod celého hospodářství a společnosti obecně, že se nedostatečná akceschopnost národních vlád směřovat energetické subjekty vlastním směrem ukazuje jako zásadní nevýhoda.
Dnes ohlášený nákup podzemních zásobníků RWE Gas Storage nemusí nutně znamenat ekonomicky výhodnou investici. Zásobníky však hrají ve fungování systému zajištění dodávek konečnému spotřebiteli v České republice nezastupitelnou roli. Jejich provoz je plně integrován do celého provozu plynárenské soustavy (přepravy i distribuce) a pomáhá flexibilně reagovat na poptávku trhu, který právě s rostoucí nejistotou a cenovou volatilitou potřebuje dostatek stabilních dodávek.
Připomeňme si například příběh největšího plynového zásobníku Rough ve Velké Británii. Soukromá společnost Centrica se v roce 2017 rozhodla zásobník uzavřít z důvodu neefektivity dalších investic do jeho modernizace, jež byla pro jeho další provoz nezbytná. Jakékoli snížení skladovací kapacity pak přímo snižuje schopnost čelit nepředvídaným událostem, jak jsme se mohli dobře přesvědčit v zimě 2021/2022.
Také proto od loňské zimy sledujeme nákladnou revizi tohoto rozhodnutí a opětovné plnění zásobníku Rough, který byl po pěti letech postupného vytěžování modernizován a znovu spuštěn na základě veřejného i politického požadavku s ohledem na energetickou bezpečnost.
Velká Británie, jež navíc může své potřeby zajišťovat různými flexibilními dodávkami (LNG, vlastní těžba a dovoz z Norska či EU), si vyhodnotila důležitost dostatečné skladovací kapacity jako nezbytnou pro fungování plynárenského trhu.
Klíčové části infrastruktury na prodej
Nemusíme vždy souhlasit s tím, jak by chtěly konkrétní vlády energetickou politiku vést. Proto se vytváří tzv. Státní energetická koncepce, která ukazuje směr a prostor pro investice překračující jedno či dvě volební období.
Její součástí by měl být také postoj státu k tomu, jak bude své kroky v tržně provozované energetice prosazovat. Jednou z možností je získat větší vliv pomocí nabytí vlastnických práv.
O tom se nyní jedná ve všech třech klíčových částech plynárenské infrastruktury. Zahraniční investoři nabízejí k prodeji jak provozovatele přepravní soustavy Net4Gas, tak provozovatele největší distribuční soustavy Gasnet a konečně také provozovatele většiny podzemních zásobníků RWE Gas Storage.
Každá z těchto firem hraje nezastupitelnou roli ve fungování systému zajištění dodávek konečnému spotřebiteli v Česku. Stávající vláda si uvědomuje, že přímá kontrola nad provozem kritické infrastruktury může přinést více jistoty do celého sektoru plynárenství, jenž se v posledních letech dostal pod výrazný existenční tlak.
Budoucí role plynu v energetickém mixu se aktuálně velmi komplikovaně předpovídá, neboť energeticko-klimatická politika EU do určité míry diskriminuje zdroje na zemní plyn. Jako náhradu pak podporuje obnovitelné plyny, které narážejí na omezené možnosti výroby (v případě biometanu) nebo na výrazně vyšší náklady spojené s výrobou a částečně také s distribucí, se skladováním a s dálkovou přepravou v případě vodíku.
Pokud se vláda shodla na tom, že pro zajištění fungujícího a proinvestičního podnikatelského prostředí je přínosnější udržovat stabilní a predikovatelnou situaci na energetickém trhu i na základě zvýšených státních výdajů, pak i větší státní participace na řízení infrastruktury může být většinově akceptována.
Zájem státu sehrát aktivnější úlohu v celém procesu zajištění dodávek plynu koncovým spotřebitelům je do značné míry pochopitelný i vzhledem k faktu, že podnikání v plynárenství, zejména v oblasti dodávek a skladování plynu, se velmi prolíná s politikou.
Zejména pro Českou republiku, která je závislá téměř absolutně na dovozu plynu ze zahraničí, je politická rovina tohoto oboru zásadní.
