Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Poslední den v dubnu tohoto roku vyjádřila část politické scény uspokojení z rozhodnutí Evropské komise ve věci státní podpory pro výstavbu pátého bloku v Dukovanech NJZ – nový jaderný zdroj.
Vzhledem k tomu, že je rozhodnutí komise jiné, než vláda a Ministerstvo průmyslu a obchodu původně Evropské komisi předkládaly, je dobré se podívat, zda je důvod propadat nadšení.
Na první pohled je možné konstatovat, že zklamáni musí být ti, kteří požadují nízké ceny elektrické energie, zastavení neefektivnosti vynakládaných prostředků ze strany daňových poplatníků a nízké emise CO2.
Zaráží požadavek Evropské komise, aby nový jaderný zdroj nevytlačoval ze soustavy výrobu z tzv. obnovitelných zdrojů energie, což údajně přináší výhody elektrizační soustavě a usnadňuje její dekarbonizaci.
To totiž znamená, že naše jaderná elektrárna by měla být jako zdroj základního zatížení provozována a regulována podle výroby nestabilních zdrojů. Jde o zcela absurdní požadavek jen dokládající upřednostňování dodávek dotovaných přebytků z větrných a fotovoltaických elektráren z Německa. Někteří lidé by si mohli položit otázku, zda nejde o moderní verzi ekonomického kolonialismu.
Psát o dopadech na provozní a bezpečnostní parametry provozu nebo o vlivu na životnost některých technologií a komponent nové elektrárny přesahuje možnosti rozsahu tohoto příspěvku.
Nechtěným výsledkem tohoto rozhodnutí Komise je v podstatě odpískání snah stavět čtyři velké jaderné zdroje (dva v Dukovanech a dva v Temelíně). Ministerstvo tvrdí, že toto rozhodnutí bude dále kopírováno, respektive bráno za vzor u notifikace druhého a eventuálně i třetího a čtvrtého bloku v Česku.
Požadavek Evropské komise ovšem zcela vylučuje návratnost vložené investice. Přitom vláda chce přijmout legislativní změny k urychlení výstavby jaderné energetiky a tato notifikace jde přímo proti celkovému záměru české vlády.
Komise také zkrátila dobu trvání přímé cenové podpory z 60 na 40 let, to však znamená, že místo návratnosti investice za 60 let, a tedy nižších výrobních nákladů a prodejních cen elektrické energie pro spotřebitele, jsme čas zkrátili o třetinu. To je stejné, jako když kvůli rozhodnutí banky splácíte za výhodných úroků hypotéku místo 12 let jen devět let. Vaše měsíční platby se úměrně tomu zvýší a vy budete mít méně peněz na jiné výdaje z rodinného rozpočtu. V případě výroby elektrické energie dojde k jejímu umělému a cílenému zdražení.
Třetím podivným krokem je rozhodnutí opustit českou vládou navržený systém dlouhodobých kontraktů a místo něj pokračovat v neprůhledném systému prodeje přes burzu po celou dobu životnosti jaderného bloku, tedy nejméně do roku 2096.
Komise požaduje, aby se předešlo koncentraci trhu a odstranilo se riziko, že opatření zvýhodní určité spotřebitele elektřiny, a proto zavázala Česko zajistit, že alespoň 70 procent výkonu bude prodáno na otevřené energetické burze – tedy denním trhu, vnitrodenním a futures trzích – po celou dobu životnosti elektrárny. Zbytek produkce lze prodat za objektivních, transparentních a nediskriminačních podmínek prostřednictvím aukcí.
Tento požadavek znamená další náklady na tzv. záruky pro obchodování na burze a další zdražování pro spotřebitele v Česku. Není to tak dlouho, kdy stát poskytl ČEZ půjčku na krytí nákladů na burze v Lipsku přesahující 70 miliard Kč.
Proč máme prodávat prostřednictví cenných poukázek tzv. futures, proč máme produkci ze zdroje, který má zajistit dlouhodobou stabilitu dodávek pro spotřebitele, prodávat prostřednictvím obchodního systému, jehož neprůhlednost byla potvrzena i šetřením Evropské komise, vědí asi jen ti, co na tomto mechanismu vydělávají.
Největší novinkou je fakt, že Komise proti zájmům Česka prosadila změnu výkupního systému z výkupního kontraktu s pevnou cenou PPA na CfD – Contract for Difference.
Tento tzv. rozdílový kontrakt byl použit ve Velké Británii pro notifikaci elektrárny Hinkley Point C. Britská vláda před nedávnem sdělila, že tento model již ve Velké Británii nebude používán pro svoji nevýhodnost pro spotřebitele a daňové poplatníky. Stanovisko Francie je obdobné.
Nechtěným výsledkem tohoto české spotřebitele poškozujícího modelu je nezbytnost převzetí společností Elektrárna Dukovany II a Elektrárna Temelín II vlastněné ČEZ do majetku státu. Čím dříve, tím to bude pro stát levnější. Pouze tak se aspoň částečně dá eliminovat nesmyslnost modelu CfD.
Financování Dukovan: model, od kterého Britové utíkají
Původně bylo Českou republikou navrhováno, aby prodejní cena z nového jaderného zdroje byla stanovena v souladu se zásadami cenové regulace obsaženými v zák. č. 367/2021 Sb., tak, aby pokrývala ekonomicky oprávněné náklady na zajištění spolehlivého, bezpečného a efektivního výkonu licencované činnosti výroby elektřiny z nízkouhlíkové výrobny a nákladů spojených s vyřazováním nízkouhlíkové výrobny, dále odpisy a přiměřený zisk zajišťující návratnost realizovaných investic do nízkouhlíkové výrobny.
Kontrakt měl být uzavřen na 30 let s možností opakovaného prodloužení o 10 let. Elektrickou energii měl vykupovat státní obchodník, který ji mohl na základě dlouhodobých kontraktů prodávat zákazníkům. Pokud by ji při respektování cen na trhu prodal vysoko nad výkupní cenou včetně nákladů obchodníka, mohla být spotřebitelům vrácena část zisku formou bonusu.
Těžko říci, proč nebyl založen státní obchodník, který mohl tyto efekty zajistit pro české spotřebitele, domácnosti a průmysl již koncem roku 2021, či nejpozději v roce 2022. Nad informací, že jej založíme až v roce 2030, se dá jen kroutit hlavou.
Máme nejnižší náklady a nejefektivnější výrobu elektrické energie z jaderných elektráren, a přitom nejvyšší ceny pro spotřebitele v EU dle šetření Eurostatu a parametru standardu kupní síly (PPS), viz report pana Petra Kučery z 25. 4. 2024 zveřejněný na serveru peníze.cz.
Závěrem lze říci, že končící Komise potvrdila, že politické proklamace o nepoškozování rozvoje jaderné energetiky a uznávání její potřebnosti pro dekarbonizaci jsou jen nepravdivými proklamacemi, slabší povahy by to označily za vědomou nepravdu.
Čeští vyjednávači splnili zadání získat souhlas se státní podporou ze strany Evropské komise, nicméně podmínky, za kterých tak může být učiněno, jsou zcela odlišné od původního návrhu a bohužel pro české daňové poplatníky a spotřebitele zcela nevýhodné.
Zároveň zásadním způsobem podvazují, či spíše znemožňují ekonomickou smysluplnost rozvoje jaderné energetiky v Česku.
