Článek
Z analýz ČEPS i z vyjádření některých politiků plyne, že budoucnost naší energetiky bude mimo jiné skutečně stát na dovozu elektrické energie především z Německa a Francie. To ale znamená, že je nezbytné ještě předtím řešit dopady do spotřebitelských cen elektřiny i sociální aspekty takových rozhodnutí.
Na začátku listopadu jsme byli na spotových trzích opět svědky extrémního růstu cen. V době, kdy u našich sousedů nefoukalo, se vyšplhala cena elektřiny na denním trhu až na 800 eur za megawatthodinu. V prosinci se tato situace opakovala a ceny se přiblížily hranici tisíc eur za megawatthodinu. Bez nadsázky riskujeme další energetickou krizi. Pokud se tak ale stane, způsobíme si ji tentokrát my sami.
Podívám-li se na import elektřiny z technického hlediska, musím vzít v úvahu jednak závislost naší země na zahraniční infrastruktuře, tedy na dostatečné kapacitě přenosových sítí, jejichž přetížení může vyvolat riziko výpadku či omezení přenosu; bavíme se jak o distribuci elektřiny, tak i zemního plynu, resp. LNG. Jak už bylo uvedeno, výroba elektřiny dovážené ze států s vysokým podílem obnovitelných zdrojů je často nestálá v závislosti na klimatických podmínkách, jednoduše řečeno, zda svítí a fouká. To klade zvýšené nároky na stabilitu české přenosové sítě a vyžaduje větší investice do systémů akumulace energie a řízení spotřeby.
Cena importované elektřiny je logicky určována tržními mechanismy na mezinárodních burzách. Při vysoké poptávce nebo omezené nabídce může cena výrazně vzrůst, což ohrožuje konečné spotřebitele v ČR. Naopak, je-li import levnější než domácí výroba, může vytlačit české výrobce elektřiny z trhu, což by vedlo k oslabení energetické soběstačnosti ČR. Podceňovat bychom neměli ani geopolitické problémy, jichž jsme svědky v Evropě i ve světě. Jejich výsledkem může být omezení exportu komodit právě i do ČR.
Připomeňme, že zastropování cen elektřiny a plynu, kterým se vláda rozhodla v letech 2022 a 2023 řešit energetickou krizi a rostoucí ceny, vyšlo státní rozpočet na stovky miliard korun. Na jeho financování se podílela i Sokolovská uhelná, prostřednictvím windfall tax jsme odvedli státu stovky milionů korun navíc. Pokud ale budu dovážet elektřinu nebo zemní plyn, resp. LNG, velká část příjmů z nadměrně vysokých cen energií zmizí u zahraničních výrobců, obchodníků a distributorů, kteří pak platí daně a odvádí dividendy jinde. A to je jen jeden z aspektů, které se budou v daném ohledu promítat do hrubého domácího produktu a veřejných rozpočtů.
Nyní nás velmi pravděpodobně čeká urychlený útlum výroby z uhlí, která se stává pro výrobce ekonomicky neúnosnou. Tím se významně omezí nabídka točivých zdrojů, které mohou nedostatek elektřiny na trhu alespoň v omezené míře nahradit (stále se ještě bavíme o produkci z hnědého uhlí v míře cca 40 % z celkového portfolia zdrojů). Do budoucna se počítá s plynem, ale v tuto chvíli adekvátní náhradu za uhlí nemáme a v nejbližších pěti letech ji s největší pravděpodobností ani mít nebudeme. Měli bychom proto být velmi rozvážní v tom, jaké zdroje a jaké lomy zavřeme. Jde totiž o nevratné rozhodnutí. V momentě, kdy v lomu ukončíme skrývkování, vypneme stroje, lidi pošleme domů a zbylé zásoby odepíšeme, po poměrně krátkém čase, zhruba do půl roku, už technicky nebude možné práce na povrchovém dolu obnovit, bude chybět technika i personál.
Momentálně náš stát bohužel aktivně neřeší legislativní změny týkající se odklonu od uhlí, které by zajistily kontrolované a postupné ukončování těžby uhlí a výroby elektřiny v tepelných elektrárnách. Vytváří se tak ekonomický tlak na provozovatele uhelných zdrojů a těžební společnosti, chybí elementární schopnost se střednědobým výhledem bez rizika značných ekonomických ztrát zajistit výrobu. Zároveň dosud nemáme schválenou tak potřebnou legislativu nebo notifikované mechanismy, které by řešily investiční a provozní podporu nových plynových zdrojů či zařízení pro akumulaci energie. Na jednu stranu se hodně mluví o zásadnějším podílu OZE v energetickém mixu, ale povolovací procesy pro stavbu např. větrných elektráren stále váznou. Času přitom není mnoho a jak jsem zmínil, stojíme před rozhodnutími, která, pokud k nim přikročíme, už nevezmeme zpět.
