Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Česko bohužel už zdaleka není premiantem v lákání zahraničních investic. A to ani v regionu střední a východní Evropy. I když máme nespornou výhodu v geografické poloze i v dlouhé průmyslové tradici, utíká nám dnes agilnější Polsko, ale konkurencí nám jsou také země jako Německo či Rakousko. Jedním z důvodů je i nastavení rozpočtového určení daní.
Pryč jsou doby, kdy jsme byli pro investory zemí s levnou pracovní silou v blízkosti západních trhů. Díky růstu mezd i vysokým odvodům z práce už naštěstí nejsme jen levnou montovnou. S tím ale před námi stojí nové výzvy. V lákání zahraničních investic dnes totiž soutěžíme nejen se zeměmi bývalého východního bloku, ale i s bohatými státy jako Německo nebo Rakousko.
Tento souboj je dnes doslova neúprosný. Důležitým trendem v logistice a průmyslové výrobě je totiž dekarbonizace a s tím spojené zkracování přepravních vzdáleností. Aby firmy naplnily své cíle v oblasti udržitelnosti, přesouvají své výrobní závody i logistická centra blíže zákazníkům v západní Evropě. Svou roli hrají i zkušenosti s narušením dodavatelských řetězců během nedávných krizí, ať už to byla pandemie covid-19 nebo začátek války na Ukrajině.
Kromě problémů spojených s délkou stavebního řízení a českou byrokracií obecně máme v Česku ještě jednu zásadní překážku. Pokud chceme postavit moderní průmyslovou budovu, narážíme zpravidla na odpor obyvatel dotčených obcí. Proto jsme si nechali zpracovat studii od KPMG, která porovnává, jakou část výnosů z daní a odvodů vygenerovaných výrobním závodem v katastru obdrží obce v Česku, Německu a Rakousku.
Srovnání je pro nás doslova tragické. Studie konkrétně porovnává situaci v Česku, Německu a Rakousku na modelovém příkladu výrobního závodu, který má rozlohu 25 000 metrů čtverečních a zaměstnává 140 lidí. Předpokládaná doba provozu závodu bez podstatných změn parametrů je 30 let. Během nich závod odvede do českých veřejných rozpočtů téměř 2,8 miliardy Kč. Z toho připadne státnímu rozpočtu přes dvě miliardy a zbývajících přibližně 700 milionů je rozděleno mezi kraj a obec, kde je závod umístěn. Obec ale získá ze všech zdaleka nejméně – jen sedm až 101 milionů, v závislosti na nastavených koeficientech daně z nemovitosti.
V Rakousku v modelovém příkladu přiteče za 30 let od závodu do veřejných rozpočtů v přepočtu 2,6 miliardy Kč. Obci připadne okolo 146 milionů Kč, tedy něco přes 5,6 procent. Z této částky tvoří daň z nemovitosti jen 43 milionů Kč. Zbylých téměř 103 milionů pochází z obecní daně, která se počítá z hrubé mzdy odvedené zaměstnanci daného závodu. Pro obec nejvýhodnější dělení nastává v Německu. Tam závod vygeneruje na povinných odvodech v přepočtu čtyři miliardy Kč. Z nich si státní rozpočet ponechá přibližně polovinu, tj. dvě miliardy, tedy takřka stejnou absolutní částku jako v Česku. Druhá polovina se v Německu rozdělí zhruba stejným dílem mezi spolkové země a obce. Konkrétní obec získává 909 milionů Kč, a to zejména z obchodní daně. Daň z nemovitosti činí z celkového odvodu jen 52 milionů Kč.
Podstatné je vypíchnout, že příjem české obce je zásadně odvislý od výše koeficientu daně z nemovitosti. Pokud se využije pro průmyslové objekty na maximum, platí podnikatel v Česku výrazně více než v Rakousku i Německu. Tento krok také naráží na fakt, že příliš vysoká daň z nemovitosti může být likvidační pro menší lokální firmy. V principu sice může být vyšší koeficient nastaven pro konkrétní parcelní číslo, ale zastupitelstvo si pak musí obhájit, proč zahraniční firma X platí výrazně vyšší daň než lokální firma Y.
Na rozdíl od Německa i Rakouska tak daňový systém v Česku nemotivuje obce ani kraje, aby lákaly a podporovaly podnikatele a investory, kteří nabízejí co nejvyšší mzdy a dosahují co největších zisků. České obce totiž nedostanou téměř žádnou část z odvodů za zaměstnance a ani nemají lokálně žádný podíl na dani ze zisku společností. Česko je tak v Evropě zcela unikátním příkladem demotivace obcí a krajů k rozvoji a zájmu o podnikatelské dění na jejich území.
Moderní průmyslové haly už nejsou synonymem špinavého průmyslu. Využívají energie z obnovitelných zdrojů, šetrně nakládají s dešťovou vodou a důraz je kladen i třeba na udržitelnou dopravu zaměstnanců. Kromě infrastruktury pro elektromobily se tak v projektech zpravidla řeší napojení na hromadnou dopravu nebo zázemí a infrastruktura pro cyklodopravu. Průmysl s sebou nese pozitiva jako zvyšování mezd nebo návazný rozvoj služeb či školství v lokalitě. Ale nese s sebou samozřejmě i zátěž. Od zvýšené dopravy přes nároky na veřejné služby až po zásah budovy do krajiny.
Při současném nastavení rozpočtového určení daní není tato zátěž obcím v podstatě vůbec systémově kompenzovaná. Ačkoli podle zmíněných modelových příkladů přinesou firmy miliardy do veřejných rozpočtů, dotčená obec z nich vidí doslova jen drobné. A to se ani nebavíme o obcích, které jsou v sousedství a externality spojené s průmyslovou výrobou je zasahují také. Ty už nemají žádné přímé benefity. Takzvaný NIMBY (not in my backyard/ ne na mém dvorku) efekt je tak v našich podmínkách naprosto pochopitelný.
V praxi se proto musí nacházet nesystémová řešení, jak průmyslovou výrobu dotčeným municipalitám kompenzovat. Investoři přispívají na infrastrukturu, případně na jiné potřeby dané obce. Tato jednání jsou ale často komplikovaná a zdlouhavá, a to je právě důvod, proč se investor porozhlédne i po jiných zemích regionu.
Jsem realista, a proto neočekávám, že by se v dohledné době nějakým způsobem redukoval neuvěřitelný počet 6500 obcí v Česku. Ale určitě by měla proběhnout debata, jak motivovat obce v rozvoji podnikání na svém území. Zároveň bychom se měli přestat srovnávat jen se zeměmi bývalého východního bloku. Pokud chceme být v rámci Evropské unie úspěšnou a sebevědomou zemí, musíme se inspirovat spíš u našich západních sousedů.
Příklady Německa a Rakouska samozřejmě vychází z jiné historické i územně-správní reality. Ale dnešní stav, kdy české obce benefitují jen na rigidní dani z nemovitosti, brzdí náš hospodářský rozvoj. Obecní pokladny by měly do budoucna určitě dostávat více prostředků i z reálné ekonomické hodnoty vytvořené na území dané obce. To bude zásadní krok k větší konkurenceschopnosti celého Česka.
